Letos se cítím na ledě výborně, je spokojený střelec Vlastimil Dostálek
Zhodnoťte mi krátce včerejší duel.
Věděli jsme, že jedeme na led velice nepříjemného soupeře. V prvním zápase nás dost trápili první dvě třetiny, ale v té poslední jsme to zlomili. Pod novým trenérem jsme se snažili plnit úpravy v systému. Ze začátku to pro nás bylo trošku těžší. Myslím ale, že první třetinu jsme zvládli výborně. Druhá byla horší. Vypadalo to, že jsme se trošku uspokojili. Začali jsme ztrácet kotouče a soupeř nás přehrával. Ve třetí části jsme je ale zamkli a zaslouženě vyhráli.
Letos to není venku úplně ideální a v Litoměřicích jste dostali rychlý gól. Neříkali jste si, že to zase nevyjde?
Udělala se prostě chyba a soupeř trestal. To se může stát i doma. Můžeme si to říkat pořád. Prostě se stalo a už to vůbec neřešíme. Ani bych neřekl, že je to venku těžší. Pro nás je každý zápas v této soutěži hrozně těžký. Každý se na nás chce vytáhnout. Jsme pasováni na lídry soutěže. Stejně jako Karlovy Vary a Kladno. Kamkoliv přijedeme, tak tam hrají nepříjemný styl hokeje a zabetonují to. Pro nás je to hrozně obtížné, ale hledáme cestu, jak to překonat a myslím, že teď v Litoměřicích jsme to dvě třetiny plnili.
Všiml jste si už včera nového rukopisu trenéra Jelínka?
Určitě ano. Byla tam daleko větší obětavost a bojovnost. Po celých šedesát minut jsme jezdili. Za bojovnost se nám včera vrátil výsledek a hlavně díky ní jsme si odvezli všechny tři body.
Dal jste dvě branky. Popište je.
První přišla na konci přesilové hry, kdy Roman Vráblík vystřelil švihem. Já jsem zůstal stát před brankou, stáhl jsem si to kolem gólmana a uklidil jsem to do brány. Druhý byl minutu před koncem zápasu, my jsme soupeře zamkli, měli jsme obrovský tlak a Vena Nedorost mi to dal do dost ostrého úhlu. Já ale viděl, že jejich gólman u tyčky není, tak jsem to zkusil. Naštěstí to vyšlo. Srazil si to tam nakonec sám. Díky bohu máme tři body.
Letos vypadáte v daleko větší pohodě než v loňské sezoně. Cítíte se i tak?
Jasně. Loni jsem měl v hlavě trošku binec. Sezona pro mě byla obrovsky těžká. Ze začátku jsem neustále pendloval mezi Přerovem a Brnem. V říjnu a listopadu jsem hrál pět zápasů týdně. Pak jsem se usadil na Kometě, ale hlavu jsem měl rozbitou. V Brně jsem si tenkrát všechno zařídil. Bydlení a podobně, přítelkyně práci. O týden později mi bylo oznámeno, že jsem prodaný do Budějovic. Musel jsem tenkrát řešit spoustu věcí a nemohl jsem se pořádně soustředit na hokej. Odrazilo se to i na ledě. Strašně jsem chtěl, ale prostě to nešlo. Teď jsem si odpočinul od hokeje, vyčistil jsem si hlavu, byla letní příprava a já se s klukama zase více sžil. Teď se na ledě cítím výborně, dostávám hodně prostoru k tomu, abych ukázal, co umím. Jsem za to hrozně rád. Doufám, že se nám bude dařit dál a dotáhneme to, co nejvýš.