MOTOR ČESKÉ BUDĚJOVICE
24.02.2022, Michal Špírek

KDE JE JIM KONEC: Michal ”Mišo” Hudec patřil k oblíbencům fanoušků

ČESKÉ BUDĚJOVICE — Michal Hudec zanechal pod Černou věží za pět odehraných let výraznou stopu. Jak nyní již bývalý slovenský hokejista vzpomíná na své působení v Budějovicích a jak se mu daří?

Na České Budějovice nedá Michal Hudec dodnes dopustit. Mezi lety 2005 až 2010 tu zažil mnoho radosti, byť nejvíce si zpětně pochvaluje hlavně první tři roky svého působení. "Bylo to pro mě fantastické angažmá. Předtím jsem byl jen jeden rok ve Vsetíně, takže nějaký pohled na českou extraligu jsem měl. Budějovice ale tehdy, když jsem přišel, byly nováčkem. A první tři roky byly fantastické. Pak ale nastaly určité změny, ať už ve vedení nebo v trenérském štábu a trápení po následující dva roky bylo celkem značné, což se podepsalo na výsledcích. Ale Budějky, to pro mě bylo krásné angažmá," upřímně vypráví dnes dvaačtyřicetiletý Hudec.

Po příchodu ze Slovanu se útočník svým důrazem, přímočarostí i produktivitou ihned zařadil k oporám budějovického kádru. "Chtěl jsem hrát minimálně českou extraligu a třeba se posunout dále, třeba někam na sever. Což se mi v kariéře nepodařilo. Ale určitě jedním z důvodů volby angažmá v Budějovicích bylo dostat do slovenské reprezentace, protože ze slovenské extraligy to tehdy bylo velmi těžké, hráčů v zahraničí totiž v té době bylo strašně moc. Šance do reprezentace byla z Čech větší a nakonec se mi to i podařilo, kdy jsem měl možnost si zahrát aspoň pár zápasů na mistrovství světa. A hraní v Budějovicích mi v tom určitě velmi pomohlo," bilancuje Hudec.

Michal Hudec
Michal Hudec se narodil 23. října 1979 v Bratislavě. Tam také útočník hokejově vyrůstal, v roce 1998 se zúčastnil mistrovství světa juniorů, jeden hokejový ročník odehrál v americké juniorské soutěži. Dospělý hokej ale poprvé okusil už zpět doma v Bratislavě, v české extralize nejprve odehrál jednu sezónu ve Vsetíně. V roce 2005 už ale zamířil do Českých Budějovic, kde strávil pět sezón (celkem 283 utkání, 65 gólů, 70 asistencí). Hned třikrát pomohl mužstvu k postupu do semifinále extraligy. V době budějovického angažmá se dočkal i pozvánek do slovenské reprezentace, nastoupil na mistrovství světa 2006 v Rize. Po odchodu z Budějovic hrál slovenskou extraligu v Banské Bystrici, Slovanu Bratislava a Nových Zámcích. Kariéru ukončil posledním zápasem v dresu Banské Bystrice proti týmu HC Nové Zámky v roce 2017. Z prvního manželství má syna Adama, který našel největší zalíbení ve florbalu a stal se v žákovské kategorii mistrem Slovenska. S manželkou Majkou má dceru Zojku a nevlastního syna Alexe, který se dříve věnoval hokeji. Provozuje hokejovou střelnici v Bratislavě, kde mohou hráči zdokonalovat své dovednosti.

Na Slovensku, ať už v Banské Bystrici, Slovanu Bratislava nebo Nových Zámcích, si poté vážili jeho morálních a herních vlastností natolik, že mu svěřili roli kapitána. A Hudec se této zvýšené odpovědnosti nebál, naopak: "Už v Budějovicích mi pomohli být lídrem v mužstvu, měl jsem důležité role, ať už to byly přesilovky, oslabení. To se zrcadlilo i po odchodu na Slovensko. Užíval jsem si ty roky, protože to byla o hodně větší zodpovědnost, člověk řešil více věcí. Já se těmto pozicím nikdy nebránil, spíše mě to bavilo a motivovalo, mít zodpovědnost za celé mužstvo."

V roce 2017 se Hudec dočkal mimořádné tečky za svou kariérou. V Banské Bystrici si pro něho připravili jednodenní kontrakt, aby naposledy na ledě zažil ovace fanoušků a měl tak rozlučku, jakou si oblíbený bývalý kapitán týmu zasloužil. Nechybělo velké fanouškovské choreo s nápisem „Ty nie si hocijaký hráč. Ty si MIŠO HUDEC!“ Michal Hudec se při vzpomínce na tento den dojímá ještě dnes: "Byl to nápad majitele klubu v Banské Bystrici, který mi dal tuto možnost se rozloučit. Chvíli jsem nad tím přemýšlel, zda to je nebo není správné, ale řekl jsem si, že je to pro mě obrovská pocta, že po pěti letech v klubu jsem se stal takovou osobností, které připravili takovouto rozlučku. Moc jsem si toho vážil a byl to velký zážitek. Ne každému se poštěstí mít takový konec kariéry. Zápas, shodou okolností televizní, byl přerušen, jste sám na ledě, fanoušci vám poděkují. Těžko se to popisuje, v tom momentě jsem byl hrozně nervózní, až potom mi to nějak celé došlo, že jsem byl tím, komu se věnovaly zraky diváků a pocta vedení, spoluhráčů i protihráčů."

V každém z klubů, ve kterých působil déle, na něj fanoušci nedali dopustit, České Budějovice nevyjímaje. Čím si to bývalý hráč sám vysvětluje? "Dobrá otázka, ale nevím. Možná je to tím, že jsem si nikdy na nic nehrál, nikdy jsem s ničím nelicitoval. Kam jsem přišel, tam jsem prostě nechal celé své srdce. To se asi lidem líbilo, že jsem do toho šel naplno, že jsem byl klubu, ve kterém jsem hrál, oddaný. Ať už to byl Slovan, Budějovice nebo Bystrica. Nikdy jsem nechtěl být fluktuantem, který by koloval mezi kluby. Všude, kde jsem hrál, jsem byl šťastný. Zpětně to vypadá, že pět let v jednom klubu pro mě byl strop," usmívá se Hudec.

A čemu se Michal Hudec věnuje v současnosti? V Bratislavě provozuje hokejovou střelnici na syntetickém ledě SHOTS and DRILLS. "Už když jsem končil s hokejem, napadla mě myšlenka vytvořit hokejovou střelnici, centrum, kam by děti mohly chodit střílet. Protože když jsem to tak počítal, v jedné tréninkové jednotce s týmem vystřelí každý hráč okolo pětadvaceti, třiceti střel. Když ale dojde na hodinový trénink sem, na střelnici, pohybuje se ten počet od sta střel výše. A samozřejmě se u toho řeší technika střely, ale i délka hokejky, její tvrdost nebo zahnutí čepele, kdy je prostor zaměřit se na každého jednotlivého hráče. Ať už dítě nebo dospělý může přijít na to, že změní zahnutí, úhel nebo délku hole a bude se mu více dařit. Vím to z vlastní zkušenosti, kdybych měl střelu kvalitnější, myslím, že bych gólů vstřelil o hodně více, ale nebyl čas ani prostor se tomu více věnovat," vysvětluje zaměření svého hokejového centra hrdý majitel. "Věnujeme se v centru také, řeknu to moderním slovíčkem, stickhandlingu, míchání s pukem, aby při něm měly děti hlavu nahoře. Častokrát si totiž můžete všimnout, že hráči při práci s pukem sledují pouze puk a ztrácejí tak přehled o hře. Dále se věnujeme síle rukou při střele, technice střely. Pomoci můžeme všem věkovým kategoriím hokejistů, chodí si sem zastřílet jak děti, tak dospělí, profesionálové i amatéři, kteří se chtějí ve střelbě zlepšit."

Po kariéře si Michal Hudec také pohrával a pohrává s myšlenkou věnovat se trenéřině, sezónu strávil v roli asistenta kouče extraligové Banské Bystrice nebo druholigové Bratislavy Capitals. Ale přece jen určitý otazník Hudec u profese trenéra vnímá. "Hokejový život je totiž dost ucestovaný, chvíli je člověk tam, pak se může rychle stěhovat. A když má člověk rodinu, už to není tak jednoduché. Můj táta je bývalý fotbalista, který je nyní trenérem a vím, že role trenéra je ještě těžší. Dost se to tak ve mně bije. Vyzkoušel jsem si to, kdy jsem měl možnost trénovat v Bystrici nebo v Bratislavě. Možná by bylo nejlepší nezačít od mužů, ale postupně odspoda, od menších dětí, dokud má člověk energii jim ještě něco ukázat a postupně se vypracovat," přemýšlí Michal Hudec. "U mužů už je to více o psychologii, vstupuje do toho více ega, hráče je třeba usměrňovat do určitého systému. Byl jsem jen v roli asistenta, mohl jsem tak sledovat hlavní trenéry, jak to funguje. A není jednoduché usměrnit dvacet hráčů, kdy každý z nich teoreticky má svůj vlastní názor. Hlavní trenér tak musí být osobnost, ale být i komunikativní, aby vytvořil dobrý kolektiv a vhodně komunikoval hlavně s lídry mužstva, aby v něm nevznikl nějaký boj," vypočítává Hudec, co za dvě sezóny na lavičce odpozoroval.

A jak to má s Českými Budějovicemi? Protože po odchodu odtud pokračoval v aktivní kariéře, do jihočeské metropole se od té doby vlastně pořádně nedostal. "Snad dvakrát jsem byl v Budějovicích ohledně nějakého zařizování. Má hokejová kariéra šla pak jiným směrem a jednoduše pak člověk neměl čas jezdit někde na výlety. Od té doby jsem tak ve spojení s Budějovicemi nebyl, v kontaktu jsem byl snad jen s Reném Vydareným. Vlastně, ještě jsem byl samozřejmě v Budějovicích na zápas European Trophy se Slovanem v roce 2011, prohráli jsme 1:4 a dal jsem jeden gól," pomrkává bývalý útočník. "Budějovice ale pořád sleduju. Když jsem přemýšlel, jak si vyzdobím hokejové centrum, jasná volba padla na to, že na plachtu si určitě zvěčním tři kluby, které nejvíce ovlivnily mé kariéry a kde jsem strávil nejvíce času. Takže Slovan, Banská Bystrica a Budějovice byly jasná volba."

A co by Hudec vzkázal motoráckým fanouškům? "Ať si stále užívají hokej, jako doposud. Vím, že na Budějce chodilo šest tisíc fanoušků i v první lize, pokračovalo to před pandemií v extralize, tak ať jim to vydrží."

ČTĚTE TAKÉ - ZE SERIÁLU KDE JE JIM KONEC:

- Z Martina Semráda je psycholog. Jak vzpomíná na hokejový život?

- Jan Chábera: Už jako mladý jsem dostával šanci. To mi pomohlo

- Zahrát si proti Jágrovi bylo neuvěřitelné, říká Václav Prospal ml.

- Michal Švihálek se po kariéře vydal jinou cestou

- Ján Mucha: Budějovice jsou můj druhý domov

- David Kuchejda: Lepší fanoušky než v Motoru jsem nezažil, vzpomíná útočník

- Josef Straka Motor nadále sleduje

Sociální sítě

Do zápasu proti Kladnu nastoupíme v této sestavě!

PREVIEW: Motor dnes sehraje přípravný zápas s Kladnem. Hrát se bude na příbramském stadionu, přímý přenos bude možné sledovat na...

Motor si včera poradil s nejlepším celkem našich jižních sousedů - @ecrbs. Trefily se i dvě z nových posíl - Lukáš Vopelka a...

Před 95 lety se narodil bývalý českobudějovický útočník Ladislav Horák. V A týmu hrál 2 sezony (1954-56), cca 10 zápasů, bez...