Domácí celek vstoupil do utkání velmi svižně a hýřil aktivitou. Do první velké šance se ale paradoxně dostali Plzeňští, když si nezištná Zelenkova přihrávka našla hůl Igora Rataje, který se ocitl sám před Turkem, ale selhal. Následovala série přesilovek českobudějovického celku. „Na začátku se nám to moc nedařilo. Možná jsme byli trochu nervóznější. Nakonec ale právě přesilovky rozhodly zápas,“ tvrdil po utkání Jiří Šimánek. V úvodní třetině se hrál rychlý hokej, ale bez gólů. Obrázek hry se nezměnil ani po první obrátce. Více šancí i početních výhod na straně domácích, ale gólový efekt nula. Vše, co nevyužili v první polovině utkání, si vynahradili Jihočeši v pětiminutovém úseku na konci druhého dějství. „Vstup do zápasu byl možná trochu nervóznější, 0:0. Ve druhé třetině už přišly naštěstí i góly,“ pousmál se Šimánek.
A byl to právě on, kdo načal brankovou smršť svěřenců trenérského tandemu Jandač – Kupka. V čase 35:16 se již nemohl dívat na to, jak jeho spoluhráči zkouší kde jaké kulišárny na Romana Málka, a vlétl před reprezentačního brankáře jako velká voda. Stalo se tak v pravou chvíli. „Veselka to hodil dobře mezi beky do prostoru a já to akorát zvedl gólmanovi nad rameno,“ popisuje svou trefu šťastný střelec, jako by se nechumelilo. Z jeho strany to ale nebylo vše. Krom toho, že byl u druhého gólu svého týmu, ten třetí opět sám vsítil. „Byla to taková šťastná situace, kdy se odrazila střela Tomáše Vaka, která šla vedle, přímo na mojí hokejku. Tak jsem to jenom doklepl do brány.“
Ve třetí části se Jihočeši už nikam nehnali. Skóre 3:0 jim pochopitelně vyhovovalo. „Bylo to naším záměrem ve třetí třetině se spíše soustředit na udržení výsledku. Chtěli jsme hrát určitě dál aktivně, což se nám dařilo, ale hlavní bylo neinkasovat. Potom jsme už zápas víceméně kontrolovali. Byly tam sice nějaké přesilovky soupeře, ale vše jsme zvládli,“ je spokojen Šimánek. Hry v nestandardním počtu hráčů na ledě rozhodly utkání. Domácí využili z mnoha dvě, Západočeši z mnoha žádnou. „Přesilovek bude hodně v celé sezoně. Trend je takový, že se hodně vylučuje, a my se tomu musíme přizpůsobit. Kdo bude využívat přesilovky, bude dávat důležité góly. O tom jsme se v prvních dvou zápasech přesvědčili i my.“
Prvních čtyřicet minut to byl hlavně souboj domácích střelců, dlouho nemohoucích, s gólmanem Romanem Málkem. „Málek chytal dobře a držel Plzeň. Důležité pro nás bylo, že šance přicházely i dál, že jsme se vinou špatné koncovky nějak nezasekli. Na druhou stranu na Edu byli taky asi tři nájezdy a on všechno chytil, takže i nám gólman obrovsky pomohl,“ chválil svého spoluhráče z brankoviště Jiří Šimánek.

Plzeňští hokejisté nevstoupili do nového ročníku tuzemské nejvyšší soutěže nejlépe. Po domácí prohře se Slávií o jednu branku odjeli s prázdnou i z jihu Čech. „Doufám, že se nebude opakovat loňský vstup do sezony, kdy jsme měli po osmi zápasech snad tři body,“ vzpomněl si rychle na katastrofální úvod ročníku 2005/2006 plzeňský gólman Roman Málek. Byl to právě on, kdo byl dlouho jasně nejlepším hráčem na ledě. Ono to tak možná zůstalo i po závěrečné siréně, ale pověst mu pošramotily tři inkasované branky. Ani jedna však nešla vyloženě na jeho vrub. „Všechno se dá při troše štěstí chytit. Třeba u té třetí branky. Kdybych věděl, že se ten puk takhle odrazí od mantinelu, tak bych si určitě tolik nevyjížděl, ale to jsou všechno jenom kdyby. Prostě jsme prohráli a zpátky to nikdo nevezme,“ nebylo po utkání Málkovi příliš do řeči.
Plzeň začala zápas velmi houževnatě a v první šanci byl Rataj, ale Turek chytil. Jeho protějšek měl nepoměrně více práce. Bylo to hlavně způsobeno velkou nedisciplinovaností jeho spoluhráčů z pole. „Vždycky si řekneme, že příště budeme hrát jinak, aktivněji. Pak ale přijdeme na led a situace je zcela jiná,“ posteskl si strážce reprezentační svatyně. Jihočeši si tvořili šance zejména v první polovině utkání jako na běžícím pásu. Šimánkova teč Kutlákovy střely, Sailerova rána z první, samostatný únik téhož hráče, další příležitost Šimánka, dělovka Vydareného, nájezd Hudce… Takto by se dalo ještě dlouho pokračovat. Roman Málek ale vystavil všem těmto šancím nekompromisní stopku. Ne už tak ve 36. minutě, kdy jej pokořil chytrým postrčením Veselého nahození střelec večera Jiří Šimánek. Když na něj následně navázal Vak a vytáhlý forvard domácích se trefil ještě čtyřicet sekund před druhou sirénou potřetí, vypadalo to se Západočechy zle nedobře. „Dva góly padly prakticky stejně, když se puk odrazil od mantinelu k volnému hráči, který už měl snadnou pozici. Ten pětiminutový úsek ve druhé třetině, který jsme absolutně nezvládli, byl rozhodující. Dostali jsme tři branky a bylo po zápase,“ potvrzuje důležitost zmíněných okamžiků plzeňský kouzelník z brankoviště.
Roman Málek by si za jistých okolností mohl ve druhé třetině odpočinout alespoň při přesilových hrách hostujícího týmu. Ani to se však nestalo. „Naše přesilovky byly doopravdy hrozné, zejména ve druhé třetině, kdy jsme ještě málem inkasovali. My jsme měli výhodu jednoho hráče v poli a místo abychom dali gól, tak nám soupeř jezdil tři na dva nebo dva na jednoho do odkryté obrany,“ láteřila na své spoluhráče jejich opora. „Je to zajímavé. Sám nechápu, jak se tohle může stát. Není to chyba jenom obránců, ale taky útočníků, protože v defenzívě musí bekům pomáhat i hráči vepředu.“ Plzeňští hokejisté sice prohráli v Budvar Aréně 0:3, ale asi ještě teď se jim nechce věřit, že zápas dopadl tímto výsledkem. „Dneska jsem věřil, že třeba vyhrajeme 1:0, ale nevyšlo to,“ krčí rameny Roman Málek. Nutno ale podotknout, že nebýt jeho, mohli hráči Lasselsbergru odejít z kluziště s opravdovým výpraskem.