Ale Turek nebyl jediným hrdinou úterního večera. Nervy jak z ocele totiž prokázal zejména Petr Sailer, jehož dva úspěšné nájezdy znamenaly pro České Budějovice důležité druhé vítězství. "Určitě to bylo hodně vyrovnané utkání. My jsme dvakrát vedli a je škoda, že jsme to neudrželi v základní hrací době, nepovedlo se nám rozhodnout ani v prodloužení a přišly na řadu penalty, které jsou i trochu o štěstí. Dneska jsme to štěstí měli my," liboval si úspěšný exekutor samostatných nájezdů, který v této situaci nezaváhal už třikrát za sebou! "Člověk se soustředí vyloženě na to, co udělá brankář, nevnímá ani řev lidí, nic. Prostě jsem se soustředil na to, v jakém pohybu bude gólman," nechal Sailer nahlédnout do své střelecké kuchyně. "Po deseti minutách prodloužení nebyl ten led nic moc, takže jsem zvolil střely a prostě to vyšlo. Pár let už ten hokej také hraju, takže nějaké zkušenosti mám a nervozitu jsem si tedy nepřipouštěl," pravil rozhodně penaltový specialista, jehož na nájezd nominovali domácí trenéři bez větších porad. Ostatně poté, co Sailer rozhodl už v prvním semifinále s Chomutovem, padla na něj volba celkem automaticky. Utkání samotné ale vůbec k nájezdům nemuselo dospět. Domácí zejména v druhé třetině hosty doslova smažili v jejich obranném pásmu, ale Masalskise ne a ne překonat. "Byl to z naší strany trochu nervózní zápas, možná to bylo tím, že to byl první zápas doma. Každopádně teď musíme zapomenout na to, co bylo dnes, a zítra musíme nastoupit s lepší koncentrací," neskrýval předloňský mistr republiky své odhodlání. "Jihlava určitě není špatný mančaft a my jsme se na to připravovali, navíc jsme si prošli play-off první ligy, které vůbec nebylo jednoduché. Zejména série s Chomutovem nám pomohla k tomu, že jsme teď trošku odolnější," vzpomenul Sailer na logickou analogii s nesmlouvavým severočeským sokem. "Zatím byl každý zápas baráže úplně jiný, takže si myslím, že se může stát ještě cokoli a my na to musíme být připraveni," uzavřel své hodnocení hráč nosící na zádech číslo 20.

Největší tíhu odpovědnosti však třímal v rukou nejvyšší muž na ledě. Roman Turek je ve čtyřiatřiceti letech už natolik zkušeným brankářem, že ho ani nájezdové martyrium nevyvedlo z naprostého klidu, kterým je pověstný. "Hrajeme baráž a to je úplně něco jiného než základní část. Každý zápas je jiný a mužstva se v sérii poznávají a pořád se mají čím překvapit," nesouhlasil Turek s tvrzením, že po dvou duelech už musí mít soupeřovy střelce v merku. "Teď už každý ví, o co jde, je na nás obrovská zodpovědnost. Každý zbytečný faul nebo protesty nás mohou rozptýlit a toho si už je teď vědom každý hráč a v tom si myslím je teď ten hlavní rozdílm oproti zápasům s Chomutovem," neopomněl ani Turek vzpomenout pro kardiaky smrtící semifinále první ligy. Třetí barážový zápas se však pro domácí vyvíjel velice dobře a dokonce dvakrát šli do vedení, jenže ani to nestačilo. "Dostali jsme takové všelijaké góly. Já jsem neměl v základní hrací době moc práce a ty branky, co jsem dostal, byly takové dost šťastné. Jsem ale samozřejmě rád, že v prodloužení a v nájezdech se to štěstí zase otočilo k nám," vzpomněl spravedlivý přístup paní Štěstěny obrovitý brankář. Druhým rozhodujícím faktorem v nájezdech byl také jeho stoický klid, kdy Turek doslova vystál většinu jihlavských střelců. "Dostal jsem gól hned z prvního nájezdu, tam jsem myslel, že ho mám, ale prošlo mi to nějak pod betonem. Pak už bylo důležité, že jsme také nějaký ten gól dali my," osvědčil Turek svůj rozvážný pohled na věc, kdy své zásluhy vlastně přesunul na spoluhráče. Jenže pokud někdo vypadal apaticky, byl to právě blonďatý brankář. "Tak to asi na venek vypadá. Nebyl jsem ale nijak moc nervózní, to kdybych stál na střídačce, tak bych to prožíval doslova šíleně. Je to obrovský rozdíl, když ten hráč je na ledě a může pro ten výsledek něco udělat, než když sedí na té střídačce a jenom kouká. To byly právě ty zápasy s Chomutovem, kdy jsem nemohl hrát, a všechno jsem musel jen sledovat z dálky. To úplně nesnáším, zlatě když člověk může být na ledě," usmál se na závěr jihočeský brankář.

U obou branek hostujícího mužstva byl na ledě Pavel Vostřák. Rozený střelec ze západu je ve službách Dukly asi nejnebezpečnějším elementem a hlavně jeho potence by měla Fardovy svěřence držet nad vodou. V úterním utkání tomu tak rozhodně bylo. "Byl to pro nás velice smolný zápas. Sice jsme dvakrát dotahovali, ale v závěru jsme byli lepší. V nájezdech jsme mohli rozhodnout, ale bohužel jsme neměli štěstí," žehral jihlavský šutér na smůlu v utkání. "Třeba puk, který se na konci zápasu odrazil od Ládi Lubiny, letěl do prázdné branky, ale Roman Turek ho kryl koncem hokejky. V těch penaltách to je loterie, ale mrzí mě, že jsme měli třikrát výhodu rozhodnout penaltou, což se nestalo, a tak jsme prohráli," mrzelo Vostřáka neproměnění hned několika mečbolů. "Ale nic se neděje, zítra musíme pokračovat v tom dnešním výkonu, hrát ještě tvrději, dohrávat souboje a věřím, že zítra uspějeme." Vostřák se vyjádřil i k brance, která znamenala první srovnání stavu. "Po buly tam zůstal na chvilku volný puk a se štěstím prošel do branky. V baráži prostě takové branky padají spíš, než po nějakých kombinacích," popsal Vostřák situaci, při níž osvědčil rychlé reakce. Ne tak už překonaný Turek. "Já jsem prostě chtěl trefit bránu a že to tam spadlo, to byla spíš otázka štěstí," přiznal Vostřák, že nemířil jako ostřelovač, ale spíše jako někdo, kdo shazuje bomby nad nepřátelským územím. Poslední bomba, jíž mohl strhnout výhru na stranu svého mužstva, však zůstala nevybuchlá. "Ten neproměněný nájezd mě mrzí. Já jsem tam viděl mezeru a chtěl jsem to dát mezi nohy, ale možná tam na mě Eda jen přichystal pastičku," sypal si jihlavský střeloec popílek na hlavu. "Určitě jsme měli dát v nájezdech víc než jednu branku," litoval.