Hrát s nimi je nezapomenutelný zážitek, opakoval Hřebejk dokola
Mladý forvard je v probíhající sezóně nesmírně produktivní. Loni vsítil ve čtyřiceti zápasech jen tři branky, letos si připsal v osmi mačích už pět zářezů na pažbu. "Po celý zápas mi to oba spoluhráči několikrát servírovali před bránu, ale já jsem to neproměňoval. Ve třetí třetině jsem si tam ale sjel, Venca mi to hodil před branku a já se snažil co nejpohotověji vystřelit a naštěstí to tam prošlo," popisoval Hřebejk okamžik, při němž více než dvěma tisícům fanoušků v Budvar Aréně spadl ze srdce ne kámen, ale meteorit, protože předtím hráči v bílých dresech stříleli vesměs vedle odkryté branky snad i v rozporu s fyzikálními zákony. Přesilovkový gól v předposlední minutě byl pak ještě jednodušší záležitostí. "Petr Jančařík od modré krásně vystřelil, já jen máchl hokejkou a naštěstí to trefil, a tak to tam padlo," vykresloval téměř stydlivě svou druhou trefu autor, který pak přecejen rozkryl úkoly, které dostal od reprezentační dvojice. "Kluci mi hlavně říkali, abych se nebál, že jsou to normální hokejisté. Nechali mě hrát, dávali mi to a znovu říkám, bylo to ohromné s nimi hrát," svítil Hřebejk jako sluníčko. "Snažil jsem se hlavně, abych tam klukům nepřekážel," dodal nakonec až příliš skromně. Otázku na to, kdo z jejich útočné trojice měl za úkol bránit pak střelec zápasu zodpověděl překvapivě. "Bránící křídlo hrál sice Radek Dvořák, ale my jsme si řekli, že kdo bude první zpátky, ten bude bránit a protože oba kluci jsou skvělý bruslaři, skoro jsem se do vlastního pásma nepodíval," uzavřel krátké interview Štěpán Hřebejk s typickým úsměvem na rtech.
Při vyrovnanosti gólmanské dvojice v jihočeské brance rozhodla brankářská ruleta trenéra Jandače tentokráte tak, že se mezi tři tyče postavil Josef Kučera. "V pátek nám trenér řekl, že v sobotu bude chytat Honza a já ve středu, takže jsem věděl, že nastoupím a měl jsem čas se na to připravit," vykládal brankář, který dostává v probíhajícím ročníku přecijen o maličko méně příležitostí, než jeho mladší kolega. "Kdo bude chytat, to je vždy čistě na trenérovi. Zítra zase potrénujeme a půjdeme do dalších bojů s tím, že musíme vyhrávat, ať už bude chytat kdokoliv," pohlíží na věc reálně "zkušenější" z dvojice jihočeských strážců svatyně. Ten zatím odchytal 160 prvoligových minut a byl nasazován zejména na soupeře z nižších pater tabulky. "Je to tak, měl jsem ty lehčí soupeře než Honza, mám toho letos i trochu méně odchytáno, ale jak jsem řekl, je to na trenérovi. Když mi ten řekne, abych šel chytat, tak tam jdu a snažím se podávat stabilní výkony," tvrdil po zápase brankář, který loni v první lize vypomáhal právě v Třebíči.
Být strážcem budějovické branky v letošní sezóně, to je pro brankáře pozice složitá. Střel bývá obvykle minimum a velice záleží na každém jednotlivém zákroku. "Je to složité, moc toho na mě nešlo. Zezačátku jsem tam ale měl těžký zákrok. Myslím si, že to střelec trošku podcenil a trefil mou nataženou nohu," přehrával si Kučera situaci ze čtvrté minuty, kdy skvěle vychytal Wolfa. "Zbytek zápasu jsem už spíš jen koukal na kluky, jak se snaží dát gól. Naštěstí to tam nakonec napadalo," dodal s úlevou. Jen jednou v zápase byl nucen bezmocně vyndavat puk ze své sítě, to s ním v přesilovce zkušeně zametl obránce Horák. "Já šel proti takové střílené přihrávce do zákroku, ale on ji ještě přede mnou zachytil a dal to dobře nahoru. Možná jsem mu to mohl vypíchnout, ale to už asi nevrátím," pousmál se Kučera už s třemi body v kapse. Nebylo možné se českobudějovického brankaře nezeptat i na dojmy ze hry dua Prospal - Dvořák. Řeknu to asi takhle: My všichni tady můžeme být šťastní, že máme možnost se s takovými hráči sejít v jednom mančaftu, protože to se jen tak někomu nepovede. Snažíme se je i při tréninku sledovat a vzít si z nich co nejvíc, protože to jsou dva hráči, kteří to prostě někam dotáhli a je radost se na ně dívat," vysekl reprezentačním forvardům Kučera hlubokou poklonu.
Jedním z dua bývalých hráčů HC České Budějovice, jejichž současným zaměstnavatelem je klub z Třebíče, byl v zápase Vladimír Škoda. Ten nastoupil proti "svým" vůbec poprvé a nalézt zvýšenou motivaci v jeho hře nebylo o nic těžší, než vyluštit křížovku ve Čtyřlístku. "Určitě to pro mě byl trochu zvláštní zápas, ale moc jsem se na něj těšil a hrálo se mi tady dobře," potvrdil urostlý útočník. Jeho celek přijel do metropole nad Vltavou s cílem hlavně co nejlépe bránit a to se Slávistům dařilo. "Já si myslím, že jsme odehráli dobrý zápas. Nejlepší jsme měli asi tu první třetinu, potom nám s postupem času ubývaly síly, ale určitě neodjíždíme zklamaní," popisoval Škoda dojem, který byl určitě v každém z třebíčských hokejistů po slušně odvedené práci. Mladý jihočeský odchovanec odešel na Vysočinu až těsně před startem ročníku, svou pozici v týmu proto ještě nehodnotí jako ideální. "Budu se snažit dostávat ještě víc času na ledě, protože se ještě příliš nedostávám do přesilovek. Ale dneska jsem si zahrál dosyta a věřím, že se to takhle bude pořád zlepšovat," netajil se svými cíly robustní forvard, kterému se utkání skutečně povedlo a na svého nedávného kolegu Kučeru vyslal celkem 4 střely, které nebyly z propagačních. "Chtěl jsem určitě dát branku, na Pepíka jsem měl spadeno, dostal jsem se i do nějakých šancí, ale nepadlo to tam. Uvidíme příště," nelámal pověstnou hůl Škoda, který podle svých slov sehrál zatím své nejlepší představení v dresu Třebíče. O tom, že se proti jeho celku postaví poprvé i hvězdy z NHL, věděl, nikterak ho to ale neznepokojovalo. "Samozřejmě byli znát, to určitě, ale my to brali svědomitě a zodpovědně a myslím si, že si jejich útok nevytvořil zase úplně tak hrozný tlak," vypovídal spokojeně, "Ani jsme se na ně nikterak speciálně nepřipravovali. Bylo to stejné jako na každý jiný zápas. Zatím se nám sice moc nedaří, ale doufám, že dnešní solidní výkon nám pomůže odrazit se výš."