Že nastoupím jsem se dozvěděl pět minut před rozbruslením!

První otázka směřuje k zápasu play-out s Kladnem. Kdy jste se dozvěděl, že v něm zažijete svou premiéru v dresu HC MOUNTFIELD?
Já to vůbec nečekal! Už od rozcvičky jsem měl jasno, že bude chytat Roman Turek. No a pět minut před zápasovým rozbruslením za mnou Roman přišel, jestli vím, že budu chytat celý zápas. Takže jsem z toho byl překvapený, ale hned jsem se začal těšit. Byl jsem rád za šanci.

Tak to musel být šok, ne? Stihl jste vůbec být nervózní? Přeci jenom nastoupit před 4658 diváků...
Nervozita tam, hlavně ze začátku, byla. Extraliga je opravdu něco jiného než juniorský hokej, už jenom počtem lidí, který na ten zápas přišel. V tom je velký rozdíl, pro mě to bylo něco úžasného, hrát před tolika diváky.

Proběhly alespoň nějaké rady ze strany Romana Turka?
Řekl jdeš chytat, popřál mi hodně štěstí a to bylo tak všechno. Když jsem potom přijel v průběhu zápasu ke střídačce, tak tam určité rady a slova padaly.

Co porovnání extraligy mužů a juniorů, je to i pro brankářský post velký rozdíl?
Rozdíl je obrovský. Hokej je rychlejší, přesnější, když se hráči dostanou do zakončení, tak všechno zvedají nahoru a člověk se musí v bráně pořádně hýbat.

Na lavičce jste letos sledoval například výhru v Lize mistrů nad Slovanem Bratislava. S týmem HC MOUNTFIELD jste před sezónou absolvoval i celou letní přípravu, jak vypadala z pohledu gólmana?
Loni jsem byl do přípravy s áčkem přizván dodatečně, byli jsme tam tedy tři, já, Kovi a Roman. U přípravy na suchu jsme trénovali normálně s hráči, Roman Turek má individuální plán, takže trénuje sám. Na některé věci s námi chodil společně, třeba na squash. Pak přišla příprava na ledě, to s námi trénoval ještě Josef Kučera, takže to bylo rozdělené na dvojice. Jedna dvojice chodila s jednou skupinou hráčů, druhá se zbylými.

Ještě se vrátím k tomu squashi jakožto prvku brankářské přípravy, jak dopadaly například duely Klestil vs. Turek?
No, to zrovna není velká výhra, hrát s Romanem squash (ušklíbne se). Má hrozně dlouhé ruce, na všechno dosáhne, to je konec…

Vím o vás, jak moc si chválíte brankářský trénink s Ladislavem Gulou. Zajímalo by mě, jak takový trénink probíhá.
Pan Gula se baví s každým gólmanem individuálně, o tom, co na něm vidí špatného, jak reagovat na určité situace, na čem je třeba zapracovat. Nejdřív nás gólmany například sleduje při běžném tréninku a dvakrát do měsíce je speciální gólmanský trénink. Ten je jenom pro brankáře, obsahuje určitá cvičení na brankářskou techniku. Střílí na nás junioři nebo někteří hráči z áčka.

V posledním zápase jste se zařadil po bok mladým brankářům, jejichž invazi letos extraliga zažila. Jak se díváte na tento trend?
Je to o tom tu šanci dostat. Pak už je jenom na brankářích, zda jí využijí a dostanou příležitost i příště. A když to dobře dopadne, skončíte jako Sedláček, který se stal jasnou jedničkou ve Zlíně a podával tam velice dobré výkony.

Kdybyste měl vybrat z vašeho pohledu vůbec nejtalentovanějšího gólmana z těch nejmladších, byl by to Sedláček?
Asi bych vybral slávistického Dominika Furcha. Vzhledem k jeho dlouhodobé výkonnosti. Už je také poměrně dlouho v áčku a i co jsem ho viděl v probíhajícím play-off, tak chytá opravdu dobře.

Sezóna juniorů? Něco parádního!

Nelze nevzpomenout na sezónu juniorů – probojovali jste se do semifinále extraligy!
V životě jsem takovouto sezónu v juniorech nezažil, bylo to něco parádního! V základní části jsme neklesli pod šesté místo, dařilo se i v play-off. Ale bohužel, cíl jsme nesplnili, při přípravě nám bylo od trenéra Kupky řečeno, že cílem je finále. A to nevyšlo, v semifinále jsme ztroskotali na Vítkovicích.

Ale na zápasy v play-off jste na své domácí zápas nalákali neuvěřitelná množství diváků, proti Vítkovicím jich přišlo 1856. Takový zájem o juniory je v České republice ojedinělý…
Určitě. Například ve Vítkovicích na rozhodujícím zápase bylo odhadem asi 400 lidí. Už na čtvrtfinálovém utkání s Plzní bylo příjemné sledovat, kolik přišlo lidí, a na zápas s Vítkovicemi jsme se těšili, že jich přijde ještě více -nastupovali jsme proti favoritovi soutěže. Báli jsme se, že lidi odradí stanovené vstupné. Diváci přesto přišli, naštěstí to dobře dopadlo! Domácí vítězství nad Vítkovicemi bylo i zásluhou českobudějovických diváků.

Čím to může být, že zrovna v Budějovicích se ukázal takový zájem o juniorský hokej? Hrálo roli i to, že fanoušci mohli být zklamáni sezónou "A" týmu?
Asi také. Na náš hokej jsme slyšeli ohlasy, že to byl nejhezčí hokej v Budějovicích v sezóně. A tohle slyšet je příjemné.

Šanci ukázat se v dresu HC MOUNTFIELD dostala nakonec řada juniorů, vy, obránci Vráblík a Dietz, útočníci Ferebauer, Rezek a Horák. Koho dalšího byste do áčka doporučil?
Povolání jmenovaných hráčů je podtržením sezony, která byla pro juniorku opravdu velmi úspěšná. Když to vezmu zpětně, tak 4. místo ze 24 je veliký úspěch. Šanci prosadit se by měl mít Jank, kapitán reprezentační sedmnáctky. A také Radim Heřman. Ten třeba není tolik vidět na zápasech extraligy, ale kdykoliv jel na reprezentační sraz, tak nejméně tři branky vždy dal. Přeji mu, ať se dostane do extraligy!

Jak se dařilo v sezóně vám osobně?
Se sezónou spokojenost je, i když nějaké horší výkony jsem tam určitě měl. Za trenéra Kupky jsem býval i střídaný, s tím jsem se musel smířit. Pak přišla změna kouče, přišel trenér Soudek, od té doby jsem chytal a výkony šly nahoru, roli hrálo i sebevědomí. Velmi se mi povedlo play-off. Akorát první zápas ve Vítkovicích nevyšel podle představ, stejně jako celému týmu, báli jsme se hrát.

Gólmanem jsem se stal vlastně náhodou...

Nyní vás čeká chvíli pauza od hokeje, vyplníte jí například nějakým jiným sportem?
Hraji fotbal za Mladé, nyní jsem tam začal trénovat, takže se v nějaké kondici udržuji. Mají zájem na tom, abych hrál zápasy za áčko, které hraje I.B třídu, tak uvidíme, jak se bude dařit. Ve fotbale jsem útočník, tam si to vynahrazuji, loni jsem hrál za chlapy sedm zápasů a dal sedm gólů!

Nabízí se otázka, jak jste se vůbec v hokeji dostal do branky, když ve fotbale máte útočné choutky?
No, to je celkem zajímavé (úsměv). První tréninky jsem byl v útoku, ale chyběl gólman. Tak jsem panu trenérovi Mlsovi, na kterého strašně rád vzpomínám, řekl, že bych to v bráně zkusil. Dostal jsem brankářské věci a od té doby jsem v bráně zůstal. Ale když jsou nějaké srandamače po sezóně, tak si rád zahraji v útoku dodnes.

Kdy přijde v životě gólmana takový ten zlom, kdy si brankář řekne: Tyjo, to byla rána, co já sem vlastně lezu?
(úsměv)Ten zlom přišel prakticky až v dorostu, když jsem začal trénovat s o dva tři roky staršími kluky, to už byl veliký rozdíl. Do té deváté třídy to pro brankáře jde, silová a tvrdší střela přijde až v dorostu.

Spousta mladých hráčů dnes odchází za moře, k vám nějaká taková nabídka nikdy nedorazila? A co Tomáš Klestil a reprezentace?
Ze zámoří nabídka nikdy nepřišla. S reprezentací jsem byl na pár srazech, na kterých byli jenom gólmani, ale do výběru jsem se nikdy nedostal. Moc se mi nepovedla, pro zařazení do reprezentace možná klíčová, sezóna v šestnátce. V sedmnáctce jsem v klubu chytal dobře, ale šance nepřišla, možná chyběla nějaká přímluva. Ale to já neřeším…

Tomáši, co hokejová budoucnost, co vás čeká?
Absolutně netuším. Uvidíme, zda bude zájem tady, vzít mě do přípravy s A mužstvem. Podle toho se pak zařídím. Je tu více možností, příští rok dochází k reorganizaci juniorské extraligy, kde bych na výjimku mohl nastupovat. Zvlášť bych byl rád, kdyby to šlo skloubit s nějakým angažmá ve 2.lize, třeba v Písku. Možná nejlepší by bylo, kdybych se mohl zapojit někde v 1. lize, například kdyby do ní nyní postoupil Tábor.