Budějovičtí prošli před finále první ligy těžkou zkouškou v zápasech s Chomutovem, kterých bylo pět a jejichž průběhy byly velice dramatické. Finále bylo ale pro Jihočechy velice krátké, když vyřadili silné Ústí 3:0. “Ústí nastoupilo ve vyšším tempu, což je logické, protože je hnalo domácí publikum. Do 17. minuty to bylo 0:0, potom jsme dali gól do šatny, což nám pomohlo. Snažili jsme se stejně jako u nás hrát zezadu, eliminovat jejich útoky. Těžili jsme z jejich chyb ve středním pásmu. Po té dlouhé sérii s Chomutovem jsme se semkli, zlepšili jsme obranu, zlepšili jsme oslabení, prostě všechno. Takže obrovská spokojenost, usmívá se dlouhovlasý forvard.

Role Ústeckých se z pohledu Budějovic mohla zdát jako zkouška. Po celou sezónu byli právě Ústečtí Lvi jediným soupeřem, ze kterého mohli mít hráči v červených dresech strach. Ti si svého soka osahali během oněch čtyř zápasů a v play-off je s přehledem porazili třikrát za sebou. “Základní část a play-off je něco jiného. V základní části si můžete dovolit jednou prohrát, protože vás to tolik nemrzí a máte dost dalších možností to srovnat. V play-off vás každá prohra oddaluje od baráže a nemůžete si dovolit zaváhat. Ve finálové sérii jsme hráli výborně, góly jsme dávali my a tak to je. Ale oni také podali famózní výkon, v Ústí měli letos opravdu výbornou sezónu. To co předvedli, kdy skončili hned za námi a nasbírali dost přes 100 bodů, to se jen tak někomu nepovede. Takže mohou být s tou sezonou spokojeni, chválí svého soupeře rychlík s číslem 6. Po semifinálových bojích nebylo z úst Českobudějovických moc chvály slyšet. Jak by tedy Radek Dvořák srovnal právě semifinále a finále? “To se nedá srovnávat. S Chomutovem pět zápasů, tady tři. S Chomutovem těsná obrana, hodně faulů, hodně zraněni, urputný hokej. O tom už toho ale bylo napsáno dost. My jsme museli vyhrát, oni i do novin řekli, že si cíl splnili a hráli uvolněně. Ale měli hráče, kteří hrají srdcem, gólmana Hořčičku, který je držel nad vodou. S Ústím se hrál hokej na mezinárodní úrovni, bylo to nahoru dolů. Byl to útočný hokej, kde sebemenší chyba rozhoduje. Byl to hezčí hokej a mě, jako hokejistovi z NHL a z mezinárodní scény, se líbil víc, nachází nakonec své stanovisko dvorní asistent Václava Prospala. Kromě těchto dvou zářil ve finálové sérii hlavně brankář Turek. Další posily z NHL tolik vidět nebyly, ale právě na této trojici výkony mužstva stály. Turek předvedl několik výborných zákroků a inkasoval pouze jednou. I ve čtvrtfinále udržel dvě čistá konta, což je neuvěřitelná bilance. “Eda předvádí v každém zápase famózní výkony. Byl týden nemocný, pak si dvakrát zatrénoval a potom nastoupil v obrovské pohodě. Strašnou dobu v NHL sbíral zkušenosti a my víme, že se na něj můžeme spolehnout. Ale my máme také Cháberu, ten nás zase podržel s Chomutovem. My víme, že když se jeden zraní, je tam ten druhý a je to to samé, podrží nás. V play-off rozhoduje kromě speciálních týmů na přesilovky a oslabení právě forma gólmanů, přikládá důležitost formy „Edy“. České Budějovice se tedy po sestupu z extraligy ihned staly mistrem první ligy a budou se pokoušet o brzký návrat mezi elitu. V pátek 18.3. vše propukne na stadionu Dukly Jihlava. Oproti play-off první ligy pocítí Budějovice tedy znatelné rozdíly. Za prvé budou poprvé začínat venku a budou hrát na 4 vítězné zápasy, což si ale z minulého ročníku asi dobře pamatují. Oba soupeři si mají co vracet, a tak není o dramatičnosti pochyb. “Ještě není konec. Dneska si můžeme užít to vítězství, zítra si odpočineme, ale pak už se musíme soustředit na Jihlavu, příští pátek začínáme u nich. To bude úplně jiná série, takže se na ně musíme připravit a zatrénovat si na ně, zůstává při zemi a uvědomuje si důležitost okamžiku Dvořák. Jak se asi bude série vyvíjet? “Jihlava má zkušenosti z extraligy, takže možná půjde o jiný hokej. Chytřejší budeme v pátek, uzavírá.

---

Domácí měli po většinu zápasu puk na svých hokejkách a vytvářeli si místy i mírný tlak, který ale k ničemu nevedl. Byli to naopak hosté, kdo z jednoho z protiútoků otevřeli skóre. Ve druhé třetině pak přidali další branku a mohli dát i třetí, ale při samostatném nájezdu po faulu Šaffera se Sáblík vyznamenal. Prospal své zaváhání ale napravil, když v 56. minutě zpečetil výsledek gólem do opuštěné klece Ústeckých Lvů. “Byl to stejný průběh jako v předchozích zápasech, pro mě byly všechny jak přes kopírák. Děláme chyby, ze kterých dostáváme góly, nevyužíváme přesilovky, nedostáváme se do šancí. Budějovice se poučily ze zápasů s Chomutovem a hrály ze zabezpečené obrany. To na nás v základní části platilo od týmů Berouna, Boleslavi…tohle teď praktikovaly Budějovice a my na to nedokázali najít recept. Tady se nedá hrát hokej na krásu, ale na účelnost. Oni hráli v pohodě, byli nahoře, věřili si. To byly hlavní důvody neúspěchu, rozpačitě komentoval Sáblík průběh zápasu a zároveň celé série. Slovan jel na led Budějovic k prvnímu utkání, které prohrál 1:2. Jediný gól dal Patrik Fink, když přesilovou hru zvýrazněnou hrou bez brankáře potrestal až v posledních minutách zápasu. To bylo ale naposledy, co se Ústečtí zapsali do listiny střelců. Následujících 120 minut jim byl Roman Turek nepřekonatelnou překážkou. Důvody by se mohly hledat na mnoha místech…“Výsledek 3:0 vypadá krutě, ale my jsme si opravdu ten gól asi nezasloužili dát. A tak ty zápasy vypadaly všechny tři. Nejslabším tempem jsme hráli v prvním utkání v Budějovicích, kdybychom tam hráli jako ten druhý zápas nebo doma, tak jsme asi vyhráli. Prohráli jsme si to zbytečně, je to škoda. Ale za tři zápasy jsme dali jen dva góly, jeden v power play, druhý nám nebyl uznán. Ale pokud se nezmůžeme na víc a soupeř si vypracuje tři, čtyři tutovky za zápas, zatímco my za celou sérii, tak bohužel… A z těchto tří čtyř šancí, pokud se za ni dá považovat i ta jediná gólová, proměnili bezzubí střelci Severočechů pouze jednu. Zatímco jejich kat Prospal dal sám čtyři a na jednu přihrál. “Stačilo jim dát dva góly v zápase, protože my jsme nebyli schopni si vytvořit šanci. Nevím, jestli to bylo tím, že jsme Turka trefovali do břicha a do betonů, nebo fakt chytal tak dobře, kývá hlavou brankářská jednička žlutomodrých.

Do role favorita byli před začátkem ročníku jasně pasováni Budějovičtí, ale během ní se ukázalo, že ani jejich sok ze severněji položeného regionu nebude lehkým oříškem. Oba týmy nasbíraly hodně přes sto bodů a sváděly líté souboje. V těch si obě mužstva odvezla z ledu soupeře po jedné výhře i porážce. Podobně vyrovnaná série se očekával i ve finále první ligy. “Ne že bych nechtěl postoupit, ale věřil jsem, že aspoň jeden dva zápasy uděláme a že to odehrajeme se ctí. Že to skončí 3:0, tomu jsem nechtěl věřit za žádnou cenu. Beru jeden dva prohrané zápasy, ale my jsme se nedokázali poučit a dělali jsme pořád stejné chyby, stále dumá nad prohřešky svého týmu jindy usměvavý gólman. Smuteční atmosféra z vyřazení byla cítit na každém rohu ústeckého zimního stadionu, ale přesto je třeba se zamyslet nad úspěšností ročníku 2004/2005. České Budějovice jsou adept na postup do extraligy a finále pro ně bylo samozřejmostí. V něm zbývalo už jen jedno místo a to si Ústečtí s přehledem vybojovali, když po jasném průběhu základní části i ve vyřazovacích bojích projeli jak horký nůž máslem. Čtvrtfinále vyhráli jasně 3:0, v semifinále jednou zaváhali. “Cíl se splnil, odehrála se tu dobrá sezóna a my můžeme odcházet s hlavou nahoře. Bylo to dobré finále, ale já jsem od toho čekal trošičku víc. Nečekal jsem, že budeme všechny přehrávat a že postoupáme do extraligy jako suveréni. Samozřejmě jsme tomu v koutku duše věřili, ale takhle jsem zklamaný a mrzí mě to. Na druhou stranu se tu ten cíl splnil a je to historický úspěch. A já doufám, že ne poslední, že se to bude zlepšovat, zkouší najít alespoň nějaká pozitiva Lev ze všech Lvů největší.