27.08.2018, Filip Kortus

Doufal jsem, že si v přípravě zachytám, říkal debutant Svoboda

V osmnácti letech dostal první příležitost. V uplynulé sezoně vychytal staršímu dorostu titul a Motor v něm má velkou brankářskou budoucnost. Proti Lausitzeru Fuechse si připsal debut gólman Daniel Svoboda a zápas pro něj nezačal dobře. Inkasoval hned ve druhé minutě, ale rychle se oklepal a do konce zápasu vytasil několik skvělých zákroků. Nakonec lovil kotouč z branky pouze jednou.

Pociťoval jste velkou trému před premiérovým startem?
Dozvěděl jsem se o tom v pátek po zápase. Nijak jsem to neřešil, ani v sobotu mě to nijak nerozhazovalo. Ale čím více se start utkání blížil, tak tím jsem byl nervóznější. Už mě braly i křeče do břicha. (úsměv)

Bylo těžké být klidný v utkání, když jste inkasoval hned v úvodu zápasu?
Sice jsem dostal branku hned z první střely, ale paradoxně ze mě nervozita spadla. Přijel za mnou Vojta Doktor, usmál se na mě a věděl jsem, že to bude dobré. Pro žádného gólmana není dobré, když dostane gól hned z první střely. Dokázal jsem to v hlavě přejít a rychlost utkání je taková, že jste neustále zabraný do hry a není čas o tom přemýšlet.

Postupem času jste se rozchytal a přidal i několik parádních zákroků.
Byl to takový zápas, že moc toho nejde, ale když už jo, tak to stojí za to. Ne všechny rozehrávky se mi povedly. (úsměv) Chtěl jsem si to hlavně užít, těžko říct, kdy se taková šance znovu naskytne.

Už jste si stačil zvyknout na rychlostní skok z mládežnického hokeje do dospělého?
Na začátku přípravy to bylo nejtěžší. Hodně jsem s tím bojoval. Každým tréninkem se to ale zlepšuje a je to znát. Jakmile jsem byl na tréninku s juniorkou, tak jsem na sobě pozoroval, že tréninky s áčkem mi daly opravdu hodně. Tréninky jsou náročné jak pro nás brankáře, tak i pro hráče. Má to obrovské tempo.

Měl jste nahnáno, když jste rozehrál přímo na hůl Davida Kuchejdy?
Chtěl jsem to vyhodit ven z pásma, ale sjelo mi to. Naštěstí zřejmě Zdeněk Čáp na poslední chvíli dobře zasáhl. Musím mu za to poděkovat.

Podporovala vás na tribuně celá rodina?
Ano, samozřejmě. Přijeli táta, mamka, babička s dědou i sestra. Dorazila i má přítelkyně s rodiči, takže fanoušků jsem měl hodně.

Počítáte s tím, že letos budete plnit roli trojky v A-týmu a zároveň chytat za juniorku?
Ano, takhle by to mělo být. Na začátku sezony ale Petr Kváča odlétá do zámoří, takže první tři mistrovské zápasy bych měl krýt záda Janu Strmeňovi.

Tajně jste si na začátku přípravy přál, abyste odchytal alespoň jedno přípravné utkání?
Doufal jsem v to. Přiznám se, že jsem si přál, aby bylo doma. Jsem rád, že se mi to a splnilo a třeba přijde ještě nějaká šance.