Zápas začal pro domácí smolně, když za katr putoval už po devadesáti sekundách hry kapitán Petr Sailer. Tento prohřešek jako by předznamenal vývoj pozdějších okolností. „Od začátku utkání jsme to nebyli my. Nechci říct, že jsme byli nervózní, ale věci, které nám před tím vycházely, nám teď prostě nevyšly. Všechno se to odráželo k soupeři a ne k nám. To štěstí, co jsme měli v minulých zápasech, tu nebylo,“ hodnotil nepovedený zápas Petr Sailer. „Byl to vyloženě zápas, kdy nám to odskakovalo, nedařilo se nám. Časem byla na našich hokejkách i nervozita. Dostali jsme první hloupý gól, kdy se to od brusle rozhodčího odrazilo přímo hráči na hůl, když jsme hráli v početní převaze. To jsou ty drobnosti, které se nahromadí, když se týmu nedaří.“
V Budvar Aréně bylo k vidění vyrovnané utkání. Chvílemi měli navrch domácí, za pár okamžiků zase hosté. Faktem ale je, že Jihočeši hráli jinak, než v předchozích domácích utkáních. V těch je zdobila dobrá defenzíva, aktivní pohyb a dobré napadaní soupeřovy rozehrávky. Tyto věci byly devízou spíše na straně Vítkovic. „Náš hokej jsme začali hrát až někdy ke konci druhé třetiny, ale to bylo málo,“ posteskl si kapitán HC MOUNTFIELD.
„Druhá věc je ta, že kdybychom dali na začátku z šancí jednoho nebo dva góly, tak bychom se zklidnili a hráli v pohodě,“ myslí si Sailer. A Jihočeši šance rozhodně měli. Ve 14. potažmo 15. minutě to byly hlavně příležitosti Vaka se Šimánkem, když druhý jmenovaný trefil dokonce tyč vítkovické klece. Při podobné situaci padl i první gól utkání. Domácí příliš zahleděni v přesilovce do útoku, zapomněli na zadní vrátka, do kterých sloním krokem vtrhl Tomáš Káňa a pokořil Turka nad jeho rameno. „Nedaří se nám pět na pět, všichni čekají, že v přesilovce dáme gól, a ono to nejde. To je prostě jedno s druhým,“ říká českobudějovický útočník.
Vítkovice předvedly dobrý taktický výkon a když přidaly v přesilové hře druhou branku, nevypadalo to s domácími vůbec dobře. Ti se sice ještě díky brance Lukáše Květoně vzchopili, ale na srovnání už to nestačilo. „Oni tu vždycky hrají zezadu a čekají na naše chyby, co já si pamatuji. Dneska to platilo dvojnásobně. Hráli jednoduše, vyhazovali puky a přineslo to úspěch.“ V brance Vítkovic nenastoupil Marek Pinc, který vůbec pod Černou věž nepřijel s týmem. Náhradník Jakub Štěpánek chytal znamenitě. „My jsme to ani neřešili. Většinou, když nastoupí dvojka, tak je to pro soupeře horší než lepší, protože ten gólman může chytat v klidu, ví, že se jednička stejně vrátí do branky. Chytal dobře, ale my jsme ho příliš neprověřili,“ krčí rameny Petr Sailer.

Brankář Jakub Štěpánek byl jedním z hlavních strůjců vítkovického úspěchu na ledě lídra extraligové tabulky. To, že se objevil v hostující brance při utkání s HC MOUNTFIELD, byla souhra okolností. Mladý gólman totiž letos odchytal zatím pouze 27 minut v souboji s Třincem, z něhož po třetí inkasované brance odstoupil a nechal se vystřídat Markem Pincem. Právě ten je vítkovickou jedničkou a oporou Ostravských. „Že budu chytat, jsem se dozvěděl den před zápasem, když jsme odjížděli do Budějovic. Marka Pince trefili na tréninku do kolena, takže s námi nemohl přijet,“ vysvětluje Štěpánek.
Ten měl po utkání z vítězství svého týmu neskrývanou radost. „Jsme spokojeni, že jsme vyhráli. Kluci mi hodně pomohli, padali do střel, hráli obětavě,“ chrlil ze sebe sympatický mladík. „Jeli jsme sem urvat nějaký bodík. To, že jsou všechny, je jen dobré.“ Hosté předvedli hokej zaměřený hodně na defenzívu a rychlé přistupování k soupeřovo hráčům. „Z naší strany to bylo soustředění na obranu. Věděli jsme o síle Budějovic a snažili jsme se ji eliminovat dobrou defenzívou. To se nám nakonec podařilo,“ pochvaloval si Štěpánek.
Ten si rozhodně na nedostatek práce nemohl stěžovat. Chvílemi se sice více potil na druhé straně Roman Turek, ale i ostravský brankář musel ukázat, že extraligu nechytá náhodou. „Někdy tam byly zásahy, jindy jsem měl oddechový čas,“ smál se talentovaný brankář. Tak dobrou náladu už ale rozhodně neměl v 17. minutě, kdy ve středním pásmu napřáhl René Vydarený a kotouč z jeho hole si našel cestu do ramene vítkovického strážce svatyně. „To byla rána jak z děla. Štíplo mě to na rameno. Nic příjemného,“ vzpomínal s kyselým úsměvem. Na ledě byl v tu chvíli dokonce lékař, ale vše nakonec dopadlo dobře.
Jediný puk za Štěpánkova záda dostal v čase 50:34 Lukáš Květoň. Ptáte se jak? To ví málokdo. Jisté je, že celé situaci předcházelo zaváhání hostujícího brankáře. „Vyjel jsem za branku a myslel jsem, že budějovický hráč jde na mojí stranu, tak jsem se snažil rozehrát na beka. Jenže protihráč jel na druhou stranu a já to musel dát přímo před branku. Tam byl hráč, tomu jsem střelu ještě chytil, ale pak mi to dorazil,“ popisoval situaci, jako by předčítal dětem z Erbenovy Kytice. „Kdyby mi to dal hned do branky, tak by to bylo lepší, než takhle, když to dorážel. Vyrazil jsem to betonem, pak mi to skočilo na masku a vůbec nevím, jak se to dostalo do branky,“ tvrdil po zápase Jakub Štěpánek. Inkasovaná branka mu ale rozhodně nevadila, protože radost z vítězství v Českých Budějovicích byla velká.