08.10.2007, Tomáš Zetek

Dlouho to byl zápas na hraně, přiznal Michal Hudec

P r a h a – Ze strany HC MOUNTFIELD to byl pohádkový zápas. Výkon Jihočechů v pohodě snesl ty nejpřísnější měřítka. K tomu se připojila bojovnost, touha zvítězit a potřebná dávka štěstí. Po dvanácti prohrách mohla konečně českobudějovická enkláva po utkání v T-Mobile aréně zvedat ruce. „Dlouho to bylo na hraně a Sparta mohla klidně utéct do dvougólového vedení,“ přiznal sportovně po utkání v holešovické hale Michal Hudec.

V 7. minutě využil přesilovku domácí Sivek, ale vám se ještě do přestávky podařilo vyrovnat…
Dlouho to byl zápas na hraně a Sparta mohla klidně utéct na dvougólové vedení. Měla dobré přesilovky, ale nám se je podařilo ubránit. I to nám zvedlo sebevědomí a dokázali jsme otočit výsledek a pak i odskočit na dva góly.

Českobudějovické vyrovnání neslo váš podpis. Po nahození a nečekaném odrazu puku o mantinel vsítil kuriózní gól Štěpán Hřebejk. Vy jste si připsal asistenci. Jak situace vypadal z vašeho pohledu?
Nahazoval jsem puk po mantinelu, abychom se dostali do třetiny. Na hrazení byl asi nějaký šroub a od toho to vyletělo před branku. Jsem rád, že při nás stálo i štěstí.

Nahrál jste někdy na snadnější gól?
Nebylo to zase tak lehké, (okolo procházející Petr Gřegořek utrousí: „Ale bylo to lehký, nevymlouvej se.“ Michal Hudec zahřmí naoko naštvaně: „Ale já chválím Pištu, ty dřeváku!“).

V čem bylo tedy zakončení do zcela odkryté svatyně těžké?
Puk skákal a Pišta navíc takovýto odraz určitě nečekal. Nakonec se mu to ale povedlo a byla to velice důležitá branka.

Zhruba v polovině zápasu se během dvou minut utrhl HC MOUNTFIELD do dvougólového vedení. V čase 26:18 jste na 2:1 pro hosty zvyšoval vy…
Dobře jsme sehráli přesilovku a Milan Toman na sebe natáhl dva protihráče. Díky tomu se mi otevřel prostor a povedlo se mi dobře trefit jeho přihrávku.

Puk proletěl gólmanu Dubovi mezi betony. Mířil jste?
V první chvíli jsem chtěl mířit nahoru, ale v takovéhle situaci je důležité hlavně dobře trefit puk a doufat, že nenapálíte gólmana. Když střílíte v pohybu a z první, nejde moc mířit.

Vy jste spíš hráč, který se při početních výhodách tlačí do mlýnice před brankou. Tentokrát jste ale pálil z pozice beka. Jak to?
Otočili jsme se v pásmu dokola a na mě vyšla pozice na modré. Dobře jsme zaimprovizovali a vyšlo nám to.

Dvě minuty po vás se trefil znovu Hřebejk a ve 33. minutě jste mohl definitivně rozhodnout, ale samostatný únik jste neproměnil. Co jste udělal špatně?
Bylo to při našem oslabení a mě už docházely síly. Snažil jsem se to jen zakončit na branku, na víc už jsem neměl. Dobře to udělal Vykoukal, který mi zasáhl hokejku při nápřahu, takže mi znemožnil důraznější zakončení.

Klíčovým momentem zápasu bylo ve třetí třetině vaše ubráněné oslabení pěti proti třem. Sparťané měli minutu a osm sekund na to, aby snížil na rozdíl jediné branky. Nepodařilo se jim to…
Máte pravdu. Určitě to hrálo klíčovou roli. Už ale ve druhé třetině při našem těsném vedení jsme ubránili asi tři oslabení v řadě. Při dvojnásobném oslabení jsme měli kopec štěstí, ale nutno říct, že jsme tu situaci sehráli dobře, protože jsme byli aktivní a bojovali. Vyplatilo se to.