Dali jsme zapomenout na Kadaň, těší českobudějovické hráče
Problémy však nastaly s přesunem z jednoho krajského města České republiky do druhého. „Neměl jsem žádného řidiče. Trenér Liberce nechtěl, abych odjel do Českých Budějovic autem sám,“ popisoval hektické momenty Krstev. Prekérní situaci pomohl řešit jeden z Krstevových kamarádů, který zajistil obránci s bulharskými předky odvoz z Prahy do jihočeské metropole. „Do Prahy jsem se ale musel dopravit sám,“ upozornil Krstev.
Olomouc, která ve středu zkřížila s Jihočechy hole, se od prvního inkasovaného gólu ukázala být pouze tréninkovým partnerem. Hanáci nedokázali pružně reagovat na českobudějovické kombinace v útočném pásmu, navíc kupili chybu na chybu, kterých domácí borci nemilosrdně využívali. Asi ta nejtragičtější přišla při brance Mojmíra Musila na 4:0, kdy Šafařík za sebou nejprve zapomněl kotouč v obranném pásmu a poté ještě pro jistotu podrazil vracejícího se útočníka. Všemi mastmi mazaný Musil pak přesně zamířil do víka Svobodovy klece. „Olomouc hrála pouze to, co jsme jí dovolili. Soupeř se dostal do nějakých brejků, ale všechny přišly za takřka rozhodnutého stavu,“ usoudil Krstev.
Největší základ devítigólovému přídělu přišel při přesilovkách 5 na 3. Olomouc zcela neunesla nepříznivý vývoj zápasu a v jednu chvíli se na trestné lavici tísnilo hned pět hokejistů z Hané. Největším hříšníkem se stal brankář Petr Svoboda, který si jeden trest vysloužil za zbytečné posunutí branky a druhý za podražení Hřebejka. „Neunesli to. Bylo to vidět. Ale je to jen jejich chyba. Pro nás je jen dobře, že jsme se při dvojnásobných početních převahách chytili, protože to byla prý achillova pata týmu,“ narážel Krstev na nezdařené přesilovky s Kadaní a v Chomutově.
Muskulaturní zadák se zapsal i do statistik zápasu, když ve třetí třetině přihrál na tři branky domácího týmu. Tou poslední přihrávkou lahůdkově našel Prospala a ten Hřebejka, který stanovil skóre na prozatimních 8:0. „Je to hodně o štěstí. Dříve se mi třeba stávalo, že jsem i připravil dobrou šanci, ale spoluhráč ji neproměnil. Dneska to tam klukům padalo, což bylo moc dobře. Snad to tak půjde i dále,“ uvedl Krstev.
V zápase si připsal i dvě trestné minuty za krosček na jednoho z olomouckých obránců. Daleko více se ale očekávala jeho reakce při zbytečném ataku Jaroslava Svobody na Jana Cháberu. Na forvarda Caroliny Hurricanes se okamžitě vrhl Josef Jindra, zatímco Krstev stál opodál a čekal na okamžik, kdy Svoboda projede kolem něj. Situace však skončila nečekanými úsměvy na obou stranách. „Já Jardu dobře znám. Jsme kamarádi. Jen jsem mu říkal, že ten jeho pád po ataku Pepy Jindry byl na angažmá na Barrandově. Říkal jsem mu, že tohle od něj neznám,“ vylíčil průběh důvěrného rozhovoru narostlý bek.
Zřejmě nejlepší výkon sezony předvedl v utkání s HC Olomouc odchovanec českobudějovického hokeje Jiří Šimánek. Rychlonohého útočníka nedokázali hanáčtí obránci zastavit a ten v otevřené partii exceloval. „Je to super vítězství. Jsme rádi, že nám tam napadalo tolik gólů. Snad jsme našli nějakou střeleckou pohodu, protože kdybychom dali nějaké šance už v zápase s Kadaní, výsledek mohl být úplně stejný, “ usuzoval forvard, který svou nejlepší sezonu prožil v extraligovém ročníku 2001/02, kdy vsítil čtrnáct branek. Olomouc chtěla na jihu Čech odvést podobně poctivou partii, jako týden před ní Kadaň. A úvod zápasu nesvědčil o opaku. Kotaška napálil tyčku, Hřebejk netrefil z kroku odkrytou klec. Proto skončila první třetina 0:0. „V tomhle směru bychom asi určitou podobnost našli. Ale jinak byla Olomouc horší, než Kadaň a nám se naštěstí podařilo dát góly,“ liboval si inventář jihočeského klubu.
Svěřencům trenéra Josefa Jandače výrazně pomohla první branka. Skákavá střela Vladimíra Gýny prošla za, do té doby, neprůstřelného brankáře Martina Vojtka. Ačkoliv hlasatel utkání nahlásil jako střelce bývalého beka Chemopetrolu Litvínov Gýnu, branka bude nejspíše nakonec připsána Šimánkovi. „Docela jsme se tomu s Radkem Bělohlavem zasmáli,“ potvrdil Šimánek. Kotouč nejdříve tečoval Bělohlav, na nečekaný odraz touše střelhbitě zareagoval Šimánek a tečoval puk ještě jednou. Jediný, kdo na nečekané odrazy nestihl reagovat byl brankář Vojtek. „Říkal jsem panu Pláničkovi, že jsem to dal. Jestli to v zápise přepíše, to už nevím,“ pousmál se rychlík s číslem 22 na zádech.
Prsty měl Šimánek i ve druhé vstřelené brance. U pravého mantinelu převzal přihrávku od Iva Kotašky, z křídla uháněl na Vojtka a rychlou střelou procedil neposednou černou hmotu podruhé do sítě. „Vojtek hodně vyjel z branky a prakticky jinde, než mezi nohama díru neměl,“ řekl Šimánek. Ofsajd, který impulsivní olomoucký gólman okamžitě reklamoval, Šimánek naprosto vyloučil. „Dával jsem si na to veliký pozor. Do puku jsem si ťukl ještě před modrou, takže ofsajd to nebyl v žádném případě,“ ujistil Jiří Šimánek. Čistý hattrick mohl dovršit o pár minut později. V dalším samostatném nájezdu při vlastním oslabení se ale před bývalým třineckým brankářem zbytečně ukličkoval. „A navíc jsem si nevšiml, že jsme jeli s Bělmou dva na nikoho. Kdybych to věděl, řešil bych situaci úplně jinak,“ přiznal hráč, který úvod sezony vinou salmonelózy a pozdějších problémů se svaly vynechal. Branku v oslabení vstřelil až o necelou minutu později centr Tampy Bay Lightning Václav Prospal, který poslal Vojtka do tepla černé deky, která pro něj byla připravená na olomoucké střídačce.
Po výhře 9:0 čeká českobudějovické borce zasloužené třídenní volno. Na led půjdou Jandačovi hoši znovu až v neděli večer. Jiří Šimánek ještě o náplni tří volných dní jasno zcela nemá. „Myslím si, že budu hlavně hodně odpočívat. Pak za mnou přijedou kamarádi z Prahy, takže se těším na velkou pohodu,“ zakončil pozápasové interwiew vytáhlý útočník.