15.11.2007, Radek Papáček

Čekalo se na první gól, prohlásil Jiří Šimánek

Č. B u d ě j o v i c e - Ústí v posledním utkání smetli v úvodu zápasu a vítězství si pojistili třemi brankami. S podobným záměrem vstupovali jistě i do zápasu s Vítkovicemi. Stav byl ale bezbrankový až do poloviny řádné hrací doby. „Bylo to o tom, kdo dá první gól, protože v takovýchto zápasech pak ten tým, co se dostane do vedení, už i vyhraje,“ oprášil jedno z hokejových rčení autor právě vítězného gólu Jiří Šimánek.

Téměř po čtrnácti dnech se rozjel po reprezentační přestávce extraligový kolotoč. „Myslím, že se na nás ani nijak neprojevila zápasová pauza. Tempo hry si myslím, že nebylo špatné. Spíše nám vázla souhra, protože jsme během přestávky nebyli všichni pohromadě a nemohli jsme si spolu něco nacvičit,“ řekl Jiří Šimánek.

Když se nedaří, musí zaskočit usilovnější pracovitost, tak zní jedno nejen z hokejových pravidel. „Moc přihrávek jsme si skutečně nedali. Bylo to ale o bojovnosti a my jsme pomocí ní ten zápas nakonec vyhráli,“ soudil. Základní kámen k výhře byl položen ve 31. min. z jeho hole. „Tuším, že to byla situace dva na dva nebo tři na tři. Já už skoro šel střídat, ale Štěpán Hřebejk s Ondrou Veselým zavezli puk do pásma a pak po jejich střelách se to odrazilo až ke mně,“ popisoval svou trefu střelec nakonec i vítězného gólu.

Na úvodní branku diváci v Budvar Aréně čekali až do poloviny utkání. Přestože v první třetině měli hokejisté MOUNTFIELDU dostatek střeleckých příležitostí. „Hráli jsem sice hodně přesilovek, ve kterých jsme měli i dost střel, ale při nich jsme už vždy nebyli první u vyražených puků brankářem, což právě bývá nejvíce nebezpečné, jako se to pak potvrdilo při tom mém gólu,“ domníval se českobudějovický útočník.

„Čekalo se na první branku. Stav byl dlouho nerozhodný a moc vyložených šancí nebylo. Takže to bylo opravdu o tom, kdo dá ten první gól,“ podotkl. Jihočeši pak nakonec rozhodli ve druhé třetině jíž zmíněnou trefou Šimánka a druhý úder hostům zasadil Michal Hudec.

I přes dvoubrankové vedení Jihočeši nevstupovali do třetí třetiny s chladnou hlavou. „Hlavně jsme nechtěli Vítkovice pustit do nějakého tlaku, což se nám nakonec i podařilo,“ řekl Jiří Šimánek. Definitivní pojistku mohli domácí borci přidat deset minut před koncem, když měli možnost dvojnásobné výhody. Ale nepodařilo se. „Byla to opravu škoda. Konec mohl pro nás být klidnější, kdybychom vedli už 3:0, ale přesilovku jsme nezahráli moc dobře,“ durdil se.

Následovala totiž naopak také přesilová hra Vítkovic. „Do konce zbývalo pět minut a kdyby soupeř skóre snížil na jednobrankový rozdíl, mohli jsme se ještě strachovat do konce. My jsme si ty tři body ale už pohlídali,“ usmál se vytáhlý útočník.

Cestu ke skalpu Slezanů svým výkonem notně podpořil i gólman Roman Turek. „Několikrát nás podržel, ale to už se také budu po několikáté opakovat,“ ocenil kvality vlastního brankáře. Radost z vítězství tak byla i tím nejlepším lékem na šrám na bradě, jak je vidno ze snímku. „Je to ale v pohodě,“ prohlásil Jiří Šimánek, jež tou dobou držel v náručí spokojeně dcerku Adélku.