Bývalí hokejisté Motoru budou nyní u týmu v roli videotrenérů
Tomáš Pařízek (29 let, na fotce vpravo) je budějovickým rodákem, který na jihu Čech prošel hokejovými mládežnickými kategoriemi. Dokonce si připsal starty v reprezentaci do 17 let. S hokejem zažil mnohé. Celkem pět sezón působil v amerických soutěžích, zahrál si nejvyšší soutěž na Slovensku i v Polsku, v české první lize si připsal starty v Chomutově, Sokolově nebo Prostějově a poslední sezónu strávil v páté německé lize. Za Waldkirchen bude hrát i příští sezóně.
Jak se přihodilo, že budete v příští sezóně videokoučem Motoru?
U mužstva se vás sešlo v rámci realizačního týmu více bývalých českobudějovických hráčů. Kromě vás s Adamem ještě Josef Žáček jako kondiční kouč.
Máte možnost se u někoho zaučit, okoukat potřebné postupy?
Jak vnímáte roli videa v moderním hokeji?
Třicetiletý Adam Přibyl se vrací do Budvar arény, tentokrát ale v jiné než hráčské roli. Přibyl ve svých mládežnických letech dělal kapitána budějovickým dorostencům i juniorům, v áčku pak nastupoval v první lize celkem ve třech sezónách mezi lety 2013 – 2016 (celkem 102 zápasů, 8+8). Zahrál si i v baráži o extraligu. Následně hrál za Tábor, Jindřichův Hradec a Soběslav. Velké úspěchy slavil jako inline hokejista – stal se totiž s českým výběrem mistrem světa i zlatým medailistou Světových her. Právě jako inline hokejista si vyzkoušel zahraniční angažmá, když působil ve Francii.
Kývnul jste na pozici videotrenéra extraligového týmu. Co od toho čekáte?
Oslovil mě přímo Tomáš Pařízek, že má od Motoru nabídku na post videokouče, ale nebude ji schopen kvůli svému vytížení vykonávat samostatně. A zda mu tedy nechci pomoct. Nakonec jsme se domluvili. Nabídka mě zaujala jako příležitost dostat se k něčemu novému ohledně hokeje, u kterého jsem strávil velkou část života. Je to pro mě výzva, zda to bude klapat nebo nebude, to se uvidí.
Jaká bude náplň vaší činnosti?
Mě se budou týkat hlavně zápasy, budu přítomen jak na domácích, tak zápasech venku. Dále zpracování utkání a podání potřebných materiálů trenérům. Je to pro mě nová věc, vše začne už s přípravnými zápasy, takže se ještě uvidí, co vše to nakonec bude obnášet. S trenéry a hráči pak doladíme, co od nás budou potřebovat.
Vracíte se do Budvar arény v aktivní roli u A mužstva. Ale známých u týmu moc nemáte, že?
Na návrat k budějovickému hokeji se těším. Ale z hráčů, které jsem potkal v mládeži nebo v áčku, je v kádru snad jenom Vráblo (Roman Vráblík, pozn. redakce).
Po letech jste si mohl projít zázemí a kabiny Budvar arény a zavzpomínat.
Šlo to dopředu, vše je hezky a účelně předělané. Prostory jsou teď jinačí, než v časech, kdy jsem hrál za áčko, smysluplně uspořádané.
Co vaše hokejová kariéra? Už jste pověsil brusle na hřebík?
No... Dá se říct, že jo (úsměv). Poslední roky jsem hrál za Soběslav krajský přebor, ale v minulé sezóně už jsem toho odehrál skutečně jen hodně málo. Mám na to opravdu jen málo času a už nezbývá ani tolik energie. Když bych pro to měl prostor, rád si půjdu zahrát, zatrénovat, ale už to nemám nastavené jako nějakou svoji prioritu nebo že bych to vnímal jako svůj závazek. Stejně tak i inline hokej šel u mě na vedlejší kolej. Neříkám, že navždy, ale momentálně tomu tak je.