Paradoxně nejlepší výsledek uhráli Českobudějovičtí v první třetině zápasu, ačkoliv její úroveň byla více než průměrná a do šancí se domácí dostávali minimálně. A to i nejen díky přísné defenzivě Třince, ale i vinou velké dávky nepřesnosti na vlastních holích. „Soupeř nám toho dneska mnoho nedovolil. Zatáhl se do obrany a hrozně těžko jsme se přes jeho obranu prosazovali," konstatoval obránce domácího celku Ivo Kotaška. „Těžko říct, proč jsme se nedokázali prosadit. Možná, že jsme se až moc snažili ukázat se před našimi fanoušky," dodal. Velkým problémem nedělního zápasu byla i kvalita ledové plochy. Domácí borci, kteří k útočnému pojetí hry inklinovali přeci jen daleko více než Třinec, se na rozdroleném kluzišti dokázali jen těžko prosadit. „Jasně, led nebyl moc dobrý. Bylo hodně lidí a to horko se na jeho kvalitě podepsalo. Ale byla by hloupost vymlouvat se na to," řekl Kotaška, který nechtěl špatným stavem ledové plochy omlouvat ani své dvě obrovské hrubky z úvodní třetiny, které mohly citelně ovlivnit vývoj celého zápasu. Nejprve v 5. minutě rozehrál přesně na hůl soupeře a jen včasný zákrok dalšího beka Zdeňka Kutláka na hranici brankoviště zabránil Ocelářům v gólové radosti. Další nepovedenou rozehrávku se po veškerém úsilí podařilo Jihočechům v Cháberově blízkosti zneutralizovat. „V obou případech jsem koukal na hráče na druhou modrou čáru a chtěl jsem to prohodit. Bohužel ty nahrávky neprošly a bylo z toho tohle. To se stává," povzdechl si sympatický zadák.
Na chyby z první třetiny však dokonale nechal zapomenout v čase 56.42. V přesilové hře při vyloučení třineckého Frola přebral na modré čáře přihrávku od Sailera a jeho prudkou ránou vybídl k teči tísněného centra Viktora Hübla. Tečovaný projektil si nakonec našel cestu za gólmana Radovana Biegla a znamenal vyrovnání na konečných 2:2. „Viděl jsem, že Viktor Hübl clonil brankáři. Snažil jsem se puk vystřelit tak, aby ho případně mohl tečovat. Ale samozřejmě jsem střílel tak, že kdyby se to Viktorovi nepodařilo, aby kotouč skončil v brance," popisoval gólovou situaci z 57. minuty odchovanec českobudějovického hokeje. O podobný kousek se Kotaška pokoušel i v 25. minutě, kdy rovněž při přesilovce střílel od modré čáry. Trefil však pouze brusle dotírajícího třineckého protihráče. A okamžitě to pořádně schytal od jednoho z nejzkušenějších hráčů českobudějovické sestavy Petra Sailera. „To jsou emoce. Každopádně my beci máme za úkol při přesilovkách střílet," uvedl Ivo Kotaška, jehož rozhodnost byla v sedmapadesáté minutě tím nejlepším receptem na třineckou defenzivu.
Úspěšná teč zvedla vlnu nadšení nejen na tribunách, ale i mezi samotnými hráči. Viktor Hübl, který se při gólu dotkl puku poslední, radostně cupital po špičkách bruslí za Bieglovou brankou, zatímco třinecká čtveřice zlostně mlátila hokejkami do ledu. Domácí hráči dosáhli na druhý bod v sezoně a podruhé dokázali dovést k remíze prakticky ztracený zápas. Výsledek 2:2 v konečném důsledku přijala českobudějovická kabina s povděkem. „Myslím si, že vzhledem k vývoji zápasu je výsledek dobrý," poznamenal Kotaška.

Jestliže dlouholetý českobudějovický zadák Ivo Kotaška byl s konečnou remízou spokojený, nová posila ze Slovanu Bratislava, útočník Michal Hudec, předně nikterak nezakrývala zklamání z nerozhodného výsledku. „Asi můžeme být za bod rádi, ale já osobně jsem z toho velmi smutný. Moc jsem chtěl první zápas doma vyhrát," řekl slovenský forvard. Pro úspěch se Hudec snažil udělat maximum. Na pravém křídle prvního útoku neúnavně dřel, cpal se do koncovky a v patnácté minutě byl dokonce autorem premiérové branky letošního ročníku na ledě v Budvar Aréně. Na své oblíbené pozici převzal přihrávku od obránce Gřegořka a tvrdou ranou vymetl pavučinku v levém rohu Bieglovy klece. „Soupeř mě tam nechal na chvilku volného. Vyzkoušel jsem to a vyšlo to," stroze líčil parádní přesilovkovou trefu. Do podobné situace se v průběhu duelu dostal ještě dvakrát. Pokaždé se snažil ihned ohrozit Biegla v třinecké kleci, ale úspěch z první třetiny už zopakovat nedokázal. „Trenér nám říká, že máme střílet, protože jinak gól dát nemůžeme. Ale na přesilovku máme určený trochu jiný signál. Je náhoda, že ke střele jsem se vždy dostal já," usmál se jinak velmi vážně se tvářící Hudec.
Zatímco první třetina vyzněla navzdory všem nepřesnostem a chybám v obraně pro České Budějovice, prostřední část hry si do své režie vzali Oceláři. Velkou šanci měl sice domácí Šimánek, trestné střílení neproměnil Ondřej Veselý, ale jinak se hra odbývala výhradně před Cháberou. Dvakrát Třinečtí napálil tyč jeho klece, při trefě Peterka mohl mladík v českobudějovické kleci už jen těžko něco dělat. A nutno říci, že svou mdlou hrou ve druhé třetině si o inkasovanou branku domácí koledovali. „Bylo to hodně rozhárané. Dělali jsme spoustu chyb. Možná na nás postupem času dolehla nervozita. Moc jsme chtěli uspět," hledal vysvětlení zbytečného kolapsu Hudec.
Do ještě větších problémů, než ve druhé dvacetiminutovce, se domácí hráči dostali v minutě čtyřiapadesáté. Ve vyrovnané situaci pěti proti pěti v obranném pásmu Jihočechů se náhle dostal ke kotouči osamocený David Kudělka a parádním blafákem přiblížil Třinec zisku dvou bodů. Závěr však patřil jednoznačně domácím a mnoho nechybělo, aby se z výhry radovali právě oni. Dvě minutky před koncem se Hudec dostal k další tvrdé střele, tentokrát z levého křídla, a jeho bombu Biegl s obtížemi vyrazil. Ještě větší příležitost se Hudecovi naskytla z dorážky, ale puk skončil ve výstroji prakticky bezmocného gólmana Třince. „Chyběl kousek. Lehl si strašně rychle a puk skončil někde v něm. Je to škoda," pokrčil rameny jeden z nejlepších hráčů nedělního střetnutí.

Zatímco českobudějovičtí hráči opouštěli stadion zklamaní a často se zlostnými reakcemi, třinečtí Oceláři vycházeli ze své kabiny ve zjevně dobrém rozmaru. V Českých Budějovicích sice sahali po tříbodovém zisku, ale ani konečná remíza není k zahození. „Chtěli jsme minimálně bod udělat. Vzhledem k průběhu je to možná trochu málo, ale před zápasem bychom ho určitě brali, takže jsme splnili to, co jsme si přáli," hodnotil nepříliš pohledný duel zkušený obránce Radim Tesařík, který Třinec posílil v letní pauze ze zlínského klubu. Oceláři sice nepředvedli nijak oslnivý výkon, ale účel světil prostředky. Ze zabezpečené defenzivy vyráželi Slezané do mimořádně nebezpečných brejků, nebo těžili z hrubek českobudějovické obrany. „Myslím si, že šancí jsme měli hodně. Je smůla, že jsme je nedali," upozornil Tesařík především na řadu nájezdů dvou útočníku na jediného beka a k tomu ještě na dvě tyčky, které Slezané nastřelili ve druhé třetině.
Zdá se, že doby, kdy Třinec procházel extraligovou soutěží v ofenzivním stylu a mužstvo sázelo především na kvalitní útočnou fázi, jsou pryč. Protřelý lišák na třinecké střídačce Jan Neliba v létě poskládal na stadionu v Lesní ulici mimořádně nepříjemný, kousavý a možná až protivně hrající celek. A proti takto hrajícímu soupeři se domácí hokejisté velice těžko prosazovali. Na důslednou hru Třince frustrovaní domácí reagovali až po gólu Kudělky na 1:2. Brabenec těžce nesl přísnou osobní obranu, agresivní výpady ex-vsetínského Tomáše Frola zase pomstil v jednom okamžiku Tomáš Harant, který nejtrestanějšímu hráči loňské sezony doslova ustřelil loktem helmu z hlavy. „Hodně jsme se poučili z domácího zápasu s Libercem. Tady jsme chtěli soupeři znepříjemnit život a nepouštět ho do šancí," odhalil Tesařík předzápasové pokyny kouče Neliby.
Úkol se podařilo splnit. Třinec se po přídělu od Liberce dokázal zvednout ze dna a dosáhl prvního bodu v ročníku 2005 - 2006. „Určitě nám to hodně pomůže. Dobře jsme hráli už proti Liberci, ale dostali jsme gól ve dvojnásobném oslabení a pak po nedůslednosti v obranné třetině," vzpomněl si na utkání prvního kola, které Severočeši rozhodli už v úvodní třetině díky zásahům Martina Richtera a Petra Šachla.