Zápas s úřadujícím mistrem republiky odkryl spoustu zajímavých skutečností. Jednou z hlavních otázek bylo, zda po odchodu Vladimíra Hudáčka bude Josef Kučera schopen zastávat post jedničky. Bráno zjednodušenou jednozápasovou optikou, odpověď musí zákonitě znít – ANO! Kučera však ve vší skromnosti sváděl téměř vše na taktiku mužstva. „Možná to vyznělo tak, že gólmani vládli utkání, ale jak my tak Slavie jsme chtěli hlavně zodpovědně bránit, zejména v situacích jeden na jednoho, a to se dneska i s notnou dávkou štěstí povedlo,“ hlásil své dojmy mladík. Pozorný divák však nemohl nevidět, jak jistě a bezostyšně si vede domácí strážce svatyně, ačkoliv jindy prostupná českobudějovická obrana mu tentokráte skutečně vydatně pomáhala.

„Dneska to bylo vynikající, kluci do toho skutečně šli, začali padat do střel a nejdůležitější bylo, že jsme si konečně uvědomili, že teď už vlastně nemáme co ztratit a začali jsme hrát s chutí,“ glosoval po zápase situaci, jež v současné době charakterizuje jihočeský tým. Hned vzápětí pak sympatický mladík dokumentoval, že se nehodlá spokojit s jedním vyvedeným zápasem. „V pátek máme Zlín a zase by to chtělo nějaký ten bod uhrát, jít takhle pomalu a postupně se dostávat nahoru, protože my jsme momentálně v takové situaci, že nemůžeme vyhrát dva zápasy o šest branek, ale musíme se postupně drápat nahoru,“ ví moc dobře nová jihočeská jednička mezi tyčemi. V situaci, do níž byl v úterý vhozen, by určitě neobstál každý. Považte, stát se jedničkou týmu na poslední příčce tabulky s průměrem téměř čtyř obdržených branek na zápas, navíc stanout proti rozjetému týmu Slavie v momentě, kdy tým prošel několika obměnami – rozhodně žádná legrace. „Stres je vždycky, ať už jste první nebo poslední,“ nedával znát větší emoce talentovaný brankář. Ač nakonec utkání neskončilo vítězstvím domácích borců, diváci po zápase odměnili hráče zaslouženým potleskem, protože ti bojovali na hranici svých možností. „Já si myslím, že dneska jsme předváděli dobrý hokej. Diváci tleskali, protože viděli, že i proti Slavii, která má velice dobrý tým a teď je v laufu, jsme si vytvořili spoustu šancí a body jsme si zasloužili.“

I proto si Kučera myslí to, co zřejmě všichni fanoušci. „Když budeme hrát poctivě, nebudeme nic podceňovat, tak ty výsledky se musí dostavit, protože hráčský kádr tady je a není možné, abychom byli poslední.“ Mladý brankář tedy vychytal svou první nulu v extralize, ale zářivý úsměv jeho obličej nezdobil. „Radost z první nuly určitě je, ale celkově moc důvodů k radosti nemám,“ posteskl si nakonec hrdina utkání ve vzpomínce na problémy, které ho sužují mimo led. Přejme mu, ať se vše z jeho pohledu vydaří alespoň tak, jako zápas se Slavií.

Úternímu podvečeru sice vládly obrany, ale jednu útočnou hvězdu zápas přece jen ukázal. Petr Sailer bruslil, napadal, kličkoval, přihrával, zkrátka byl vidět po celém kluzišti a Vladimíru Růžičkovi na hostující střídačce rozhodně ukázal, že hráče jeho kvalit by stejně jako loni jistě upotřebil. „Ten největší úspěch, který jsem já udělal, byl zrovna ve Slavii, takže já jsem se na zápas moc těšil a určitě jsem ho chtěl vyhrát,“ popisoval kladný vztah k pražskému týmu sám hráč a vzápětí vše dokumentoval vřelými pozdravy se slávisty procházejícími kolem něj.

Větší prestižnost zápasu pro něj však šla stranou a to z jednoduchého důvodu a tím je momentální situace v budějovickém týmu. „Nebyl jsem víc motivován proto, že jsme hráli právě proti Slavii, my musíme v současné situaci hrát zápas od zápasu, takže i kdyby tady dneska hrál jiný soupeř, tak si myslím, že bychom hráli stejně,“ je přesvědčen bojovný forvard. A právě bojovnost až výsostně urputná zdobila utkání, leč kolikrát i na úkor lehkosti v koncovce. „Je to prostě tím, že se nám nedaří a tím pádem máme smůlu v koncovce, ale věřím tomu, že když budeme takhle pokračovat a budeme dělat takovéhle výsledky, tak jednou se to zlomí a může nám to tam napadat i v jednom zápase, rozstřílíme se a pak už to poběží,“ zná recept jak vybřednout z krize populární „Toni“.

Ten se v závěru dvakrát ocitl na kolenou po zákrocích svých bývalých spoluhráčů, ale píšťalka rozhodčího Vengláře v obou případech zůstala němá. „Já bych proti Slavii určitě nerad filmoval, takže… v prvním případě jsem jasně cítil tu hokejku, která mě zatáhla, a v druhém případě jsem dostal hokejkou do zubů, tak jsem se spíš lekl, ale určitě jsem nechtěl nějak filmovat,“ divil se agilní útočník ještě po zápase frivolnímu metru hlavního arbitra. Jinak se však z jeho výrazu dala číst spíše spokojenost, jež panovala i s výkonem nové opory v brance Českých Budějovic. „Pepík Kučera už ukázal tady proti Litvínovu, že je ve velké pohodě a tu formu má, takže věřím, že je dobře, že tu šanci dostal. On je i brankář bez nervů, což je u gólmana dobře a když to budeme držet my a budeme mu pomáhat, tak si myslím, že to bude dobré,“ nebojí se vkročit do dalších bojů Sailer s Kučerou za zády. „My teď musíme myslet na to, abychom se odlepili od té poslední příčky a až se dostaneme výš, tak potom můžeme podle situace a odehraných zápasů pomýšlet na splnění předsezónních cílů,“ hodlá jit krůček po krůčku nejviditelnější hráč úterního zápasu.

Zástupce překvapivě nejsilnější formace v zápase, tedy defenzívy, nesměl u mikrofonů chybět a celkem logicky padla volba na momentálně nejpevněji ukotvený stožár na zádi českobudějovického korábu – Daniela Babku. Slovenský obr popsal to, s čím do zápasu domácí šli. „Hlavně jsme chtěli nedostat gól, což znamená dělat co nejméně chyb dozadu, hrát velmi disciplinovaně a protože i oni hráli velmi podobným stylem, takže to pro diváka asi nebyl nějaký super hokej, spíše to byla taková šachová partie, ale v současné situaci je každý bod dobrý a i když herním projevem jsme nenadchli, tak tomu bodu bylo vše podřízené,“ jakoby se téměř omlouval vysoký obránce, ačkoliv vlastně nebylo za co – diváci si i v bojovnosti tu krásu jistě našli. Slavia přijela na jih skutečně spíše bránit, ale Babka tím nebyl překvapen. „Dá se říct, že oni od začátku čekali na naší chybu, věřili že dají nějaký gól, a pak už by hráli v pohodě dopředu, ale my jim v tom naštěstí dokázali zabránit,“ odhadl velmi přesně taktiku soupeře urostlý bek, což posléze potvrdil i slávistický gólman.

A právě na gólmana pak poukázal i Babka, ale na toho, jenž hájil domácí svatyni. „Myslím, že Pepa chytal moc dobře. Ty akce, které na něj prošli, s těmi si poradil a ten zákrok v prodloužení, to bylo super! Takže když budeme mít jistotu vzadu a dáme ještě nějaké branky, tak se můžeme začít zvedat,“ věří pilíř obrany. Obranná fáze posledního celku tabulky vůbec snesla přísná měřítka a důvody pro to byly nasnadě. „Myslím, že jsme hráli dost disciplinovaně a nedostavily se ani hrubice a o to vlastně jde, abychom se dali herně do kupy a dodržovali systém a když si jím budeme jistí a nebudeme dostávat nějaké blbé góly, tak je začneme i dávat a začneme vyhrávat,“ linkuje jasně zásady nutné k úspěchu Babka. On sám však mohl v úterý rozetnout ten pomyslný gólový gordický uzel. Ve třetí třetině v přesilovce však nastřelil pouze tyč za Málkovými zády. „Zavezli jsme puk do třetiny a tam pak máme takový signál, kdy já jsem to měl ještě přihrát, ale neviděl jsem nikoho volného, tak jsem vystřelil, ale byla smůla, že to tam nepadlo. Bylo to tam dobře zacloněné, Málek se musel vyklonit a v tu chvíli já jsem vystřelil, ale…,“ dutý zvuk tyčky nedopřál domácímu obecenstvu opojné zvolání „gól“, chtělo by se doplnit. Nicméně výkony v posledních dvou zápasech na domácím ledě dokumentují, že kvalita v kádru je a určitě dopomohou českobudějovickému mužstvu v návratu na příčky, kde je chce vidět každý jihočeský fanoušek.

Ne ledě momentálně posledního týmu tabulky se ve velmi dobrém světle představila i reprezentační opora Roman Málek. Toto tvrzení jasně podporuje i nula, kterou nechal svítit na svém vysvědčení v aktuálním ročníku už podruhé. „My jsme hlavně chtěli zapomenout na to, že Budějovice jsou poslední, protože aspoň já si myslím, že mají velice kvalitní mužstvo, takže jsme je určitě hlavně nechtěli podcenit,“ poukázal na předzápasové pokyny strážce sešívané branky. „Chtěli jsme hrát dlouho na nulu vzadu, protože Budějovice jsou na tom psychicky určitě mnohem hůř než my, aby se začali bát o výsledek, ale bohužel se nám nepodařilo dát gól,“ povzdechl si nad neproduktivní útočnou fází jeden z hrdinů zápasu. Naopak však pochválil své obránce. „Kluci hráli dozadu výborně a zápas od zápasu je to lepší,“ liboval si ohebný brankář. Loni Málek ustavil nový rekord v počtu nul a z té úterní měl také radost, ačkoliv… „Jsem určitě rád za nulu, ale ještě radši bych byl, kdybychom vyhráli, i třeba 2:1,“ nedělá ze sebe žádného sběratele nul mladý gólman. „Tři body by prostě byly lepší než jeden, protože my v současné situaci body potřebujeme víc než cokoliv jiného,“ staví tým na první místo reprezentační žolík. Nespokojenost s „pouhým“ bodem z ledu prozatím nejhoršího týmu tabulky dal po zápase hráčům Slavie v kabině jasně poznat i kontroverzní kouč Růžička, který svým hlasem doslova rozhýbal celou Budvar Arénu. „Tak trenér určitě nebyl spokojený, to ani nemohl být, ale co nám vytýkal, to patří jenom do kabiny,“ nechtěl poodkrýt subtilní brankář dvířka za oponu mistrovského mužstva. Inu, každý způsob, jak motivovat hráče k co nejlepším výkonům, je dobrý a trocha křiku tvrdé chlapíky od hokejek asi nerozhází.