09.07.2019, Adam Pavlíček

Všichni poctivě a stoprocentně makali, říká o působení ve Finsku Ivan Lytvynov

V minulé sezoně sbíral zkušenosti v zahraničí, nyní je bude moci přenést do Motoru. Ivan Lytvynov se vrací z roční skandinávské štace. Působil v Peliitatu, týmu, jež hraje druhou nejvyšší finskou soutěž. „Chvíli mi trvalo, než jsem se na život ve Finsku adaptoval. Déle jsem si ale zvykal na rychlost soutěže i tréninků,“ říkal mladý obránce. V rozhovoru rozebírá předchozí působení podrobněji a řeč došla i na nadcházející působení v budějovickém klubu.

Minulý rok v srpnu jste přišel do finského Peliitatu na měsíční zkoušku. Jak těžké bylo prosadit se v týmu?
Ze začátku to nebylo vůbec lehké. Chvíli trvalo, než jsem se na život ve Finsku a nový tým aklimatizoval. Díky tomu, že mi trenéři i hráči vycházeli vstříc, jsem si zhruba po dvou týdnech zvykl a bylo to lepší. Na co jsem si ale zvykal déle, byla rychlost celé soutěže a tréninků, na kterých oproti Česku jezdili všichni na sto procent. I jejich rychlost pro mě byla obrovský skok.

Hodně hráčů, kteří do Finska odešli, byli překvapeni právě tamější disciplínou. Jak jste to měl vy?
Právě kvůli tomu, že to překvapilo mnoho lidí přede mnou, jsem to očekával. Bylo hezké vidět, jak všichni poctivě a na sto procent makají. Trenér vyvěsil program, co máme během tréninku třeba v posilovně udělat. Každý to udělá v jinou dobu, podle toho, jak mu to vyhovuje. Ale trenér tam nemusí sedět a na každého řvát. Ví, že to všichni poctivě udělají. Kdyby to tak fungovalo v Česku, tak podle toho, na co jsem byl zvyklý, to bude vypadat trochu jinak.

Když jste do Peliitatu přicházel, jak velká v něm byla konkurence?
Konkurence byla veliká. Pociťoval jsem ji hlavně z toho důvodu, že Peliitat je farma Lahti Pelicans (klub z první finské ligy, pozn.). Přicházel jsem přímo na farmu, nikoliv přes první tým. O to víc jsem se musel proti klukům, kteří byli na farmu posláni, prát. Nebylo to ale nic špatného. Hráče to akorát posouvá k tomu, aby se ještě více snažili.

Dvě utkání jste odehrál i za Vierumäki United. Šlo o juniorský tým Peliitatu?
Přesně tak, je to juniorský tým. Zápasy jsem tam odehrál, neboť zhruba třetinu před koncem sezony došlo k změně trenéra v Peliitatu, protože výsledky nebyly podle očekávání. A nový kouč měl v hlavě připravený svůj systém. Narovinu mi řekl, že ačkoliv mě neviděl hrát ani jeden zápas, neplánuje mi do konce sezony dát šanci. Z kádru si chtěl nechat asi dva hráče. Dal mi alespoň možnost zahrát si za juniorský tým, tak jsem si řekl, že je to určitě lepší než sedět doma. S Peliitatem jsem pak pořád trénoval.

V týmu, kam jste přišel, působili především Finové a jen čtyři cizinci. Jak vás mezi sebe domácí hokejisté přijali?
Ze začátku byli chladní, což se o Finech docela ví. Mají výbornou znalost angličtiny, takže v tomhle směru problém rozhodně nebyl. Díky tomu, že umím rusky, jsem si dokázal popovídat i s Rusem, který byl s námi v týmu. Měli jsme i slovenského brankáře, takže když jsem chtěl z angličtiny přepnout, bylo rozhodně s kým. Po měsíci, kdy mi bylo řečeno, že zůstávám, mě i Finové brali, jako kdybychom se znali celý život.

Takže tedy s Adamem Nagym i Vladislavem Šiškovem, dalšími dvěma cizinci v týmu, jste si rozuměli?
Oba dva byli v pohodě, dalo se s nimi povídat. Měli i podobné zájmy jako já. Například s Adamem jsme si občas zahráli šachy, což je můj koníček. Nečekal jsem, že bych si je ve Finsku vůbec zahrál. Naštěstí i on se tomu věnuje, takže to bylo takové příjemné zpestření sezony.

A jaké bylo zvyknout si na život ve Finsku?
Byl jsem v malém městečku, takže co se týče památek, kultury a obyvatelstva celkově, bylo to oproti Praze velmi jiné. Největší rozdíl vidím v tom, že se tam lidi zaměřují více sami na sebe. Nechci říct, že jsou sobečtí, ale ostatním lidem někdy dávají až moc velký osobní prostor. Na ulici nebo v obchodě to pak vypadá tak, že se skoro ani nepozdraví. V porovnání s Českem mi to přijde jako velký rozdíl. Neříkám, že je to velké mínus. Občas je třeba vypnout a neřešit na ulici nepodstatné věci s někým, kdo chce jen navázat kontakt. Pokud chce být někdo o samotě, Finsko je výborné v tom, že si tam všichni dopřejí osobní prostor. Finové jsou jinak příjemní a vstřícní. Akorát pro ně není lehké komunikovat s někým, koho úplně neznají.

Nyní se po roce vracíte zpět do Čech. Varianta, že byste v zahraničí ještě zůstal, ve hře nebyla?
Kvůli té změně trenéra jsem v týmu zůstat nemohl a když se naskytla možnost jít do Budějovic, říkal jsem si, že zůstávat nebo hledat jiný tým, by nemělo ani cenu. I když bych Budějovice srovnal s finskými týmy, myslím, že jsou na skvělé úrovni. V Letňanech jsem se potkal s panem Totterem, který nyní tvoří progresivní dvojici s Václavem Prospalem, a to je vlastně důvod, proč jsem tady.

Co od příchodu na jih Čech očekáváte?
Udržet se v týmu bude hodně těžké. Působení ve Finsku, kde to bylo ztížené jinou zemí, kulturou, by mi mohlo pomoci. V tomhle ohledu mě v Česku nic neznámého nepřekvapí, vím, co od lidí čekat. A na druhou stranu vím, že konkurence bude obrovská. Mou předností je rychlá hra a práce s holí, zase ale nejsem tolik fyzicky vybavený. To se snad dá dohnat. Přicházím, abych přesvědčil trenéry, že si místo v sestavě zasloužím.

Foto: Tuomo Seppänen