Do rozbouřených vln české nejvyšší soutěže vstupoval sebevědomý celek z jihu Čech s novým trenérem, bez starostí o peníze a s vidinou klidného ročníku zakončeného alespoň čtvrtfinálovou účastí. Co ho k tomu opravňovalo? Tak především velmi úspěšná sezóna 2002/03, jež nalila do žil fandům na jihu po letech novou krev. A spousta dalších okolností. Tým sice přišel o talentované mladíky Michálka a Barinku, jež přivábila do Spojených státu vidina NHL, ale jejich příspěvek měli nahradit jiní, kteří stáli dosud v jejich stínu.Úspěšné loňské mužstvo pak opustila ještě trojice hostujících hráčů – Štraub, Míka a S.Procházka. Naopak směr České Budějovice nabrali Jaroslav Kristek, Radek Bělohlav, Vladimír Gýna, Petr Sailer, Ladislav Kolda a Zbyněk Neckář. Zdálo by se, že loni úspěšný tým se po doplnění těmito hráči stane nepříjemným soustem pro každého, obzvlášť, když na střídačce vše řídil druhdy tolik úspěšný kouč Neliba. Ale skutečnost byla žel Bohu jiná.

První zápas ve Zlíně ještě víceméně snesl loňská měřítka a Budějovice bojovali do poslední minuty alespoň o bod. Když se to nepodařilo, hledělo mužstvo s optimismem k následující bitvě s Vítkovicemi. Ale ejhle, přišla blamáž číslo 1 a jasná prohra 4:1. Psychika mladého mužstva se poprvé maličko zamlela v základech. Po dvou zápasech však nebyl důvod házet flintu do žita, jenže i dalších 5 zápasů nepřineslo žádný bod, ačkoliv zápasy v Plzni, doma se Spartou a se Znojmem ukazovali, že mužstvo je herně na odpovídající úrovni, ne tak střelecky. Obrovská kvanta vyložených možností, samostatných nájezdů, nebezpečných dorážek, ba i situací, kdy stáli hráči sami naproti prázdné brance, vše zůstávalo pravidelně nevyužito. Puk do soupeřovi branky dostávali Jihočeši snad po každé dvacáté střele a to je hodně málo. Navíc obrana v čele s ex-reprezentantem Hudáčkem dostávala pravidelně alespoň tři branky a nejčastějším pohybem bránících hráčů na ledě bylo krčení rameny. Okolnostmi zoufalý trenér Neliba si stanovil jasný cíl – pokud mužstvo nezaboduje ani v sedmém kole na ledě jeho bývalých svěřenců, odejde. A tak se také stalo… Rozebírat důvody, proč došla situace až k takovémuto řešení, je stejně marné, jako pokoušet se oslnit hluchého zpěvem národní hymny. Faktem bylo, že za sedm kol nezískalo mužstvo ani bod, obdrželo hrozivých 27 branek a potácelo se hluboko pod čarou ponoru v tabulce celé soutěže.

Před zápasem proti Třinci tedy vstoupil na lavičku El Salvador (Spasitel) jihočeského hokeje – Jaroslav Pouzar. Neradno počítat, pokolikáté už byl vyzván, aby vytáhl skomírající celek z bahna a jeho „Motorácké“ srdce mu opět nedalo. Ve druhém zápase pod jeho taktovou nastal první dílčí úspěch – Jihočeši naplno zabodovali. Utrápené, ale o to cennější, vítězství nad Litvínovem bylo pověstným světýlkem na konci tunelu. V tomto utkání se také poprvé v brance objevil mladý odchovanec Kučera, jehož vedení stáhlo z beztak nepovedeného hostování v Třebíči, aby prostřídal do té doby velmi nevýrazného Hudáčka. Po první bodové hostině odjelo mužstvo ke dvěma zápasům na venkovní stadiony s vědomím, že nezapomnělo vyhrávat. To, co pak nastalo, se však nedá popsat jinak než jako těžké vystřízlivění. Dvě drtivé porážky a hlavně způsob, jakým k nim došlo, přiměly generálního manažera k okamžitým činům. Věci si balil brankář Hudáček i centr první formace Turek, navíc klubový inventář a rekordman české nejvyšší soutěže Rudolf Suchánek ohlásil konec kariéry. Šanci dostali další mladíci z domácí líhně, navíc do týmu přivedl manažer Pařízek další posily – Rachůnka ze Zlína, Fadrného ze Slávie, na střídavý start z Jihlavy velezkušeného Petra Kaňkovského a v neposlední řadě mladého Slováka Ďuráka, který dosud působil v zámoří. A začali se dít věci.

Mužstvo vyburcované rázným trenérem Pouzarem začalo sázet na bojovnost a nasazení a to byla cesta, která vyvedla České Budějovice z největší krize. Bezbranková remíza proti loňskému mistrovi z Edenu a výhra nad suverénním Zlínem, to byli první skutečně slušné výsledky v probíhající sezóně. Budějovice díky znovu nalezenému sebevědomí začali doma spolehlivě vítězit a když přivezli tři body i z televizního utkání ve Znojmě, otevírala se před nimi růžová budoucnost. Jenže přišla první reprezentační přestávka a po ní vítězné utkání na Kladně a dobrá nálada v kabině zřejmě přerostla až v nezdravé sebeuspokojení. Jak jinak si lze vysvětlit 5 porážek v řadě, z nichž obzvlášť ty s Třincem a Libercem v Budvar Aréně byly kyselejší než vývar z autobaterie. Nutno při této příležitosti dodat, že už tak celkem úzký kádr Jihočechů začala decimovat zranění a nemoci, jimž postupně podlehli Rachůnek, Babka, Ďurák, Rob, Fadrný nebo Škoda. Omluvit se už však nedá nedostatek bojovnosti a sebeobětování, jež zdobilo jihočeské výkony před reprezentační přestávkou. Nezbývá než věřit, že hráči si rozpomenou na cestu, která je vyvedla z první krize a brzy zase opustí poslední místo tabulky.

Jak si zatím vedli jednotlivci:

Josef Kučera - byl vhozen do hluboké vody a musel ukázat, že umí plavat. Po odejití Hudáčka mu byla svěřena role jedničky v extralize, kde do té doby odchytal jen pár zápasů. A úkolu se zhostil bez nervů. Podává vcelku stabilní výkony a nepouští laciné branky, na druhou stranu je jasné, že ve svém věku ještě není kompletním brankářem, což je znát hlavně při častějším vyrážení puků, které by bylo lépe zachytit. (Známka redakce: 7) /Známkuje se 1 – 10, přičemž 1 je nejhorší/
Jan Chábera - na led se dostal zatím jen dvakrát. Proti Znojmu zachytal výtečně a jen smůla tomu chtěla, že jeho výkon shodil vítězný gól Erata. Na Slavii dostal taktéž jen jeden gól, ale další velké šance pochytal. (6)

Stanislav Jasečko - zkraje procházel krizí, stejně jako celé mužstvo, ale postupně se zvedl ke spolehlivým výkonům. Po odchodu Suchánka je nejzkušenějším bekem a vedle něj roste další velká jihočeská naděje Lukáš Vomela. Ke cti mu patří, že i v gólově strádajícím celku si drží velice dobrou produktivitu. (6)
Daniel Babka - prožil v loňském roce zlatý rok, kdy dal branku snad ze všeho, letos se mu bohužel nedaří. Z celého týmu má druhý nejvíce záporných bodů a to značí, že je až příliš často při obdržených gólech. Pravdou ovšem je, že se kolem něj neustále mění partneři a tím je poznamenána souhra. Od tak zkušeného obránce se však musí čekat více. (4)
Josef Jindra - hraje přes své mládí v nejvyšší soutěži už 4 roky. Měl by tudíž být lídrem obrany a to zatím stále není. Defenzivně si nevede špatně, ale jeho podpora útoku by měla být větší. Jeho výkon roste s výkonem mužstva. (5)
Vladimír Gýna - většinu času v první polovině soutěže promarodil. Když se dostal na led, hrál spolehlivě a bez hrubých chyb, uvidíme, jak se rozehraje po zranění. (6)
Miroslav Ďurák - přišel v průběhu sezóny a zpočátku se musel hlavně sžít se stylem a prostředím mimo americká kluziště. Zdobí ho důraz v osobních soubojích, ale chybí mu klid v rozehrávce. Je ale ještě hodně mladý a postupně určitě dozraje. (4)
Lukáš Vomela - je obrovskou nadějí do budoucna, ale jeho nasazování do extraligy je v současnosti spíše řešením z nouze. Snaží se hlavně nechybovat a ne vždy se mu to daří, lépe by měl využívat i své bytelné tělesné konstrukce. Je na něm vidět obrovská snaha, která se s postupujícím klidem určitě změní ve spolehlivost. On sám na to má času dost, poslední tým současné tabulky už méně. (3)
Ivo Kotaška - začal sezónu v Písku a do Budějovic se vrátil až při nedostatku obránců. Své si rozhodně odehrál a jeho odchod zpět do 1.ligy byl možná trochu unáhleným krokem, protože ostatní mladíci jeho spolehlivosti prozatím nedosahují. (5)
Ján Mucha - je dalším z plejády mladíků v jihočeské obraně. Doplácí na to, že v týmu působí čtyři cizinci a tak často zůstává na tribuně. Když se dostane na led, nevede si zle, ale ta potřebná nadstavba hry obránce mu podobně jako u ostatních chybí. (4)
Ladislav Kolda - se vrátil ze zámoří a jako reprezentant do 20ti let měl být osvěžením pro domácí obrannou hru. Bohužel, na své možnosti odvádí prozatím jen velmi průměrné výkony. (3)

Jaroslav Kristek - ještě vloni nastoupil na 6 zápasů v NHL a tak měl být logicky velkou posilou českobudějovického HC. Rychlost ani herní dovednosti mu rozhodně nechybí, méně už ho zdobí bojovnost a hlavně proměňování šancí. V téměř každém zápase si vytvoří dobrou šanci, ale jen málokdy roztřepetá síť. Snad mu to tam začne pořádně padat, povzdechne si jistě nejeden fanoušek. (6)
Zdeněk Ondřej - je urputným bojovníkem, jemuž nikdo nemůže upřít zápal pro hru. Ve dvojici s Kristkem je od počátku sezóny jedinou ofenzivní jistotou Jihočechů a smůlou je, že ani on není typickým zakončovatelem. Jedině on má v kolonce plusových bodu dva s kladným znaménkem. (7)
Luboš Rob - prožil loni životní sezónu, na kterou se mu nedaří navázat. Je zřetelné, že mu chybí spoluhráč typu Josefa Štrauba. Defenzivně si své odvede, ve hře kupředu mu k loňské fazóně moc a moc chybí. Je nutné si ale uvědomit, že většinu zápasů dokázal sehrát jen díky sebeobětování, protože ho už dlouho trápí třísla. (4)
Martin Štrba - je v Budějovickém mužstvu ojedinělým jevem – dokáže rozhodovat zápasy. Po zlomenině ruky se stal hlavním tahounem při opouštění poslední příčky v tabulce, po reprezentační pauze se ale krapet hledá. I tak odvádí poctivé penzum práce a je jedním z nejlepších. (7)
Radek Bělohlav - je typickým dělníkem ledu. Možná se od mistra světa i republiky čekalo více, ale on nikdy nebýval vůdcem a na ledě je platný hlavně díky svým obranným schopnostem. Při jeho věku a zkušenostech by ale měl být výraznější. (5)
Jiří Šimánek - je už léta vůdcem druhého budějovického sledu a letos se zkraje zdálo, že konečně vyjde ze stínu průměrnosti. Leč, po nadějném úvodu se svezl s krizí a nadále působí nevyrovnaně. Občas zahraje výborně, občas není vůbec vidět. (5)
Peter Bartoš - byl taktéž poznamenán brzkým zraněním. Po návratu na led se zařadil k sehrané dvojici Kristek – Ondřej a kryje jim záda. Nutno říct, že dobře, ovšem jihočeští fandové bývali zvyklí na Bartoše, který rozhoduje zápasy a ohromuje fantastickým bruslením a tím už (nebo zatím) není. (5)
Petr Kaňkovský - je jako host paradoxně nejstarším hráčem HC ČB. Při svých občasných startech působí klidně a zkušeně, ale ani on nedokáže zařídit potřebné góly. Při nedostatku centrů je však cenným přínosem. (5)
Jan Fadrný - přišel do Budějovic nedávno a dodal mužstvu potřebný důraz. Záhy se však zranil a nemohl tak předvést vše ze svého repertoáru. (5)
Vladimír Škoda - ve svém věku čeká na větší šanci. Je důrazný, ale pochopitelně není tím hráčem, jenž by měl mužstvo zvedat z krize. V poslední době byl navíc zraněn. (4)
Štěpán Hřebejk - nezapře velký talent, ale jeho bleskové bruslení a vysoká bojovnost nepřináší potřebné branky či nahrávky. Asi potřebuje více klidu, který v jeho věku ještě pochopitelně chybí. (5)
Lukáš Květoň - je dalším z řady nadějí, ale nedostává mnoho času na ledě, pročež není zrovna výrazný. (4)

Ostatní hráči neodehráli dostatečný počet zápasů, aby mohli být hodnoceni.