V rámci pátého kola zajížděli hokejisté HC České Budějovice na půdu nevyzpytatelného celku Karlových Varů. Kdo by ráno 21.září tušil, že trenéři jihočeského celku budou dohrávat zápas pouze na čtyři beky. V 58.minutě totiž Jan Neliba exemplárně usadil pro zbytek střetnutí na lavici náhradníků zkušeného matadora Rudolfa Suchánka, který se spolu s gólmanem Hudáčkem podepsal pár vteřin předtím pod trefu aktivního Jana Alinče. To už ale ani na střídačce nebyl další bek Vladimír Gýna, který v polovině třetí třetiny odbruslil na hráčskou lavici jen za pomoci spoluhráčů. „Srazil jsem se s protihráčem a cítil jsem, jak mi v tom souboji prasklo v noze. Už když jsem jel na střídačku, tak jsem cítil, jak mi koleno ujíždí do strany a že to asi bude něco špatného. Následné vyšetření pak ukázalo, že jsem měl přetrhlý postranní vaz," klopí oči při vzpomínce na nešťastný moment subtilní zadák. Sled událostí nabral rychlý a pro osmadvacetiletého obránce nepříjemný spád. „Doktor v Karlových Varech mi řekl, že je to na 99% přetržené, což potvrdil i následný rentgen. Hned druhý den mne tady v Českých Budějovicích operoval pan Vodička," říká Gýna a smutně dodává, „Dostal jsem na šest týdnů ortézu," ohlíží se do minulosti sympatický bek.

Vinou bolestivého zranění byl Gýna nucen vynechat už patnáct extraligových zápasů svého mužstva. Nebyl tak přímo v kabině u toho, když se malátný tým, jenž odešel z ledu devětkrát za sebou poražen, proměnil v dravou štiku v řece, která nese honosný název Tipsport extraliga ledního hokeje. „Kluky jsem pravidelně sledoval. V úvodu soutěže jsme měli ohromnou smůlu, kdy jsme všechno prohrávali o jednu, o dvě branky. Během minuty jsme třeba byli schopni prohrát zápas," kroutí nevěřícně hlavou nad výkony z úvodu soutěže Gýna. Jeho spoluhráči mu vše vynahradili v 10.kole, kdy silou vůle přetlačili Chemopetrol Litvínov. „Z toho jsem měl skutečně obrovskou radost. Byl jsem hrozně rád, že konečně vyhráli," zaraduje se nad výhrou nad svým bývalým zaměstnavatelem v poměru 3:1 pracovitý pilíř červenobílích obranných řad. České Budějovice však důležitou výhru nad severočeským klubem nezopakovaly a po dvou výbuších v Pardubicích a v Liberci přišel radikální průřez sestavou - klub opustil brankář Vladimír Hudáček, dvaačtyřicetiletý zkušený obránce Rudolf Suchánek a útočník Filip Turek. „Já jsem si to přečetl na teletextu," přiznává s úsměvem Gýna, že informace z první ruky rozhodně neměl. Do analýzy změn v kádru se však podle očekávání pouštět nehodlá, „To je věc vedení. Nezlobte se, víc k tomu říkat nebudu a nechci," omlouvá se hokejista, nad jehož absencí v pro klub těžkých chvílích tehdejší trenér Neliba lomil rukama nejvíce. V té době nejlepší hráč Českých Budějovic ve statistice +/- chyběl spolu s Martinem Štrbou skutečně nejznatelněji. „Nemyslím si, že by jeden hráč dělal tým! Ale pochopitelně jsem měl sto chutí na ten led skočit o tomu mužstvu pomoci. Obzvláště když jsem viděl, jak na marodku odchází jeden hráč za druhým," nezávidí s odstupem času trenérům práci se zraněními rozbitým týmem.

Ještě čtyři týdny po operaci zničeného kolena Vladimír Gýna netrénoval v útrobách Budvar arény téměř vůbec. Pomalá chůze za podpěry francouzskými holemi dávala tušit proč. Od minulého týdne však zabrousil do kabiny I.mužstva znovu. Přivítal jej však (staro) nový trenér. Po prohraném zápase s Kladnem si extraligové mužstvo vzal pod svou dirigentskou taktovku Jaroslav Pouzar a do té chvíle uvadlé České Budějovice začaly opět vzkvétat. „Nemůžu hodnotit jeho vliv na tým teď, protože jsem tu dlouho nebyl. Ale zažil jsem jej loni a ten jeho styl klukům rozhodně svědčí," uznává Vladimír Gýna, kterého si loni vyhlédl do týmu nynější kouč budějovické juniorky Jaroslav Liška.

V kondici se však navzdory tomu, že prakticky nemohl chodit, snažil udržet, seč mohl. „Chodil jsem do posilovny, protože nic jiného jsem dělat nemohl," pokrčí rameny. V pondělí už ale zahájil pomalé zapracování do tréninku. „Minulý týden mi z nohy sundali ortézu, rozhýbával jsem to, chodil jsem a stále ještě chodím na rehabilitace. Pracovat však na sobě mohu zatím pouze na rotopedu a to musím mít na noze ještě jednu menší ortézu, abych si to zranění neobnovil," je obránce, nosící dres s číslem 27 na zádech, obezřetný. V pátek už se Vladimír Gýna cítil natolik fit, že poprvé po dlouhé době obul brusle a vyjel na II.ledovou plochu Budvar arény. Styl jeho bruslení však dával tušit, že k plnému tréninkovému zatížení vede ještě dlouhá cesta. „Je to strašné! Připadám si, jako kdybych začínal úplně od nuly. Po tom dlouhém výpadku je to fakt znát," omlouval své pohyby na ledě. Při obloučcích v rohu kluziště působil poněkud neobratně - strach z nového zranění byl patrný. „Bojím se zatím udělat nějaký rychlý pohyb, abych si to neobnovil," vysvětluje. Po páteční zkušenosti si netroufá ani odhadnout, za jak dlouho by mohl spolu s celým týmem požívat plné tréninkové dávky. „Já doufám, že se to bude lepšit den ode dne. Musím hodně zesílit na té zraněné noze a pak věřím, že se zapojím dříve, než mi doktoři naplánovali," tajemně se pousměje. Na otázku jak dlouhý klid mu doktoři ještě předepsali odpovídá vyhýbavě. „Lékaři předepisují tu pauzu vždy trochu delší, než by ve skutečnosti mohla být. Mně se to ale nelíbí, takže to zkusím urychlit," prozrazuje na sebe Gýna a na závěr rozhovoru přeci jen naznačuje, jak dlouho by měl podle názoru klubových lékařů ještě pauzírovat. „Řekli mi za tři týdny, ale jak jsem říkal, to se mi nelíbí. To nevydržím," pospíchá s návratem na extraligový led Vladimír Gýna.