Oproti vašemu spoluhráči Vojtěchu Doktorovi, který si v uplynulých dnech vyzkoušel reprezentační dres poprvé, jste vy již poměrně ostřílený „repre-mazák“. Po kolikáté jste byl pozván na reprezentační sraz?

To přesně samozřejmě nevím. Nicméně za ten rok a půl (vloni U16, letos U17 – pozn. autora) jsem se zúčastnil asi většiny reprezentačních akcí v mé kategorii.

V základní skupině turnaje jste po prohrách s týmem USA 2:5, Kanada White 2:7 a Kanada Black 0:5 skončili na posledním čtvrtém místě. Čím to bylo, pomalu jste si zvykali na zámořský styl, na užší kluziště?

Možná zvyk na užší hřiště hrál nějakou roli. Ale hlavně si myslím, že se určitým způsobem projevila typická česká pohodlnost, protože postup do čtvrtfinále měly zajištěný všechny čtyři týmy ve skupině. Takže myslím, že nějak podvědomě jsme nehráli úplně naplno, na hranici svých možností. Kanaďané i Američani hráli úplně jinak, hráli pospolu, blokovali střely, což my jsme vůbec nedělali. Asi jsme si naivně mysleli, že to půjde samo a ono nešlo. Hráli jsme tak takový český hokej, který tam na malém hřišti vůbec neplatil.

Nicméně pak přišel klíčový zápas a to čtvrtfinále s Ruskem, kde jste dokonce přispěl dvěma brankami k výhře 4:3. V čem spočívala ta náhlá změna herního projevu?

My jsme Rusy nedokázali za rok a půl ani jednou porazit, takže jsme byli hodně motivovaní. Strašně moc jsme je chtěli porazit a bylo nám jasné, že pro to taky budeme muset něco více udělat. Náš herní projev byl úplně jiný než v základní skupině, dokázali jsme zablokovat více neži 20 střel soupeře během zápasu, což dokazuje obětavost, se kterou jsme k utkání přistoupili. Bruslili jsme mnohem lépe a naopak Rusové mi přišlo, že nehráli ten svůj typický hokej. Nehráli do těla, z jejich strany to byl takový lehkovážný hokej. Domnívám se, že jsme zvítězili zaslouženě.

V semifinálovém duelu s Kanadou Red jste dlouho drželi vyrovnaný stav a šťastná branka soupeře o brusli jednoho z našich obránců nakonec překlopila skóre v náš neprospěch. Byla šance i tento zápas vyhrát?

V zápase jsme vedli 1:0 a prvních 10 minut bylo z naší strany velice dobrých. Soupeře jsme tlačili, nepouštěli jsme je k nám do pásma, dobře jsme zachytávali kotouče ve středním pásmu a měli několik slibných šancí. Po prvním gólu jsme se možná trochu uspokojili a soupeř postupně získával převahu. Na konci druhé třetiny jsme sice srovnali na 2:2, ale soupeř byl herně na koni a i ve třetí třetině byl malinko lepší. Ale asi jsme si nezasloužili prohrát takovým nešťastným gólem minutu před koncem, kdy už pak zbývalo velice málo času s výsledkem něco udělat.

Co vám řekli trenéři po tomto zápase i s výhledem na souboj o třetí místo?

Poměrně jasně nám řekli, že zápas nám prohrála druhá třetina, ale že nemáme být skleslí, že stále tu existuje šance na medaili a že souboj o třetí místo bude pro nás „malé finále“ a že se o tu placku máme porvat. Sice nás čekal tým Kanada White, s kterým jsme v základní skupině prohráli 2:7. Ale my jsme věděli, že když budeme pokračovat v těchto play-off výkonech, že máme šanci je porazit. Dokázali jsme vést 2:0 a gól jsme inkasovali až na konci zápasu v oslabení a výhru 2:1 jsme uhájili. Bronzová medaile je odměnou za naše povedené výkony v play-off.

Jak tedy hodnotíte sám za sebe celý turnaj? Hodnotil vás nějak osobně pan trenér Haken než jste se rozprchli zpátky do svých klubů?

V průběhu turnaje se mnou trenéři dvakrát mluvili, že to není tak ideální, jak by si představovali. Chtěli po mně více důraznou hru. Ve čtvrtfinále jsem se dvěma góly dostal do určité psychické pohody, získal jsem sebevědomí. Navíc jsem hrál v úžasné lajně s Michalem Teplým a Adamem Najmanem. Myslím, že naší lajně to šlo docela dobře. Trenér mi říkal, že si myslí, že mám dobrou střelu a že by nechtěl, abych byl ten typ, který si s pukem moc hraje a předržuje jej. Chtěl po mně jednoduchou důraznou hru s tím, že ty góly pak přijdou.

Zpátky do Českých Budějovic. Nyní se s Martinem Beránkem střídáte na pozici juniora v A-týmu. Jaký je váš dojem, jak vás berou starší hráči?

Úplně v pohodě. Samozřejmě, že jsou určité povinnosti, kterými si musí projít „každej mladej“. Já to beru v pohodě a jsem rád, že zde dostávám šanci přičuchnout k seniorskému hokeji.

A vaše cíle pro letošní sezónu? Přece jenom obrazně řečeno sedíte na více hokejových židlích. Starší dorost, juniorka, Áčko.

Se starším dorostem i juniorkou bych chtěl hrát zápasy play-off a dosáhnout tam týmového úspěchu. Především ve starším dorostu si myslím, že v plné síle máme velice dobrý tým a chtěl bych, abychom se probojovali na závěrečný turnaj mezi nejlepší čtyři celky. S juniorkou to vidím velice podobně, i tady bychom měli být schopní uspět v play-off. A co se týče Áčka, tady jsem si vědom své pozice a jsem rád za šanci, kterou zde dostávám. Ale mým hlavním cílem je hrát za juniorku a svými výkony zde být tím rozdílovým hráčem.