13.04.2016, Miroslav Mayer

Diváci tady jsou fenomén, který jsem nikde nezažil, říká Suchánek

ČESKÉ BUDĚJOVICE — Fanoušci klubu svými hlasy rozhodli, že nejužitečnějším hráčem uplynulé sezony se stal obránce Jakub Suchánek. Za uplynulé dva ročníky v klubu se stal velice platným hráčem a fanoušci Motoru ocenili jeho přínos pro tým. Stal se tak prvním zadákem, který tuto anketu vyhrál.

Ke sportu patří různé ankety. Co si myslíte o té, díky níž jste se stal nejužitěčnějším hráčem Motoru uplynulé sezony?
Jsem rád, že jsem vyhrál. Je to v mojí kariéře první anketa, kde jsem dosáhl takového ocenění. Je to příjemné ohodnocení za sezonu, která bohužel nedopadla podle našich představ. Pro každého, kdo vyhraje, je to oceněné jeho práce, ale není to zase něco, na čem by se dala stavět kariéra.

Bavíte se o tom mezi sebou se spoluhráči v kabině?
My hráči víme o tom, že něco takového probíhá a proběhnou i nějaké narážky a vtípky v šatně na tohle téma.

Co jste si vyslechl od spoluhráčů vy, když jste se stal vítězem?
Anketa skončila někdy v pátek a my už jsme odevzdávali věci a zašli jsme na chvilku na pivo. Kluci mi samozřejmě pogratulovali, ale na nějaký vtípek nebylo moc času.

Není moc obvyklé, aby podobná ocenění vyhrával obránce.
Nejvíce na očích jsou vždy útočníci, kteří dávají góly a rozhodují zápasy. Pak ještě gólmani, kteří to mají těžší v tom, že když se jim nedaří, je to na nich. U obránce je nejlepší, když spíše není vidět, protože to znamená, že nedělá chyby.

Vám se ovšem letos dařilo i bodově, skončil jste šestý v produktivitě celé soutěže. Hodně jste se objevoval na přesilovkách. Pomohla vám i produktivita k celkovému vítězství?
Každý hráč má v týmu nějakou roli. Nelze mít osm ofenzivních obránců nebo dvacet střelců. V týmu jsou třeba všechny typy hráčů a musí se to sladit. Já jsem letos hodně chodil na přesilovky a myslím, že většinu bodů jsem získal v nich. Bylo na mě tak více vidět. Nikde není napsáno, že budu mít stejnou pozici i příští rok. Může se stát hodně věcí a všechno bude jinak. Přijde jiný trenér a startovní čára bude pro všechny stejná. Budu muset přesvědčit, že na to mám.

Jste typem hráče, který má raději jistotu, že patří mezi nejvytěžovanější beky v týmu, nebo se raději o své místo „perete“ ?
Jistotu člověk nemá nikdy. Přijde zranění a vše může být jinak. Navíc každý hráč by se měl chtít nějakým způsobem zlepšovat. Hra na jistotu není to správné řešení, ono se to všechno v průběhu sezony ukáže. Navíc žádný hráč není schopen hrát celou sezonu jen dobře nebo se dokonce stále zlepšovat.

Ve které fázi loňského ročníku jste se cítil herně nejlépe?
Spíše jsem vnímal zápasy, kdy se mi tolik nedařilo. V posezonním hodnocení s vedením jsme se shodli, že když mělo mužstvo herní pohodu a dařilo se nám, začal jsem do hry přidávat něco svého, o čem jsem si myslel, že to týmu pomůže. Pak jsem začal na úkor hry přehrávat situace a vymýšlet různé nesmysly. Upustil jsem od své jednoduché hry a mužstvo tím trpělo. Na to jsou v týmu jiní hráči.

Přesilovky patřily v základní části k silným zbraním Motoru. Vymýšleli je jen trenéři, nebo jste se spíše se spoluhráči domlouvali sami, co budete hrát?
Tyhle herní situace se většinou rozebírají s trenérem, ale je tam od trenérů určitá benevolence, protože situace vyžadují jistou kreativitu. Já jsem měl na výběr tři varianty a volil jsem vždy tu nejvhodnější. Ono je to spíše o kreativitě útočníků, kvalitní hráči dají hře myšlenku a nápad. V zápasech, kde se herně nedaří v situacích pět na pět, právě využité přesilovky dělají výsledky.

V čem vidíte příčinu toho, že se letos nepodařilo postoupit do baráže a porvat se o extraligu?
Mně se to těžko hodnotí. Všichni hráči, kteří hráli, odvedli výkon na hranici svých možností. Bylo vidět, že se o to rvou a myslím, že i v zápasech bylo vidět, že nám to není jedno. Prostě se sešlo víc věcí najednou – zranění, nemoci a možná i pokles formy.

V Budvar aréně je při zápasech vynikají atmosféra. Diváci ženou tým kupředu a povzbuzují ho. Jak to hráč na ledě vnímá?
Je to jeden z důvodů, proč ho to baví ještě víc. Hrát před takovou kulisou je zážitek a každý zápas je neopakovatelný. Je to tady fenomén a něco takového jsem nikde nezažil! Moc si to užívám a vážím si toho. Chtěl bych poděkovat všem fanouškům, kteří na hokej chodí, a všem, kteří se o takovou kulisu starají.

Vnímáte i třeba negativní hlasy na vaši adresu, když se něco nepodaří?
Každý z hráčů má určitě v hledišti svůj „fanklub“. V téhle kulise neslyšíme ani sami sebe. Takové reakce od diváků určitě také jsou, ale lidi chodí na hokej za zábavou – někdo jde fandit, někdo se chce třeba jen vyřvat – ale to je každého věc. Myslím si, že to nemůže vnímat žádný hráč. Samozřejmě postřehnu, když mi třeba v Přerově přistane kelímek s pivem na hlavu a z druhé strany dvacetikoruna cinkne o ucho. Ale rozhodně mě ty věci nevykolejí.

Po této sezoně vám končila v klubu smlouva. Měl jste i nabídky z jiných klubů?
Agenta nemám a všechno si řeším sám. Nabídky jsem měl, ale já jsem tady spokojený a cítím se tu být doma. Důvodů pro setrvání bylo hodně a neměl jsem moc příčin koukat jinam.

Láká vás zkusit si zahrát v extralize?
Moje hokejová kariéra byla dost netradiční. Někdy bych si extraligu rád zkusil a doufám, že budu mít příležitost zahrát si ji tady. Snad to příští rok dotáhneme do vysněného cíle.

Jaký názor máte na mentální tréninky?
Moc jsem si o tom nezjišťoval, ale vím, že výkon sportovce se skládá z více faktorů a „hlava“ dneska dělá hodně. Ve Štrasburku byl v týmu jeden hráč, který tenhle obor studoval a já jsem si s ním o tom povídal. Spíše se snažím problémy házet za hlavu, vzít si z nich to dobré a moc se v tom nešťourat.

Co děláte nejraději mimo hokej?
Teď stavíme dům a veškerý volný čas tomu věnuji. Rád také cestuji. Pět let jsem hrál ve Francii a moc se mi líbí v Provence. Lidé jsou tam hodně v pohodě. Rád bych se chtěl znovu podívat do Thajska. Před dvěma lety jsme tam byli a pohybovali jsme se po ostrově s krosnou na zádech. Takže něco podobného by mě určitě bavilo.

Kam letos plánujete jet na dovolenou?
Už jsme byli po sezoně v lázních na Slovensku, abychom si trochu odpočinuli. V létě zajedeme jen na chvilku k moři do Chorvatska, nebo Itálie. Žádnou exotiku letos neplánujeme.

Kdybychom tu spolu seděli za rok, co byste si přál, aby se do té doby stalo?
Abychom měli v tuto dobu rozehranou baráž tak, že budeme směřovat k postupu, to bych si moc přál. V osobní rovině bych si přál, abychom v rodině nemuseli řešit žádné zásadní zdravotní patálie. Taky bych chtěl mít hotový dům.