MOTOR ČESKÉ BUDĚJOVICE
30.06.2015, Matěj Mayer

V Rakousku ze mě na prvním tréninku udělali obránce, říká Pýcha mladší

ČESKÉ BUDĚJOVICE — Syn bývalého stejnojmenného českobudějovického útočníka, Pavel Pýcha, šel původně ve šlépějích svého otce. Především v žákovských kategoriích patřil k ofenzivním talentům HC České Budějovice, v dorostu se na něm však začal podepisovat malý vzrůst. Od staršího dorostu přešel sympatický mladík do Salcburku, kde změnil post a jeho kariéra nabrala na obrátkách. Devatenáctiletý obránce, kterému neřekne nikdo jinak než Čenda, je pravidelným mládežnickým reprezentantem. „Udělám maximum pro to, abych si letos zahrál na mistrovství světa dvacítek,“ říká.

Jste odchovancem Českých Budějovic, za které jste hrál až do mladšího dorostu. Od sezony 2011-12 hrajete za Salcburk, jak se angažmá zrodilo?
Dostal jsem možnost jet se Salcburkem na turnaj, po kterém mi jejich zástupci nabídli, abych k nim šel příští sezonu hrát. Chtěl jsem zkusit jít hrát do ciziny už kvůli jazyku a všem věcem okolo, takže se mi to zalíbilo. Jiné možnosti jsem nezvažoval.

V Rakousku tedy působíte od patnácti let. Jaké to je, být v tak mladém věku oddělen od rodiny a hrát mimo republiku?
Musím říct, že ze začátku to bylo velice náročné, zvyknout si na všechno, co je jiné než u nás v Česku. Bylo to poprvé, co jsem nebyl doma a musel jsem si všechno zařizovat sám. Nejtěžší byl pro mě jazyk. První rok jsem byl v týmu jediný cizinec, takže mě to nutilo, abych se ho naučil, za což jsem teď rád.

Na co jste si zvykal nejdéle a za jak dlouho jste se naučil německy?
Trvalo mi celou první sezonu zvyknout si na vše nové ohledně tréninkových metod, stylu hokeje a podobných věcí. První rok jsem uměl jenom základy němčiny a angličtiny, momentálně už pro mě ale jazyk není problémem.

„Táta říkal, že by se mi změna na obránce mohla vyplatit“


Od malička jste byl útočníkem, kdy z vás trenéři udělali obránce?

Když jsem přijel na první trénink, moje jméno bylo v sestavě na postu obránce. Ze začátku jsem samozřejmě nebyl vůbec rád a nechápal jsem, proč to trenéři udělali. Po prvním turnaji se mi to ale zalíbilo a v obraně jsem už zůstal.

Jak se k vašemu přesunu do obrany stavěl otec, bývalý vynikající útočník?
My jsme se o tom často bavili. Říkal mi, ať vydržím, že to nemusí být vůbec špatný krok, že se to může v budoucnu vyplatit. Momentálně jsem za to rád. Táta mi občas dá nějaké rady, ale už to není jako dřív, kdy chodil na většinu tréninků a zápasů. Teď už mě moc často hrát nevidí.

V druhé sezoně v Salcburku (2012-13) jste sbíral víc než bod na zápas a objevil jste se dokonce v reprezentaci. Začal jste dělat něco jinak?
Řekl bych, že už to začalo předešlou sezonu, kdy jsem si v únoru zlomil zápěstí a celou dobu jsem jenom bruslil a dělal suchou přípravu. V sezoně jsme měli vynikající tým a trenéry a všechno si sedlo tak, jak mělo. Nemyslím si, že bych dělal něco výrazně jinak.

„MHL je obrovsky kvalitní, na zápasy cestujeme letadlem“


Od sezony 2013-14 hrajete pravidelně MHL (juniorka KHL). Jaký na vás tato soutěž udělala dojem?

Je to obrovsky kvalitní soutěž. Za dva roky, co jsem ji hrál, jsem nezažil vyloženě slabého soupeře. Hraje se tam na velkých kluzištích, z čehož vyplývá, že se hodně bruslí. Rusové jsou skvěle technicky vybaveni, takže pro obránce to není žádná sranda.

Jak náročné je cestování?
První dva tři tripy byly opravdu těžké, vůbec jsem neměl tušení, do čeho jdu. Žádné velké problémy ale nikdy nebyly, bydleli jsme v kvalitních hotelech a na zápasy jsme vždycky létali letadlem. Jediné, co mě trochu štvalo, byly nekonečné kolony v Moskvě.

Letos jste byl nejproduktivnější obránce týmu a přitom jste hrál i s o tři roky staršími. Byl jste hodně vytěžovaný?
S mým vytížením v zápasech jsem byl maximálně spokojený, strávil jsem hodně času na ledě jak při přesilovkách, tak při oslabeních. Hrál jsem tedy opravdu dost a z toho vyplývaly body, které se ode mě čekaly.

Jste pravidelný reprezentant, loni jste se účastnil dokonce prestižního Memoriálu Ivana Hlinky, kde jste obsadili třetí místo. Jak na turnaj vzpomínáte?
Na první reprezentační akci jsem byl s U17, kdy jsme hráli zápasy proti Finsku. Od té doby jsem jezdil na většinu akcí, za což jsem moc rád, hrát za národní tým je pro každého čest. Na Memoriál Ivana Hlinky vzpomínám velice rád, podařilo se nám tam uhrát medaili po dlouhé době. V Břeclavi panovala vynikající atmosféra a na zápasy chodilo hodně lidí, kteří fandili, což jsem předtím nikdy nezažil.

„Udělám vše pro to, abych si zahrál na mistrovství světa juniorů“


Vaše jméno už se objevilo i v nominaci juniorské reprezentace. Je pro vás mistrovství světa motivací?

Doufal jsem, že bych mohl být nominován. Udělám maximum pro to, abych si na mistrovství světa dvacítek zahrál. Zvlášť poté, co mi o kousek utekla nominace na mistrovství světa do osmnácti let. Doufám, že teď by to mohlo vyjít!

Máte hokejový vzor a klub, kterému držíte palce?
Líbí se mi Shea Weber z Nashvillu a Duncan Keith z Chicaga. Žádný vyloženě oblíbený klub nemám, v dětství jsem fandil hlavně Českým Budějovicím.

Jaký je váš hokejový cíl?
Asi jako každý bych si rád zahrál NHL nebo KHL. Mým snem je také dostat se na mistrovství světa a na olympiádu.

Jak zvládáte školu?
Studuju dálkově střední školu v Českých Budějovicích a není to vůbec nic lehkého. Musím zatnout zuby a udělat maturitu, protože bez vzdělání to v dnešní době nejde.

Statistiky Pavla Pýchy ml.


Dříve jsme uvedli rozhovory s dalšími odchovanci v zahraničí: Tomáš Pařízek, Lukáš Vopelka, Josef Krcho a Michael Kutiš
Sociální sítě

50. narozeniny slaví Roman Čech. V ČB 3 sezony, 126 zápasů, 5 gólů (3 v přesilovce, 1 vítězný), 20 bodů a 126 trestných minut.Za...

38. narozeniny dnes slaví útočník Lukáš Pech. Přejeme všechno nejlepší, hodně zdraví a taky gólů za Motor! ??

Pojďme si připomenout všerejší parádní zápas v sestřihu toho nejzajímavějšího ??youtu.be/u5ooxUR-xak

26. narozeniny slaví obránce Motoru Kristofers Bindulis. Přejeme všechno nejlepší, hodně zdraví a úspěchů v Motoru.Visu to labako...