Jihočeský kraj mám moc rád, vzpomíná bývalý hráč a trenér Josef Horešovský
První sezóna v jihočeské metropoli byla úspěšná. Ve druhé sezóně se už ozvala opět stará zranění a bylo jasné, že konec kariéry se přiblížil. „Ukončil jsem kariéru, protože už jsem věděl, že nemá smysl to protahovat. Byl jsem připravený na to, že půjdu trénovat, protože jsem vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě se specializací na lední hokej,“ vzpomíná hráč, který odehrál 527 zápasů v nejvyšší soutěži.
V dubnu skončil jako hráč v Českých Budějovicích a za měsíc se hlásil v Plzni jako asistent trenéra Vlastimila Sýkory .(otec Marka Sýkory). Plzeň tu sezónu zrovna sestoupila z první ligy. Usilovala o návrat mezi elitu a to se jí také povedlo. „Měl jsem tam smlouvu na dva roky, ale v Plzni se mi moc nelíbilo. Tehdy to nebylo moc hezké město. Na jihu Čech skončil Ladislav Pejcha a Motor sháněl trenéra. Přijeli za mnou a nabídli mi trénovat v Českých Budějovicích. Tak jsem to rád vzal.“ Tím začala kariéra hlavního trenéra.
Situace byla trochu složitější o to, že asistenta mu dělal Karel Pražák, který byl tehdy zároveň ještě ředitelem zimního stadiónu. „Karel Pražák na tréninky skoro nechodil, okolo stadiónu měl tehdy poměrně hodně práce. Všechny tréninky jsem dělal já a Karel byl se mnou na střídačce při utkání,“ vzpomíná na trenérské začátky mistr světa z roku 1972. Tehdy ještě neměli trenéři mezi sebou rozdělené kompetence na střídání obránců a útočníků. „Karel spíš koučoval tým, více než já. Já jsem se raději zabýval tréninkem, nemám moc schopnost rychlého rozhodování a riskování a to je při koučování potřebné. Dříve se trenéři na střídačce více doplňovali, věci vzájemně probírali a spolupráce byla užší.“
Sezóna neskončila sice nijak slavně, ale nebyl to ani propadák. Prostě se záchranou nebyl problém, ale tým vysloveně neoslnil. „Měl jsem tehdy zkušenosti z Dukly, zažil jsem tréninky s Karlem Gutem a Luďkem Bukačem. Navíc jsem byl čerstvý absolvent fakulty, a tak jsem chtěl všechny tyto zkušenosti uplatnit. Bývalý trenér byl sice skvělý člověk, ale nechtěl hráčům moc „ublížit“. Pokud má mít trénink nějakou odezvu, tak ale musí bolet. Já jsem musel hráčům trochu naložit, a pokud se přejde z lehčího tréninku na tvrdší, tak to nemívá u hráčů dobrou odezvu.“ Ovšem výsledek se dostavil ke konci sezóny, kdy mužstvo viditelně pookřálo. Mezitím docházelo postupně k obměňování kádru. „Pamatuji, že jsme vzali do mužstva Jirku Lálu, Vladimíra Caldra a Ladislava Koldu. V kádru byli tři mladí obránci Kolda, Míšek a Podlaha. Já jsem musel vybrat jen jednoho. Vybral jsem si Láďu Koldu, ti dva pak šli do Vimperku a za rok se pak vrátili,“ vzpomíná bývalý reprezentant.
Mezitím národní tým skončil pátý na olympiádě v Lake Placid a došlo ke změně reprezentačního trenéra. Tím se stal Luděk Bukač a uvolnilo se tak místo trenéra ve Spartě. Pražský klub oslovil svého bývalého hráče a ten na nabídku kývl. „Já jsem byl vlastně čtyři roky pryč z domova a už se mi chtělo vrátit. Budějovice mi žádný problém nedělaly, i když jsem měl ještě smlouvu na rok, ale já jsem se vrátil do Sparty,“ vysvětluje konec svého působení v Motoru Josef Horešovský.
Tím ovšem spojení s Motorem nekončilo. Před začátkem další sezóny rozhodl, že Sparta už nevyužije služeb Jaroslava Mece a těsně před začátkem soutěže ho uvolnila do Motoru, kde pak ve veleúspěšné sezóně hrál centra prvního útoku. „Vztahy mezi Motorem a Spartou byly už tradičně velice dobré. Už se to táhlo hodně dlouho a výměny hráčů byly poměrně časté. Přede mnou to byl ještě třeba Masopust, Kuneš a Jarda Jágr (brankář). Změna Jardovi Mecovi pomohla. On se cítil trochu poškozený, a tak v Motoru ožil.“
Motoru se právě v sezóně 1980/81 velice dařilo a nakonec skončil těsně druhý. „Já jsem samozřejmě výkony Motoru sledoval. Měl jsem z toho radost. Dokonce bylo slyšet i hlasy, že jsem na tom měl i já svoje zásluhy. Petr Turek tehdy dokonce několikrát psal v novinách, že se projevily „plody mojí práce“. Rozhodně bych to ale nechtěl přeceňovat, možná se povedlo něco nastartovat,“ skromně říká účastník dvou olympijských turnajů.
Z Českých Budějovic je už Josef Horešovský pryč třicet pět let. Pokud má ovšem zavzpomínat na jednoho hráče, který mu z té doby utkvěl v paměti, tak neváhá. „To byl jasně Jirka Lála. Přišel v sedmnácti letech a byl úžasně kondičně připraven. Byl na tom dobře silově i po stránce aerobní kapacity. Zřejmě měl i genetické předpoklady. Byl úžasný bruslař a měl skvělou střelu,“ uzavírá svoje vzpomínky na České Budějovice jeden z generace našich úspěšných hráčů a trenérů.
Hráčské statistiky Josefa Horešovského
Sezóna Klub Z G A B TM U 1962-63 TJ SONP Kladno (CZE1) 17 3 1 4 14 8 1963-64 TJ SONP Kladno (CZE1) 10 1 0 1 0 4 1964-65 TJ SONP Kladno (CZE1) 32 6 3 9 42 6 1965-66 TJ Sparta ČKD Praha (CZE1) 36 6 1 7 41 4 1966-67 TJ Sparta ČKD Praha (CZE1) 36 11 2 13 12 2 1967-68 TJ Sparta ČKD Praha (CZE1) 33 10 11 21 64 3 1968-69 TJ Sparta ČKD Praha (CZE1) 35 6 6 12 48 6 1969-70 TJ Dukla Jihlava (CZE1) 36 9 3 12 32 1 1970-71 TJ Dukla Jihlava (CZE1) 31 3 8 11 53 2 TJ Dukla Jihlava (CZE1,p-o) 8 1 1 2 . 1 1971-72 TJ Sparta ČKD Praha (CZE1) 36 3 4 7 20 7 1972-73 TJ Sparta ČKD Praha (CZE1) 36 5 8 13 28 8 1973-74 TJ Sparta ČKD Praha (CZE1) 39 7 7 14 15 2 1974-75 TJ Sparta ČKD Praha (CZE1) 30 4 4 8 10 6 1975-76 TJ Sparta ČKD Praha (CZE1) 32 1 4 5 10 6 1976-77 TJ Motor České Budějovice (CZE1) 37 4 8 12 6 5 1977-78 TJ Motor České Budějovice (CZE1) 43 1 4 5 14 6 Celkem CZE1 (16 sezon) 527 81 75 156 . CB A (2 sezony) 80 5 12 17 20 Reprezentace: 1968 Olympijské hry/MS (FRA) 7 4 2 6 2 2 1969 Mistrovství světa (SWE) 10 2 0 2 . 3 1970 Mistrovství světa (SWE) 10 0 1 1 4 3 1971 Mistrovství světa (SUI) 10 2 3 5 . 2 1972 Olympijské hry (JPN) 6 1 1 2 0 3 Mistrovství světa (TCH) 10 3 1 4 10 1 1973 Mistrovství světa (USR) 8 1 2 3 . 3 Celkem Seniorská reprezentace 152 23Foto: HC Sparta Praha.