Dalo se ostatně očekávat, že se při neúspěchu hokejistů Los Angeles Kings v základní části bude snažit trenér Slavomír Lener získat špičkového obránce do obranných řad národního mužstva. „Jsou věci, které se v životě stanou a se kterými nemůžeš nic udělat," pokrčí rameny při narážce na vyřazení "Králů" v NHL a ke své nominaci dodává, „Ta práce v Los Angeles je pryč a já mám teď další práci tady. Mám šanci něco za národní tým dokázat a mám velkou chuť, protože reprezentovat, to je nádherný pocit!" K rozhodnutí o jeho nominaci nejspíše přispěly i bodové žně z posledních dvou sezon, kdy nasbíral dohromady 83 bodů za 17 branek a 66 asistencí! „Člověk musí stále věřit. Já jsem pořád doufal, že to jednou přijde. Někteří lidé o mně stále říkali, že nejsem dost dobrý pro tým, ale já jsem se poctivě připravoval, makal jsem na sobě a věřil, že se to jednou obrátí k lepšímu. Ale hlavně si musíš věřit! To je základ," prozrazuje tajemství svého zámořského úspěchu Modrý.

Do Českých Budějovic se vrací znovu téměř po třech letech. Naposledy sem přijal pozvánku svého kamaráda Romana Turka na exhibici, která nese jméno současného brankáře Calgary Flames. „Hrál jsem tu teď po dlouhé době. Naposledy na exhibici Romana Turka, myslím. Bylo hezké hrát zápas v místě, kde jsem hokejově vyrůstal," vzpomíná Modrý. Svůj poslední zápas v Budějovicích ale sehrál ještě na starém zimním stadionu, zatímco nyní přijel do zbrusu nové Budvar arény. „Je krásná. Hlediště, kabiny, vybavení - všechno je na špičkové úrovni," nešetří chválou a nemožné srovnání s halami v NHL pochopitelně s úsměvem odmítá.

Národní tým mu ale zatím příliš radosti nenadělal. Remíza 1:1 v Prostějově se Slováky, porážka 3:5 v Trenčíně s tím samým soupeřem a teď i domácí neúspěch v Českých Budějovicích s Rusy. „Zatím je to dobrá příprava," usmívá se Modrý a své osobní hodnocení odmítá, „Od hodnocení jsou tu trenéři. Já stavím osobní hodnocení až za hodnocení výkonu týmu. Zatím plichta 1:1 se Slováky a porážka 2:1 s Rusákama, takže nic moc. A k dnešku? Mohlo to být určitě lepší - nehrál jsem nic moc," sype si popel na hlavu. Především v nedělním utkání v Budvar aréně nezachytili čeští reprezentanti nástup rychlonohých Rusů a za 14 minut prohrávali už 0:2, „Dneska jsme začali hrát trošku později. V první třetině nám dali dva góly a my jsme pak již nenašli cestu k tomu, abychom skórovali více jak jedenkrát," posteskne si. Ve 29.minutě vypálil v dvojnásobné přesilovce obránce Richter a snížil na 1:2. Jinak ale právě přesilové hry byly bolestí českého týmu a nejednou se z ochozů českobudějovického stadionu ozval kritický pískot. „Z přesilovek jsme měli hodně šancí, ale zatím málo střílíme a málo se tlačíme do brankáře, aby to měl těžší," sčítá chyby Modrý. On sám však může být s činností v přesilových hrách spokojen. Konkrétně v početní výhodě ve 20.minutě sám vypálil třikrát směrem na Jegora Podomackého a jen skvělé zákroky ruského brankáře zabránily brance. A při již zmiňované brance Martina Richtera úspěšně clonil Podomackému ve výhledu.

Mimo branky Martina Richtera potěšil budějovické publikum ještě pěstní souboj mezi dvojicemi Vašíček-Gusev a Trnka-Suglubov, kterému Budvar aréna ve stoje aplaudovala. „Mně se teda Rusové vůbec nelíbili. Nějak moc používali v soubojích hokejky," postěžoval si Modrý a obohacen poznatky z NHL doplnil, „Máš hrát jako chlap tělem a držet klacek tak, abys nikoho nezranil. To se dneska nedělo a my jsme byli asi čtyřikrát sešívaní!" těžko hledal omluvná slova na adresu ruských hráčů a svou rozhořčennost dokumentoval už na ledě, kdy v poslední části vzýval k souboji ruskou superstar Ilju Kovalčuka.

Jestli si na něco hráči z NHL těžko zykají, tak je to odlišnost pravidel. I Jaroslav Modrý potvrzuje, že pro hráče, který odehraje v "Kanadě" za rok přes 80 zápasů, je těžké přivyknout si evropskému stylu hokeje. Asi největším problémem bývá pravidlo o červené čáře, s nímž se na evropských kluzištích nehraje. „Teprve si trochu zvykám, že se hraje bez červené čáry. Je to jiné než v NHL, protože tady musíš stále koukat za sebe...ale je to o zvyku. Od toho jsou tu ty přípravné zápasy, abychom měli čas si na to zvyknout," tvrdí obránce Los Angeles Kings. Modrému nevyšel příliš začátek zápasu, kdy si stále ještě těžce zvykal na poněkud širší kluziště. Ve 3.minutě se kolem něj prohnal atlantský kanonýr Kovalčuk a Modrý si musel pomoci faulem, kterým své mužstvo poslal do tří. Za 25 sekund přesně dorážel Antipov a otevřel skóre nedělního zápasu. Sama se tedy nabízí otázka, zda je Modrý připraven i na ještě širší kluziště, na kterých se budou utkání Mistrovství světa hrát. „Kdybych na to nebyl připravený, tak tu asi nejsem, ne?" reaguje podrážděně hokejista, jež se v obranné dvojici nejčastěji objevoval vedle dalšího budějovického odchovance Michala Barinky, „Je to šikovný hokejista. Má talent a musí na sobě teď hodně pracovat. Je to jen na něm, ale má dobré předpoklady. Je vysoký, tvrdý, kvalitně bruslí, má dobrou střelu," předpovídá mladému obránci HC České Budějovice skvělou budoucnost. S Barinkou však nastupoval pouze při plném počtu hráčů na ledě. Při přesilovkách 5 na 4 hrál vedle Trnky a po jeho osbním trestu vedle Jaroslava Špačka. Při dvojnásobné výhodě působil buď v roli ostřelovače od modré čáry, nebo pomáhal dvojici Hlinka-Broš čistit prostor před brankou soupeře při akcích druhé přesilovkové eskadry. Otázku únavy však nechává stranou, „Nebudu se na ní vymlouvat. Dostal jsem šanci hrát, měl jsem udělat svojí práci, ale neudělal jsem ji a my jsme prohráli," konstatoval lakonicky.

Mistrovství světa startuje už 25.května a Češi zahajují zápasem proti neznámým Slovincům. U Jaroslava Modrého se jedná vůbec o první reprezentační akci. Může svou roli sehrát nervozita? „Nervozní nejsem a nebudu. Mám tady svou práci, kterou musím udělat a která se ode mě očekává. Nikdo se tě nebude ptát na to, jestli hraješ na prvním, nebo na desátém šampionátu. A nikdo se tě nebude ptát, jseš-li nervozní!" upozorňuje hráč s číslem 44 na zádech. A jak vidí Jaroslav Modrý šance českého národního týmu na Mistrovství světa? „Šance tu je vždy. Máme dobré hokejisty, hrajeme dobrý hokej a máme výborné koučování. Teď už to musíme jen nějak složit dohromady a já doufám, že to bude dobré. Já osobně nám věřím!" zakončuje odhodlaně.