Ale zpátky k áčku. To nastupovalo do sezóny 2002-03 s jasným cílem. Postoupit do play-off. Po předchozím ročníku, který klub nazval stabilizačním a po jeho skončení se měl jediný jihočeský extraligový zástupce pohybovat na nebarážových příčkách, ani nezbývalo k usmíření fanouška nic jiného, než účast v přímých bojích o ligový titul. Jízda Jihočechů 56 soutěžními zápasy připomínala svojí trajektorií pořádnou sinusoidu. Nejprve povodně a příprava na ostatních kluzištích jihočeského regionu. Následně začátek ligy na soupeřových hřištích. Pokud by se z tohoto marastu vyhrabali v první polovině tabulky, byl by to menší zázrak. Po znovuotevření domovské haly se ale budějovičtí vzchopili natolik, že se nakrátko podívali i do první osmičky. Optimistické komentáře se začaly vyplňovat. Tým má jasně na play-off, v moderním prostředí nového stadionu nebude problém se mezi nejlepších osm vměstnat. Jenže ouha, následovala řada patnácti zápasů (z toho devět doma), z nichž Jihočeši vydolovali pouhých dvanáct bodů a byli zpátky u dna. Po změnách v hráčském kádru však nakonec přece jen nastal obrat. Budějovice začaly získávat body hlavně venku a důležité bylo, že je v důležitých kláních dokázaly "ukrást" přímým konkurentům v boji o finálovou osmičku. Forma vygradovala natolik, že se červenobílým krátce před koncem základní části naskytla možnost začínat play-off doma. Ale začal opět výsledkový pokles, vrcholící nevydařenou sérií s pražskou Spartou, která postoupila do semifinále po vítězství 4:0 v sérii a skóre 14:2.

"Na nějaké komplexní hodnocení sezóny je tři dni po posledním zápase trochu brzy. Můžeme jí ale zhodnotit úspěšně. Podařilo se nám splnit předsezónní cíl, jímž bylo umístění v první osmičce po základní části. Já jsem rád, že se nám to povedlo. Na druhou stranu ale nechci, aby to vyznělo, že postupem do play-off to pro nás celé skončilo," odmítá alibismus a předčasné uspokojení Jaroslav Pařízek. "Postup do play-off byl pouze prvním, prioritním, ale na druhou stranu i dílčím cílem. Po zápase v Litvínově jsme si sedli a řekli, že uděláme vše pro to, aby se postoupilo. Nakonec jsme ztratili sérii v poměru 4:0. To je kruté a mužstvo si to nezasloužilo. Herně jsme dokázali Spartu přitlačit a byli jsme s ní schopni hrát vyrovnané partie. Sparta ale měla výborného gólmana a šla vždy do vedení, což rozhodlo."

Pařízka brzký konec série zarmoutil. Když ne postup, tak aspoň šest zápasů, aby se hala vyprodala i potřetí. Svým svěřencům ale nic nevyčítá. "Zklamaný jsem z výsledku 4:0. Nemůžu být ale zklamaný z předvedené hry. Hráči se vydali ze všech sil, snažili se s nepříznivým vývojem porvat. Diváci to viděli, ocenili a já jim za to ještě jednou děkuji. Hodně dlouho jsem v Budějovicích nezažil, aby lidé po prohraném zápase deset minut stáli a tleskali. Hráči si to zasloužili," chválí ještě jednou diváky budějovický manažer. Podle něho Sparta postoupila především kvůli dostatku zkušených hráčů, což vyplývá z faktu, že Pražané disponují čtyřikrát vyšším rozpočtem než klub z jižních Čech. HC ČB letos i přes třetí nejnižší rozpočet v soutěži obsadil konečné šesté místo a to je třeba hodnotit jako úspěch. Dařilo se ale nejen na poli sportovním.

"Tuto sezónu hodnotím dobře nejen sportovně, ale i po stránce ekonomické," spokojeně kvituje Pařízek fakt, že poprvé od roku 1996 je klub v plusu. "Je třeba říci, že loňskou sezónu jsme obětovali na úkor té letošní. Neměli jsme stadión, peníze ani jedenáct hráčů, kteří odešli. Cílem bylo vyhrabat se z dluhů a vyhnout se baráží. Obojí se nakonec povedlo. V současnosti je klub bez dluhů a zajištěný. Nesmíme se na hokej dívat pouze z té sportovní stránky, fungujeme jako společnost. Po této stránce je potěšitelné, že pro příští sezónu můžeme počítat s dalším významným partnerem," prozrazuje J. Pařízek s tím, že by se mělo jednat o známou budějovickou firmu.

Z pohody ale zpátky do období nejistoty. Kdy bylo kapitánovi budějovického hokeje nejhůř? "Zlom nastal pochopitelně v období změn v hráčském kádru. V mužstvu nevládl jednotný duch a to netáhlo za jeden provaz. Za odchod opor jsme byli hodně kritizováni, ale mělo to svůj smysl. Noví hráči zapadli herně i morálně, Jaroslav Pouzar přinesl do hry nové prvky. V kabině zavládl bojový duch, což se odráží i ve faktu, že všech pět nově příchozích hokejistů by mělo zájem zůstat." Podmiňovací způsob v poslední větě je bohužel opodstatněný. Přestože zájem by byl, mateřské kluby jsou proti. Jaká je tedy situace "cizinců" na jihočeském ledě?

Josef Štraub si podle Pařízka odvezl na víkend novou nabídku, která zahrnuje nejen lukrativní finanční ohodnocení, ale i zázemí pro rodinu, která by mohla na jihu Čech přechodně zakotvit. Důrazný centr by měl představit své stanovisko v úterý.

Petr Míka se vrátí do Prahy. Slavia, v níž má robustní pravé křídlo platnou smlouvu, o ztraceného syna projevila zájem. "Ještě to není na sto procent. V případě, že by se v Praze neprosadil do základního kádru, jsme domluvení, že mohou nastat jednání o jeho dalším působení v Budějovicích. Sám hráč by zájem měl," prozrazuje Pařízek.

Vladimír Gýna se statečně vyrovnal s rychlou změnou prostředí, když na jih Čech zamířil až 12 kol před koncem základní části. Po Gýnovi ale zatoužil manažer Litvínova Macholda a jeho návrat se nezdá býti reálným.

Stanislav Procházka se nachází v navlas stejné situaci jako Petr Míka. Vrací se do Liberce, s nímž ho váže smluvní vztah. Pokud by se ale na severu opět neprosadil do základu, je Liberec ochotný s Budějovicemi zahájit jednání o jeho případném uvolnění. Sám hráč byl na jihu Čech spokojený.

Jan Slavík, ač v HC ČB spokojený, se také v příští sezóně v červenobílém neobjeví, i když u něj je situace diametrálně odlišná od výše jmenovaných. Slavík totiž míří do Ameriky za svou rodinou a jeho hokejová kariéra asi bude v budoucnu spjata s některým ze zámořských týmů v některé ze zámořských soutěží.

Z toho vyplývá, že budějovická obrana přijde o dva pilíře, na nichž její výkony v druhé polovině sezóny stály. Pro fanouška je tu alespoň jedna dobrá zpráva. S vedením HC ČB se na nové jednoroční smlouvě domluvil 41-letý Rudolf Suchánek. "S Rudou jsme se domluvili rychle. Měli jsme stejné názory i požadavky, celé jednání zabralo asi deset minut. Dohodli jsme se, že kromě práce v A-týmu bude pomáhat i u mládeže podobně, jako Luboš Rob," doplňuje Pařízek výčet informací do konečné podoby.