03.05.2014, Matěj Mayer

Američané měli ve finále více sil a proto vyhráli, myslí si odchovanec Lukáš Vopelka

ČESKÉ BUDĚJOVICE — Velký úspěch zaznamenali na letošním mistrovství světa hokejistů do osmnácti let čeští hokejisté. Mužstvo se pod taktovkou Jakuba Petra probojovalo až do finále, kde nestačilo na USA. U zisku stříbrných medailí byl i českobudějovický odchovanec Lukáš Vopelka, který před třemi roky opustil České Budějovice a rozhodl se zkusit štěstí ve Švédsku. Osmnáctiletý útočník se ve Skandinávii skvěle vypracoval a má šanci prorazit i na letošním draftu do NHL.

Co vás při první sezoně ve Švédsku nejvíce překvapilo?
Byl to hlavně vysoký počet zápasů, který jsme hráli. Ten rok jsem nastoupil k více než šedesáti zápasům, což bylo naprosto nejvíc v mé kariéře.

Druhá sezona pro vás byla asi zlomem v kariéře. Jako teprve šestnáctiletý jste pomohl juniorům i prvnímu mužstvu dostat se do nejvyšších soutěží.
Sezonu jsem trávil v mužstvech U18 a U20, ve kterých jsem dostával hodně prostoru na ledě a dařilo se mi i bodově. Díky tomu jsem dostal šanci trénovat s prvním mužstvem, kde jsem byl připravený jako případný náhradník, kdyby se někdo zranil. To se nakonec stalo a tak jsem si zahrál i dva zápasy za „áčko“.

V sezoně 2012/2013 jste byl vlastně vůbec nejmladším hráčem, který nastoupil za první tým Örebro. Jak si vysvětlujete, že místo vás nedostali šanci švédští hráči? Myslíte, že je to v tomto ohledu ve Švédsku spravedlivější než u nás?
Nechci hodnotit, jak to chodí u nás, ale ve Švédsku necítím vůbec žádné znevýhodnění, i když jsem cizinec. Myslím, že vše záleží na výkonnosti.

Další rok už jste hrál v kádru juniorů nejvyšší tamní juniorskou soutěž. Jaký je rozdíl ve kvalitě mezi SuperElit a Elit (nejvyšší a druhá nejvyšší švédská juniorská soutěž)?
Myslím, že rozdíl tam je určitě velký. SuperElit, kterou hrajeme teď, je o level výš.

Letos jste si zahrál dokonce třikrát i nejvyšší švédskou soutěž, což rozhodně není pro sedmnáctiletého Čecha nic obvyklého. Jaké byli vaše dojmy?
Jak už jsem říkal, nebyla to moje první zkušenost s „áčkem“, ale i tak jsem byl trochu nervózní. Na zápas přišlo osm tisíc lidí a já jsem byl na ledě jediný hráč s mřížkou.

Jak jste na začátku řešil problémy s jazykem a jak jste na tom nyní?
Ze začátku jsem samozřejmě problémy měl a bylo hodně těžké se dorozumět. Teď jsem tam byl třetím rokem a už je to mnohem lepší. Normálně se domluvím, žádný problém.

Od svého odchodu do Švédska také pravidelně reprezentujete. Zahrál jste si na Memoriálu Ivana Hlinky a letos jste se dokonce probojoval na mistrovství světa U18, na kterém jste zaznamenali obrovský úspěch pro český hokej. Myslíte, že jste na Ameriku ve finále neměli?
My jsme od začátku turnaje až do finále museli o každé vítězství tvrdě bojovat. Amerika se vlastně do finále probojovala bez větších problémů a měla tedy více sil. Bylo vidět, že ti kluci jsou sehraní a přehrávali nás.

Jak probíhali oslavy tohoto velkého úspěchu?
Oslavy ještě neproběhly, ale rozhodně se chystají.

Jak si u vás tento úspěch stojí v porovnání se startem v nejvyšší švédské soutěži? Čeho si ceníte víc?
Těžko říct, asi to nedokážu posoudit. Oboje bylo v něčem speciální a oboje pro mě má velkou cenu.

Dalším vaším úspěchem byl draft KHL, na kterém si vás jako číslo 66 vybral Petrohrad. Měl jste před draftem nějaké zprávy, že by si vás mohli vybrat?
Zástupci Petrohradu mluvili před draftem s mým agentem, takže něco jsem tušil. Ale přímo se mnou nikdo nemluvil.

Letos jde váš ročník na draft do NHL. Děláte si nějaké naděje, že byste mohl být vybrán?
Určitě bych chtěl být vybrán, ale všechno je zatím otevřené. Hodně bude záležet na tom, jak se mi bude dařit v sezoně. NHL je určitě v budoucnu můj cíl.

Budete v příští sezoně pokračovat v Örebro?
Smlouvu mám ještě na dva roky, takže budu pokračovat.

Foto: facebook Juniorský hokej SK/CZ