07.04.2014, Lukáš Dvořák

V ruce to snad ještě mám, říká účastník duelu legend Filip Turek

ČESKÉ BUDĚJOVICE — V sobotním utkání veteránů mezi Českou republikou a Německem patřil na ledě k nejsvižnějším hokejistům ze všech. Není divu, hokejová kariéra Filipa Turka neskončila tak dávno. Prezentoval se navíc jedním krásným gólem a dvěma asistencemi. V současnosti se ale věnuje trénování starších dorostenců Českých Budějovic, které společně s trenérem Janem Trummerem dovedl až do semifinále extraligy.

Jak se vám duel legend líbil?
Myslím si, že byla výborná atmosféra, což tady nebývalo zvykem. Lidé se neuvěřitelně zbláznili do hokeje a já závidím těm současným hráčům, protože hrát tady je paráda. Zápas byl povedený, po první třetině jsme vedli 5:0. Ale podržel nás gólman (první polovinu duelu odchytal Martin Altrichter, pozn. red.). Pak už to bylo hodně pro diváky.

Kdo vás přitáhl do celku veteránů?
Já už jsem byl třikrát na veteránském mistrovství světa v Bělorusku, takže s nimi hraji již delší dobu. Teď mě kontaktovali Jan "Gusta" Havel a Milan Nový.

Jaká je vaše poslední zápasová zkušenost?
Naposledy jsme pomáhali připravit se Milevsku na baráž o druhou ligu. Jinak si občas zahraji s budějovickými veterány nebo s národním týmem bývalých hokejistů.

Z profesionálního hokeje už jste ale delší dobu pryč. Jak vy osobně jste se cítil v utkání?
No, jsou to čtyři sezóny. Ale bylo to v pohodě, v ruce to snad ještě mám. Sice to není to, co to bývalo, nejhorší to snad také není.

A nějaké námluvy na návrat neproběhly v poslední době?
Přemlouval mě David Servis, když jsem končil na Slovensku. Jenže já už neměl tu správnou motivaci. Nebavilo mě to a nedovedl bych si představit další letní přípravu. V osmatřiceti jsem byl vyhořelý. Jediné, co závidím, je ta atmosféra tady v Budějovicích. Baví mě chodit na ty hokeje, hlavně kvůli těm lidem, přestože ty výsledky letos nebyly nějak úžasné. Ti kluci to tady mají parádní.

Ve vaší době to ale tak úplně nebylo ...
My už jsme se o tom bavili. Kdybychom takhle hráli my, tak další zápas přijde patnáct set diváků a všichni na nás pískají. Letos to bylo ale fantastické.

Co vy a trenérská práce u staršího dorostu?
Baví mě to. Jsem tam čtvrtým rokem a vždycky se nám povedlo dostat do play-off. Dvakrát do čtvrtfinále, letos až do semifinále. Máme z toho dobrý pocit, že ti kluci něco v sezóně dokázali. Ohromně se zvedli a přál bych jim, aby to pokračovalo i dále.

Semifinále ale nakonec být nemuselo, v sérii proti Vítkovicím se řešil velký problém neoprávněného startu a vy jste museli postoupit až po třech vyhraných zápasech ...
Trošku jsem to zdramatizoval, správné play-off se hraje na tři a ne na dvě výhry, ne? (smích) Samozřejmě to byla chyba, shoda úplně hloupých okolností. Byl to jeden z nejhorších dní v mém životě. Říkal jsem si, že jestli v těch Vítkovicích prohrajeme, tak to bude víceméně moje chyba. Na začátku sezóny nám odešel vedoucí týmu a s Honzou Trummerem jsme se domluvili, že dalšího shánět nebudeme. Měl jsem to na starosti. V tom zápase jsem si to vyžral až do nájezdů, ale věděl jsem, že jestli je nějaká spravedlnost, tak prostě postoupíme. Dobře to dopadlo.