26.02.2003, Aleš Rod

David Oulík: „V Plzni dostanu větší příležitost.“

Den, kdy končil termín pro hokejové přestupy této sezóny, nevyužili manažeři jen k nákupům dospělých hokejistů, ale i mladých talentů. Plzeň zatoužila po dorostenci Davidu Oulíkovi (1986) z HC ČB, a ten již také skutečně plzeňský dres obléká…

Proč jsi se tedy před sezónou vracel zpět do Českých Budějovic? ?
„Já bych se nebránil zůstat v Plzni. Byl jsem však kmenovým hráčem Budějovic, a odtud mě v létě do Plzně zpátky nepustili. Tak jsem hrál tady.“

Vzal jsi to dobře, nebo jsi byl v koutku duše zklamaný?
„Tak já jsem chtěl v první řadě hrát hokej. A kvůli tomu, že ho budu hrát doma, jsem rozhodně zklamaný být nemohl. Vzal jsem to tedy dobře.“

Jak Tě přijal trenéři, spoluhráči?
„Pan Stárek, který mě již trénoval a tedy i dobře znal, věděl, co ode mě může očekávat. Je to dobrý trenér a vždycky jsme si rozuměli. A s klukama jsme vlastně hráli v jednom mužstvu několik let, chodili spolu do jedné třídy na zálkadní škole. Takkže bez problémů…“

Čím to, že si se najednou znovu ocitl v Plzni?
„Hlavní důvod byl v tom, že jsem chtěl nakouknout do juniorského hokeje. Tady je juniorka silná, ročníky narození 1986 tam nedostaly téměř žádnou příležitost. Zahrál si jenom Tomáš Mertl, což je ale vynikající hráč a rozhodně tam patří. My ostatní jsme byli na jen jednom tréninku, když několik juniorů odjelo s reprezentačními výběry. V tom je Plzeň odlišná, tam dorostenci dostávají víc příležitostí ukázat se v juniorech. Určitě je to dáno i tím, že v Plzni jsou prakticky jenom odchovanci klubu, kdežto v Budějovicích hrají hokejisté z celého kraje.“

Co průběh jednání o tvém odchodu?
„No, pan Stárek mi upřímně, na rovinu řekl, že tady bych si příští rok v juniorech asi moc nezahrál. Můj první rok juniorky bych tedy strávil někde na hostování, patrně v nižší soutěži. S panem Pařízkem jsem já osobně vůbec nemluvil. Na konci přestupního termínu bývá vždy trochu zmatek, takže jsem rád, že se to všechno zvládlo. Plzeň mě koupila, čili od teď jsem již hráčem Keramiky.“

Lze říci, že velice dobře znáš prostředí v obou klubech. V čem jsou rozdílné?
„Tak hlavní rozdíl je určitě ve výkonnosti, tedy spíše ve výsledcích. Plzeň, jak dorost tak i junioři, se pohybuje v tabulce na nižších příčkách než Budějovice. Celkově to vc Budějovicích hráči berou víc profesionálně, Plzeňáci jsou větší lenoši. Ale taky tam samozřejmě jsou hráči, kteří chtějí pracovat a zlepšovat se. Velký rozdíl je také v prolínání kategorií. V Plzni chodí často na tréninky s juniory trenér áčka, s dorostem trenér juniorů, se straršími žáky trenér dorostu. Hráči dostávají o mnoho více příležitostí seznámit se s hokejem v o stupeń starší kategorii, což je velice dobře.“

Je rozdíl v kvalitě tréninků?
„V kvalitě ani ne, ale v kvantitě. V Plzni jich je víc, plus různé regenerace a tak podobně. Já chodím trénovat s dorostem i s juniory, takže je to pořádný zápřah. Ale kvůli tomu jsem tam chodil, takže si nestěžuji.“

Už jsi nastoupil k nějakým utkáním?
„Ano, hráli jsme dva zápasy, ale oba bohužel prohráli. Já si do své statistiky připsal dva body, za gól a nahrávku. Jak jsem říkal, plzeňské prostředí mi není neznámé, téměř se všemi jsem hrál, což je pro mě i pro mé výkony velké plus.“

A co Tvá budoucnost, máš ji blíže naplánovanou?
„To je úplně jasné – musím pořádně makat. Chci se příští rok chytit v juniorském týmu, na nic jiného teď nemyslím. S juniory ještě v této ssezóně pojedu na nějaké zápasy, pravidelně s nimi chodím na tréninky, šancí dostanu určitě víc než v Budějovicích a o tom to je. Když bude deset stejně dobrých hráčů v týmu a jeden z nich dostane na ledě víc prostoru od trenéra, začne víc hrát, začne si víc věřit, zkrátka bude lepší.“

Mladé hráče to často táhne do mládežnických hokejových soutěží „za velkou louží“. Jsi na tom podobně?
„Musím přiznat, že ano. V Americe bych to moc rád zkusil, byla by to obrovská výzva. Měl jsem možnost mluvit s reprezentantem Radkem Dudou ze Slavie, který v zámoří také hrál. Řekl mi, že to pro něho byla obrovská zkušenost, hrozně moc se tam naučil. Prý pokud budu mít možnost tam jít, ať neváhám. Ale já jsem teď v Plzni, takže tam budu tvrdě dřít a hrát, jak nejlépe umím. Jsem rád, že se ve věcech okolo hokeje můžu vždy obrátit na tátu. Dokáže poradit a hodně mi pomáhá. Toho, co pro mě udělal, si skutečně vážím a chci mu za to poděkovat.“