23.10.2013, Martin Pešek

Doufám, že uděláme nějaký úspěch, říká Pavel Samohejl

ČESKÉ BUDĚJOVICE — Sedmnáctiletý útočník Pavel Samohejl prožívá výborný vstup do sezony, ve třinácti utkáních ve starším dorostu si připsal již sedmnáct kanadských bodů a dostal šanci i v juniorce, kde se hned ve svém prvním utkání gólově prosadil. Rodák z Vimperka má výbornou formu a patří k největším dorosteneckým talentům.

V současné době patříte k tahounům ofenzivy ve starším dorostu Českých Budějovic, začněme ale od začátku, kdy a kde jste se k hokeji dostal?
K hokeji mne přivedl táta, bylo to ve Vimperku, když mi byly tři roky. On trénoval na zimáku, byl tam vedoucí, tak tam jsem díky němu začal.

Rozhodoval jste se, když jste byl malý, mezi více sporty, kterému z nich se budete věnovat?
Hrál jsem také závodně fotbal, měl jsem dokonce nabídku jít hrát sem do Budějovic, ale u hokeje jsem byl déle a rozhodl jsem se pro něj.

Kdy jste dostal nabídku hrát v jihočeské metropoli a jak probíhal váš přestup?
Bylo to asi v sedmé třídě, když jsem vlastně dostal nabídku od manažera tady z Budějovic, abych přijel na zkoušku. Na zkoušce jsem tu byl asi týden, poté mi řekli, že by o mne měli zájem a přešel jsem sem nejen hrát hokej, ale poté i na průmyslovou školu, kde nyní studuji.

Pro úspěchy v hokeji je určitě nezbytné mít dobrou partu v kabině, popište nám vaši partu ve starším dorostu.
Myslím si, že parta je tu výborná. Jsou tu kluci, se kterými se mi dobře pracuje, nechávají si poradit a celkově se jedná o tým, který dobře šlape. V týmu je dobrá morálka a doufám, že dosáhneme i nějakého úspěchu. Hlavní cíl je teď ale dostat se do play-off a pak se uvidí.

Snaha být úspěšný k hokeji určitě patří a v aktuální sezoně máte na kontě již sedmnáct bodů ve třinácti utkáních , určitě máte v hlavě metu, na které byste se chtěl na konci sezony zastavit.
Je jedno, kdo dává góly a kdo má asistence, hokej je kolektivní hra a z gólu se vždy raduje celá „lajna“ a hlavně celý tým. Daří se mi, jsem tu tahoun, ale metu, kdybych měl říci … Kdybych měl po sezoně 50 bodů a víc, tak bych byl spokojený.

V poslední době jste díky dobrým výkonům v dorostu dostal šanci i v juniorce a dal jste hned gól, jaký je podle vás hlavní rozdíl mezi utkáním v dorostu a v juniorce?
Rozdíl je tam velký, hlavně silově a rychlostně je juniorská soutěž úplně někde jinde. Hra je tvrdší a celkově více postavená na systému, jde tam už o hodně, kluci se už dostávají do áčka apod.

Už jste si vyzkoušel i utkání v reprezentaci, konkrétně ve výběru do šestnácti let. V čem byla tato zkušenost speciální?
Je to pro člověka jiné, protože máš na sobě dres národního mužstva. Je to ještě něco víc než normální zápasy, když je člověk najednou mezi dvaceti nejlepšími hráči v ročníku a má šanci hrát za národní tým. Jsou tam ti nejlepší hráči z dané věkové kategorie, takže se hraje úplně jinak. Celkově je to pro hráče speciální, je to možnost porovnat se se světovou špičkou.

Co by ste poradil malým dětem, které se rozhodují, jakému sportu se budou věnovat?
Táta mi vždycky říkal, že mám dělat to, co mne baví. A ať se rozhodnu sám, čemu se pak budu věnovat. Malým dětem bych nechal čas a ať se pak sami rozhodnou. Nechal bych jim čas až třeba do dvanácti či třinácti let, pak ať se rozhodnou, jakou tu cestu si vyberou.

Je známo, že hrát hokej stojí mnoho píle a času, měl jste někdy pocit, že je toho na vás moc a s hokejem byste nejradši přestal?
No, různé krize už jsem měl a bylo jich víc. Vždycky jsem si řekl, že pro hokej žiju, že pro to musím udělat všechno, i když se třeba nedaří. Pokaždé věřím, že se to zase obrátí.

Jaký je váš hokejový vzor?
Jelikož jsem fanoušek Chicaga tak je to Patrick Kane, u něj se mi líbí hlavně jeho styl hry. Má také velmi šikovné ruce. Jinak z Čechů se mi líbí asi nejvíce Aleš Hemský.

Ještě nám sdělte, ve kterém týmu byste si jednou chtěl určitě zahrát?
Asi v Chicagu, ale kdybych se dostal jednou do NHL, tak by mi bylo asi jedno, v jakém týmu bych hrál.