Zvláštní náboj mělo toto utkání pro Stanislava Jasečka, který tímto zápasem oslavil narození svého prvorozeného syna Sebastiana. ”Velice jsem chtěl dát gól, ale čím více jsem se snažil, tím spíše to nešlo. Základem je ale vítězství, které se nám dnes podařilo vybojovat.“. V tomto utkání neměl slovenský bek lehkou úlohu. Nebylo to totiž jen narození dítěte, co ovlivnilo výkon statného zadáka. ”Dnes jsem byl trochu mimo dění. Stejně tak jako jsem myslel na synka, mě sužovalo i nachlazení. Moje hra byla velice utrápená ” Zato, že utkání skončilo výhrou domácí celku je pilíř českobudějovického celku velice vděčný svým spoluhráčům a dodává: “Já jsem chlapce z týmu potěšil svým potomkem a oni v utkání potěšili mě.“ Čerstvý otec měl na tento zápas připravenu gólovou oslavu, ale branku se mu bohužel nepodařilo vstřelit a tak oslavný kousek tatínka Jasečka bude k vidění už třeba v Plzni. Co má “Stano“ pro diváky připraveno, zůstává ale v tajnosti. A oslava mimo led? ”Proběhne nejspíše v neděli.”

Jedním z těch, co potěšili tvrdého obránce byl i Stanislav Procházka, který se v utkání zaskvěl krásnou individuální akcí téměř přes celé hřiště zakončenou gólovou střelou. Levé českobudějovické křídlo vstřelilo po dlouhém gólovém půstu opět branku a velice rádo nám ho přesně popsalo. ”Když jsem se dostával po pravé straně do třetiny hostí, naznačil jsem kličku do středu, stáhnul si puk do bekhendu a náhle se ocitl za bekem. Pak jsem Pešatovi opět naznačil střelu a natáhl se ke vzdálené tyči, kde jsem zasunul kotouč do brány ”. Očividně šťastný střelec připouští, že dlouhá pauza, co se týče vstřelených branek určitě zanechává na hráčovi stopy. “Při hře jsem byl hodně nesoustředěný. Těžko říct, jak přesně je to s psychikou. Góly jsou také o štěstí ….“ Zda je tato branka klíčem k lepším zítřkům, jen pohotově odpovídá: ”První vlaštovka jaro nedělá.”

O tom, jak je to s psychikou hráčů, kteří nemohou dát v extraligovém utkání gól by mohl vyprávět Peter Bartoš. V dnešním zápase se slovenský rychlík dostal do sólového nájezdu od červené čáry, ale v kolonce branek ze zápisu o utkání nepřibyla ke jménu Bartoš jediná čárka. Pro napnutého domácího diváka byl sólový únik jasnou záležitostí, ne však pro budějovického útočníka. “Podle postavení brankáře mě napadlo, že zkusím blafák do bekhendu. Dělám to od mala, tak proč ne teď? V závěrečné fázi mi bohužel puk skočil a bylo po šanci.“ Ke všemu dostal v ten samý moment Peter zezadu sekyru přes ruku, která ale podle jeho slov neovlivnila konec akce. Zda mělo být odpískáno po tomto faulu trestné střílení či ne, nám skromný Slovák v budějovických službách připomíná pravidla: “Dostal jsem se k zakončení, takže penalta po právu nebyla nařízena“. Má tedy Peter Bartoš špatné období, psychický blok nebo se s ním děje něco jiného? I takové sezóny jsou, kdy se nedaří. Byly ročníky, kdy jsem se bez problémů dostal do šance před brankáře a úspěšně zakončil. Dnes už všichni znají co dělám a proto je mnohem těžší, dostat se do gólové šance. A když se dostanu….. vždyť jste to viděli. Určitě ale z toho nejsem psychicky na dně. Snažil jsem se změnit určité tréninkové postupy, ale letos to bohužel asi lepší nebude. Jedině v play off, bude-li. To se začíná od začátku. Dáte gól, dva a hrajete najednou úplně jinak. Zkrátka člověk přece není stroj, aby každá sezóna byla stejná

Z týmu hostí si s námi bez jakéhokoliv přemlouvání popovídal s báglem na zádech a se zabalenou pizzou v ruce zkušený zlínský útočník Miroslav Okál. Ten viděl utkání jako velice vyrovnané, tedy alespoň do poloviny zápasu. Ne-li více. Ze začátku to byl velice vyrovnaný zápas a my jsme byli lepším týmem. Měli jsem více šancí, ale domácím zachytal bohužel skvěle gólman O zápase rozhodla druhá branka domácích. Právě když zlínský forvard dokončuje tato slova, z kabin se vynořuje Vladimír Hudáček a naslouchá slovům svého bývalého kolegy. To nedá zlínské opoře a ještě dodává: ”Máte skvělého brankáře, který je zralý na nároďák.” To, že pro zlínské hokejisty nebyl tento zápas jen jakousi oficialitou a že jejich cílem není jen v poklidu dohrát letošní ročník, dokládají i útočníkova slova. Miroslav Okál připouští, že jeho tým hraje uvolněně a v pohodě, protože nemá relativně o co hrát, ale minimálně o prémie z vyhraného utkání se bojuje. ”Dnes jsme chtěli vyhrát. Nechceme nikde jen tak rozdávat body.”