Pro mnoho budějovických fanoušků jste neznámou osobou. Můžete se sám představit?
Trénování se věnuji už zhruba patnáct let. Za tu dobu jsem si prošel všemi kategoriemi od přípravky až po muže, což považuji za výhodu. Postupně jsem vystudoval všechny trenérské licence až po tu nejvyšší. Získal jsem zkušenosti z juniorské soutěže z Ruska(Tatranští vlci) a pobýval jsem i v Americe. Všude je to trochu jiné a v Čechách zase úplně jiné. Naposledy jsem loni trénoval muže v Berouně.

Co jste si odnesl ze svého pobytu v USA?
V Americe hráče nemusíte motivovat. Hráči hrají až do konce a do poslední chvíle věří systému a plní ho. V Čechách se v krizové situaci snaží to vzít nějaká individualita na sebe, ale tam každý bojuje a je pozitivní do poslední minuty. Nikdo tam neřeší, jestli se dělá to anebo něco jiného. Tam je absolutní respekt k jakémukoli trenérovi. Získáte tam spoustu hokejových zkušeností a získáte tam pohled na jinou mentalitu. Když člověk má možnost být u americké sedmnáctky, osmnáctky nebo sledovat trenéra Detroitu Mika Babcocka, tak to je škola pro každého.

Loni jste trénoval muže v Berouně a letos jste se rozhodl pro juniory v Českých Budějovicích. Co rozhodlo právě pro jihočeskou metropoli?
Poslední dva roky jsem hodně řešil jiné než hokejové problémy. Jestli hráči budou moci přijet na trénink a jestli budou mít k dispozici odpovídající vybavení. Myslím, že Budějovice jsou stabilizovaný klub a pro mě je důležité, že budu na jedné lodi i s manažerem a cítím tu podporu ze strany vedení. Pokud má trenér dobré zázemí, daleko lépe se mu pracuje a může prosadit svoje myšlenky. Lákalo mě pracovat s českými hráči. Navíc Budějovice jsou klub s tradicí.

Čtyři roky se již juniorský tým neprobojoval do play-off. To by se mělo změnit. Cítíte v tomto směru nějaký tlak?
Určitý tlak to může být. Může to být i výzva zvednout tým nahoru. Myslím si, že hráči hlavně musí všechny věci dělat správně a doufám, že se nám podaří nastolit tady lepší přístup. Současný kádr je daný a myslím si, že žádné velké posílení nebude. Věřím, že disciplína, nasazení a pracovitost dokáží zázraky a musíme se na to od první chvíle soustředit. Důležitá bude herní morálka, disciplína a respekt ke spoluhráčům, protihráčům i k rozhodčím i k vedení klubu. V tomto budu nekompromisní .

Nemáte strach z toho, že to bude pro některé hráče nepřijatelné?
Nemám z toho strach. Věřím, že když to hráči pochopí, pak výborní hráči budou daleko lepší než teď. Pokud jim to dobře podáme, budeme důslední a budeme s hráči komunikovat, tak z toho nemám strach. Věřím tomu, že hráči zvládnou pravidla, která jsou všude ve světě běžná a jenom v Česku je neustále obcházíme nebo se snažíme jít nějakou jednodušší cestou nebo zkratkami.

Na rozdíl od zámořského hokeje v Čechách hrají důležitou roli vztahy. Někdy rozhoduje o nasazení hráče spíše toto, než výkonnost.
Já bych to nedělal. Nemohl bych předstoupit před tým a tohle obhajovat. Tým dobře ví, kdo má hrát a jestli je trenér loutkou na střídačce nebo si stojí za svým. Tím by trenér ztratil respekt a autoritu a to tu práci raději nebudu dělat, než něco takového. Budou hrát ti nejlepší, kteří si to zaslouží svým přístupem a kteří budou ku prospěchu týmu a co nejlepších výsledků. Chci, aby každý hrál pro znak na dresu a ne pro jméno na zádech.

Důležitá bude určitě i spolupráce s dalšími trenéry mládežnických mužstev. Už máte připravenou nějakou koncepci?
Nějakou koncepci už jsme si nastavili. Chceme využívat hráče ze staršího dorostu, kteří budou vyčnívat nebo je trenér doporučí. Trenéry dobře znám a myslím, že naše komunikace bude bez problémů.

Jaká je tedy vaše trenérská filozofie a co budete hlavně po hráčích vyžadovat?
Poctivost, disciplínu, nasazení, respekt k systému, respekt jeden k druhému. Aktivní hokej, napadání se zajišťováním.

V Čechách se jen těžko prosazují trenéři, kteří nebyli špičkovými hráči. Jak jste tento problém řešil vy?
Musíte jít daleko těžší cestou, ale když tím projdete, tak vás víc obohatí. Díky tomu jsem došel na nějakou úroveň. Myslím, si že je to o pracovitosti. Možná, že se to někde dělo v zákulisí, ale já jsem si to nikdy nepřipouštěl a do očí mi to nikdo neřekl. Jsou různé cesty na vrchol a každý si musí najít tu svoji. Já jsem na tu svou pyšný.

Od příští sezóny se bude uplatňovat nové pravidlo o nasazování mladých hráčů do Tipsport extraligy. Co na to říkáte?
Loni v první lize hráli přirozenou cestou čtyři hráči ročníku 1993 a najednou jich má hrát v extralize a v první lize celkem padesát šest. My ty hráče nemáme, ale místo, abychom pracovali dobře s mládeží, aby tam ti hráči hráli přirozeně, protože na to mají, tak uděláme pravidlo. Třeba na tom někteří mohou být hůř, než kdyby hráli pravidelně v juniorce. Nechci to pravidlo kritizovat, aspoň něco se dělá, ale je to typický český alibismus.

Už je náš mládežnický hokej na vzestupu, nebo ještě nedosáhl dna?
Nevím. Myslím si, že v kategorii patnáct až osmnáct nám uniká svět. Aby byly dobré nároďáky, měly být jen dvě akademie a tam soustředit ty nejlepší hráče. Začalo se s pěti akademiemi a teď už jich je třináct. Nevidím rozdíl mezi akademiemi a normálními kluby. Rozdíl bude asi v dotacích, ale že by tam byl jiný princip, to jsem si nevšiml. Já bych to centralizoval a nároďáky by byly spolu celý rok. To je cesta k tomu dělat na mistrovství světa úspěchy pravidelněji. Jinak je to jen o náhodě, dobrém losu a štěstí. To je můj názor.

Co říkáte na to, že play-off v mládežnických soutěžích se hraje jen na dva vítězné zápasy?
Pla-off je nejdůležitější část soutěže a my to hrajeme jen na dva vítězné zápasy. To je určitě na zamyšlení. Přitom v play-off jsou hráči pod tlakem a tam postavíte to nejlepší, co máte. Celý rok si budujete pozici a pak začínáte na hřišti hůře postaveného týmu. Nemusí vám vyjít zápas a už jste pod tlakem. Těch zápasů by mělo být určitě více, ale třeba nejsou termíny. Důvodů je určitě víc. Juniorské soutěži by určitě prospěly delší série a více vypjatých zápasů.