Neodehrál jste ale kompletně celou sezónu. Na nějakou dobu vás zastavilo zranění. Co se přihodilo?
Máte pravdu. Měl jsem pár menších problémů a vlastně i jeden větší. Celou sezónu mě trápila záda, ale s tím se dalo ještě hrát. Spíše to bylo tak, že třeba jeden den to bolelo a za pár hodin zase ne. Kvůli tomu jsem snad vynechal jen jedno utkání. Také se mi přihodilo něco se žebry, což mě vyřadilo na dva zápasy. Pak už jsem ale musel nastoupit i se zraněním, protože jsme se celou dobu potýkali s marodkou a v úplné sestavě odehráli asi jen 5 zápasů celého ročníku. A to pro nás byla velká ztráta. Ke konci mě ještě vyřadilo zranění kotníku, kdy se mi povedlo v plné rychlosti spadnout přibližně metr před hrazením a trefil jsem se nohou přímo do mantinelu. Nedalo se s tím pořádně ani chodit. Ale jakmile to bylo k tomu, musel jsem znovu nastoupit. Sezónu už jsem dohrával s tejpy.

Budete vzpomínat na nějaký zajímavý moment či zápas, který se vám v barvách Chicoutimi zaryl do paměti?
Určitě budu. Nejvíce asi na sedmý zápas play-off, ve kterém se nám podařilo vyřadit tým, který později vyhrál Memorial cup. Ten ročník ho pořádal, a tak měl účast jistou. Díky tomu ho poté vyhráli navzdory tomu, že se nám je povedlo vyřadit. Ta série byla výborná. Atmosféra v šatně po vyhraném sedmém utkání je nepopsatelná, takže hlavně tento zápas si budu pamatovat navěky. Jinak budu samozřejmě vzpomínat i na zápasy, ve kterých se mi nadmíru dařilo, a vstřelil jsem třeba hattrick.

V zámořských soutěžích, juniorské nevyjímaje, dost často dochází k ostrým šarvátkám. Máte nějakou zajímavou zkušenost?
Pár jich mám. V podstatě po každém zapískání u branky se strhne malá šarvátka, to je v zámoří normální věc. Stejně tak, že se navzájem brání spoluhráči, takže když někoho tvrdě srazíte, tak můžete čekat odplatu a není výjimkou, když se poperete. Já osobně se popral asi pětkrát, ačkoliv mi to trenér zakazoval, protože mě potřeboval na ledě. Ale někdy to holt nejde jinak, a tak jsem se nebál rukavice shodit. Podle mě to k hokeji patří a všichni si ten adrenalin neskutečně užívají. Mně osobně tak ještě dvě až tři minuty po bitce bušilo srdce. A každý vítězný souboj dokáže tým nabudit a může zvrátit celý zápas.

Pojďme k reprezentaci. Ještě na minulém Mistrovství světa do 20 let jste nastupoval ve čtvrté formaci, letos jste se stal dokonce kapitánem týmu. Co stálo za tím, že jste dostal přednost například před Tomášem Hertlem, který nyní pravidelně reprezentuje v českém "A" týmu?
Asi to bylo dáno tím, že kapitánem jsem byl již od "sedmnáctek", a tak trenéři zvolili mě. Možná je to taky tím, jaký jsem typ hráče. Nejspíše nikdy nevyhraji bodování svého týmu, ale dokážu se pro něj obětovat a být užitečný ve všech situacích na ledě. Ať už se jedná o oslabení nebo přesilovky. Určitě se nebojím říct v kabině pravdu a zkusit vyhecovat spoluhráče. To všechno mohou být důvody, díky kterým jsem dostal přednost před takovým hráčem jako je Tomáš. Hrozně si toho vážím, pomohlo mi to dostat kontrakt od Columbusu, protože i takovéto věci rozhodují. Rozhodoval určitě i fakt, že jsem si zahrál přátelský zápas v NHL, umím bezproblémově komunikovat s rozhodčími v angličtině a z těch hráčů v reprezentaci jsem byl jedním s největšími zkušenostmi.

Letos jste ale tak spanilou jízdu jako o rok dříve neprožili. Vyhnuli jste se sice bojům o udržení, ale ve čtvrtfinále vás USA porazily vysoko 0:7. Nakonec jste vyválčili páté místo. Kde byl ten největší rozdíl?
Loni jsme měli famózního brankáře, který nás dotáhl tak daleko. Nedá se říct, že by letos brankáři nebyli také výborní, ale Mrázek byl prostě bezkonkurenční a pochytal spoustu jasných branek. Trápili jsme se v koncovce a měli spoustu vyloučených. I proto se nám povedlo prohrát první důležitý zápas se Švédskem. Měli jsme na ně, ale díky oslabením přišly rychlé dvě branky a nám už se to nepovedlo dotáhnout, i když si myslím, že jsme byli lepším celkem. A pak přišel ten zápas s Amerikou, do kterého nastoupili ustrašení a rozpačití Češi. Dostávali jsme laciné branky z našich chyb v obranném a středním pásmu.

Tím skončilo i vaše působení v mládežnických reprezentacích. Další možnost, jak si obléci národní dres už je pouze v "A" týmu. Tam je ale asi cesta dlouhá a trnitá, že?
Abych řekl pravdu, tak ano. Kdybych byl více na očích, třeba v české nejvyšší lize, tak by to bylo snazší. Spousta kluků si tam letos zahrálo přípravné zápasy a jsou to kluci, se kterými jsem hrával. Ale jsem rád, že jsem se vydal cestou do zámoří. Dalo mi to hrozně moc, jak po hráčské, tak po lidské stránce. Upřímně si myslím, že jsem se stal lepším hráčem, ale co je pro mě důležité, tak i lepším člověkem. Nehledě na to, že jsem se o sebe naučil starat a osamostatnil se. Do reprezentace se ještě dostat chci, zahrát si hlavně na nějakém mistrovství. Velkým snem je se dostat na olympiádu. Ale to je hodně daleko.

Na začátku jste mluvil o rodině a přítelkyni. Navštívili vás v průběhu působení v Kanadě nebo to je teprve v plánu a přiletí za vámi až do Springfieldu?
Ne, bohužel. Nepovedlo se to zrealizovat, protože rodiče si začali vyřizovat víza pozdě a už nezbýval čas. Takže jsme to odložili. Navíc jsem byl doma asi týden, než začalo mistrovství. Do Springfieldu teď také nedorazí, jelikož ani pořádně nevím, na jak dlouho tady zůstanu, a tak by se to nevyplatilo (rozhovor tvořen v druhé polovině dubna, pozn. autora). Je ale škoda, že nemohli ani rodiče, ani přítelkyně přiletět do Kanady. Přál bych si, aby mě tam viděli hrát a poznali, kde jsem strávil dva roky života. A aby poznali mentalitu všech lidí okolo a rodinu, u které jsem bydlel.

Aktuální informace o jihočeském odchovanci můžete sledovat na jeho oficiálních facebookových stránkách.