13.03.2013, Jakub Musil

Byl to možná můj poslední zápas za Budějovice, neskrývá Kovář smutek

Č e s k é   B u d ě j o v i c e - Neprožil zřejmě svou nejlehčí sezonu. Dlouhou dobu se potýkal se zraněním a možná se i obával o svou kariéru. Když ale nastoupil zpět mezi tři tyče, nikdo nepochyboval o tom, že ze svého řemesla nezapomněl zhola nic. Jakub Kovář byl obrovskou oporou svého týmu a byl připraven být jí i v zápasech play-off. Jeho sen o velkém vítězství však v historicky nejdelším zápase ligy ukončily Vítkovice.

Na zápas, který vstoupil do historie českého hokeje, nebudou jeho účastníci z jihu Čech pravděpodobně vzpomínat příliš radostně. Když totiž ve 114. minutě zápasu Peter Húževka zastavil svou brankou časomíru na rekordním čísle, pohřbil zároveň budějovické naděje na postup hluboko pod ledovou plochu. „Byl to zápas, který vás buď posune k velkému úspěchu, nebo vám ukončí sezonu,“ přemítal po zápase Kovář s nepřítomným pohledem zabodnutým do země. Budějovický brankář si ani nepřipouštěl, že vlastně chytá už druhý zápas v kuse. „Prodloužení tak rychle utíkají, že člověk ani nekouká na čas a jenom prostě čeká na gól. A ten bohužel přišel...“

Člověku by se zdálo, že je pro brankáře až nemožné udržet ve třetím prodloužení takovou pozornost jako na začátku zápasu. Jakub Kovář s tím však problém neměl. „Já si naopak myslím, že ta pozornost je pořád čím dál tím větší,“ na chvíli se odmlčel a za doprovodu smutné písně Lásko má od Karla Gotta, která zněla z domácí kabiny, pokračoval, „prohráli jsme dnes zápas ve stopatnácté minutě, co víc k tomu říct...“

Je po všem...

Že Jihočeši měli celé utkání více ze hry snad viděli všichni kromě trenéra Oremuse, který na pozápasové tiskové konferenci tvrdil, že právě Vítkovice byly v zápase lepším týmem. V prodloužení se aktivita domácích ještě více stupňovala a Jakub Kovář na rozdíl od Filipa Šindeláře tolik v kurzu nebyl. „V prodloužení už to tolik o těch šancích není. Tam většinou padne nějaká taková žblabuňka. Vítkovice na svojí šanci čekali, dostali ji a ukončili to.“ K závěrečné akci, která na jihu předčasně ukončila hokejovou sezonu se však vracet nechtěl. „To už ani nemá cenu řešit. Myslím, že jsme tam špatně střídali, oni se dostali do brejku a my už jsme to neuhasili.“

Nejen pro hráče ale i pro diváky bylo nejdelší utkání v historii ligy vyčerpávající. Ti ale vytvořili skvělou atmosféru a právě to také byla jedna z věcí, na kterou Kovář myslel bezprostředně po obdržení poslední Vítkovické branky. „Jako první mi proběhlo hlavou, že to byl zřejmě na nějakou dobu možná můj poslední zápas za Budějovice a štve mě, že jsem se s fanoušky nemohl rozloučit trošku veseleji,“ litoval reprezentační brankář a dodával, „za ty tři roky, co jsem tu teď chytal, jsem se učil jenom prohrávat. Nikdy jsem tu nezažil nějaké velké vítězství. Z toho jsem hrozně smutný.“

Ani ten největší optimista snad nemohl předpokládat, že by aktuálně nejlepší brankář extraligy v budějovickém týmu zůstal do konce kariéry a nechtěl své kvality ukázat i mimo českou extraligu. Zájem zahraničních klubů je nepochybný a o odchodu Jakuba Kováře se spekuluje na všech frontách. Sám brankář o své budoucnosti ale zatím jasno nemá. „Tohle všechno se začne teď samozřejmě řešit, ale jak už jsem řekl, je možné, že tohle byl můj poslední zápas za Budějovice.“