Účastník posledního Mistrovství světa do 20 let byl od začátku utkání jedním z nejaktivnějších borců na ledě českobudějovické Budvar arény. Ve čtvrté lajně, po boku uzdraveného Vladimíra Škody a Rudolfa Červeného bojoval o každý kousek ledu a dohrával každý souboj s vítkovickými protihráči. A jeho aktivita byla náležitě odměněna v šesté minutě utkání. Po střele Červeného ještě domácí fanoušci jásat nemohli, ale Michal Švihálek si počínal jako zkušený mazák a nahozením na Šindelářův beton, díky němuž se puk ocitl v brance, otevřel účet utkání a dostal tak stadion do varu. Na památku svého prvního extraligového gólu si puk nezapomněl sebrat z ledu. ,,Čekal jsem na gól hodně dlouho, poslední dobou jsem doufal, že to tam padne. Mrzí mě, že to padlo v takovém zápase, ve kterém jsme vypadli z play-off."

Poslední domácí formace takřka při každém střídání dokázala sevřít soupeře v obranné třetině a vypracovávala si jednoznačně nejvíce brankových příležitostí. Další Švihálkův moment přišel na přelomu první poloviny základní hrací doby. Opět u toho byl centr útoku, který na modré zachytil vyhození Vítkovic, poslal před bránu přesný pas a Švihálek nadvakrát přesně zakončil. ,,Ten gól mě nabudil, protože byl první v extralize. Byl to takový ten impuls do zápasu. Chtěl jsem dát další, to se mi taky povedlo. Ale je škoda, že jsme jich jako tým nedali více. Přáli jsme si postoupit a hrát čtvrtfinále."

S přibývajícím časem se, ač stále do děje utkání promlouvala, tato formace objevovala na ledě podstatně méně. Trenér Draisaitl během prodloužení různě míchal sestavou podle aktuální fyzických zdrojů, a tak se na ledě střídaly překvapivé kombinace útoků. Na Michala Švihálka se však, i přes dva přesné střelecké zásahy, tolik nedostávalo. Když už se ale ve hře objevil, dal o sobě naplno vědět. Možnost rozhodnout tento duel, který se zapsal do dějin českého hokeje, měl ve třetím prodloužení. To se totiž nečekaně objevil sám před Filipem Šindelářem, ale jejich další souboj skončil vítězně pro hostujícího gólmana. A hattrick se tak nekonal. ,,Určitě téhle šance zpětně lituji. Je to škoda. Mohl jsem ten zápas zvrátit, bohužel se to ale nepovedlo. Jsme tam, kde jsme. Vypadli jsme."

Brankář je základem všeho, oceňuje výkon svého kolegy Peter Húževka

Z hostující kabiny se dlouho ozýval vítězný pokřik, následně i klasické hokejové písně. Vítkovičtí, kteří dnes rozhodně nebyli lepším celkem, si naplno užívali slastný pocit vítězství. To dnes dokázala zařídit třetí formace ostravského celku. Přesněji Peter Húževka. Šestatřicetiletý slovenský veterán, jehož letošní bodový zisk by se dal spočítat na prstech jedné ruky, dokázal s Vladimírem Svačinou využít jedné z mála domácích nepřesností v prodloužení. Chybné střídání totiž uvolnilo prostor ve středním pásmu a přečíslení dva na jednoho hosté zvládli vyřešit bravurně. Nejproduktivnější hráč Vítkovic našel přesnou přihrávkou Húževku, který neměl problém svou dělovkou trefit horní roh Kovářovo branky. Ten byl proti této akci naprosto bezmocný. ,,My jsme se dohodli, že budeme rychleji střídat. Já se dostal na led, Ruda Huna puk dostal na Sváču (Vladimír Svačina, pozn. autora), ten na sebe natáhl brankáře i obránce. No a já už měl před sebou jen prázdnou bránu," dodává s úsměvem střelec vítězné trefy.

Vítkovice byly hlavně v prvních dvou prodlouženích pod velkým tlakem českobudějovického HC MOUNTFIELD. Jedním z klíčových momentů byly téměř tři úplné přesilové hry v prvním prodloužení. Domácí však měli velký problém vytvořit si nějakou vážnější šanci. Když už se jim to ale povedlo, stál proti nim hrdina této série - Filip Šindelář. ,,Nesnažili jsme se na něj spoléhat. Ale Filip chytal super! Já říkám, že brankář je základem všeho a před ním dneska klobouk dolů."

Trenér Oremus se po inkasované brance na 2:1 pro domácí rozhodl stáhnout hru svého týmu na tři formace. Po postupu do dalších bojů play-off nejvyšší soutěže může tento tah považovat za úspěšný. Střelec "zlatého gólu" tvrdí, že tento zápřah se zvládnout dá. Navíc se hostům bude regenerovat rozhodně lépe, než kdyby pro ně dnes v Českých Budějovicích sezóna skončila. ,,Rychle jsme střídali, abychom se všichni udrželi v tempu. Náročné to ale bylo, protože hra se přelévala nahoru a dolů. Snažili jsme se hrát po celý zápas stejně, nastřelovat kotouč a jít o něj dále bojovat. A čekali jsme na to pověstné štěstíčko, které nakonec přišlo. Zítra si odpočineme, nabereme síly a věřím, že je znovu načerpáme. Jsem strašně šťastný, že to vyšlo."