Vlašic a Ptáček: Nejhorší je, že musíme vybírat dárky sami pro sebe
Pavle, vy jste dlouhá léta považován za jednoho z největších vtipálků či šprýmařů v kabině HC MOUNTFIELD. To by nám pak mohl například František prásknout, kdo je největším vtipálkem mezi hráči, ne?
František: Já musím jen potvrdit, že Pavel šprýnař určitě je! Než jsem ho poznal tady v Budějkách, tak jsem měl možnost Pavla poznat párkrát v nároďáku, kde byli s Ádou výborná dvojka. Uměli krásně udržet dobrou náladu v kabině.
Pavel: Co se týče hráčů, tak můžeme zmínit asi Jirku Šimánka. Ale pak ty srandičky vždycky vyplynou ze situace. Pokaždé se někdo chytne, ale vyloženě přímo osobnost přes srandy, to tam asi není.
Jaké to je, když jdete do kabiny po zápase či po tréninku a víte, že tam na vás prostě vtípek čeká? Zvedne vám to náladu, i když na to nemusí být vhodná doba?
František: Člověk pořád nemůže myslet jen a jen na hokej, určitě nám to tedy pomáhá. Někdy vám pár legrácek dokáže zase mysl a tělo nakopnout, takže i například drobné až přihlouplé vtípky jsou prostě důležité.
Máte nějaký oblíbený vtípek, který třeba pořád opakujete?
František: Určitě tu pořád kolují ty klasické žertíky, které všichni znají od páté třídy a když se hodně povede, každý se zasměje. Jasně, člověk si říká, že za těch třicet let už ho fórek nepobaví, ale je to naopak (směje se). Klasicky je to narážka na rozhovory v novinách anebo na něco, co se stalo třeba při zápase a už se prostě ví, že druhý den to dostane člověk v kabině sežrat. Na to se každý těší.
Chcete se dočíst více? Pokračování dvojrozhovoru s masérem a kustodem Pavlem Vlašicem a obráncem Františkem Ptáčkem najdete v dnešním vydání Hokejklubu.