06.12.2012, Michal Špírek

Andrew Ference: Co bych odsud přebral do Ameriky? Dobré pivo. A náměstí!

Č. B u d ě j o v i c e - Kanadský obránce Andrew Ference po osmi letech znovu zamířil pod Černou věž a pomáhá v době výluky NHL týmu HC MOUNTFIELD. V rozhovoru se vítěz Stanley Cupu zamýšlel nad českou mentalitou, padl dotaz i na vedení vlastního twitteru nebo třeba na Andrewovu zálibu v cestování. S oblíbencem budějovického publika nejen o hokeji...

Hlavní motivace tu být? Hrát hokej

Jak byla první reakce vaší rodiny, a myslím tím hlavně na reakci vaší manželky, na to, že v době výluky opět zamíříte do Českých Budějovic?
Nadšená nebyla, ale rozumí tomu a podporuje mě. Víte, ona hokejová kariéra je hodně krátká a je důležité zůstávat v zápřahu a zlepšovat se, být stále připraven k tomu nastupovat. Kdybych měl na výběr, tak je jasné, že bych byl radši u rodiny. Momentálně je pro mě ale důležité, že jen nesedím doma, protože na svou šanci v NHL čeká spousta mladých hráčů, kteří nyní všichni hrají a trénují. A já se chci ještě pár dalších let v NHL udržet.

Z toho asi vyplývá odpověď na otázku, co je vaší motivací k tomu tady být. Prostě hrát hokej...
Přesně tak, hrát hokej, zlepšovat se a být připraven, až začne NHL.

Chod NHL opět narušila výluka a stále není jasné, zda se sezóna letos rozeběhne. Jste z toho naštvaný?
No jasně. Všichni jsme. Hráči, fanoušci, je to už směšné. Vzhledem k poslední výluce jsem si uvědomoval, že je možné, že se to protáhne. Lidé, kteří o tom rozhodují, nejsou založením sportovci, ale byznysmeni. Nebo právníci. Takže jsem tušil, že to může dojít až sem. Trpí jak hráči, tak fanoušci, protože ti ten sport jednoduše milují, záleží jim na tom, že mohou klub reprezentovat, že ho mohou podporovat. Snadno tak nyní vzniká dojem, že někomu takto na sportu nezáleží, a to je na celé věci to nejvíc frustrující.

Mezi vaším působením na jihu Čech je osmiletá pauza. To je relativně dlouhá doba, porovnáváte tato dvě angažmá? Co se změnilo?
No, tentokrát bydlím blízko centra, což mi vyhovuje. Minule jsem bydlel na Hluboké. Teď se mi líbí, že můžu všude pěšky. Jinak všechno klape a rozdíly jsou malé. Je jasné, že poprvé pro mě bylo všechno zbrusu nové, ale tentokrát už mě vlastně nic nepřekvapuje, takže se tu cítím mnohem pohodlněji, než naposledy.

Bylo něco, na co jste do Čech a do Budějovic vysloveně těšil?
Na centrum, a zvlášť nyní na náměstí v době Vánoc. Zajít si s přáteli dát nějaký horký nápoj a vůbec vše okolo toho. V zámoří nic takového nemáme. Také jsem se těšil třeba na Prahu, je to skvělé a krásné město, vždyť do něj míří lidé z celého světa, jen aby ho spatřili.

Lidé v USA či Kanadě v častých případech o České republice vůbec nic netuší, v lepším případě se chytí u Československa. Jaké s tím máte zkušenosti?
No jo, ale takhle to máte všude. Když se zeptám lidí tady, co ví třeba o Kanadě, tak mi také povíte: „Je tam zima, no.“ (smích) Místa musíte navštívit, zažít je, pak jim teprve porozumíte. Já odsud třeba dávám fotky na twitter, vidím tu zpětnou vazbu, třeba od lidí z Bostonu, ve stylu „Wow, to je nádhera.“

Takže se dá říct, že napomáháte místnímu cestovnímu ruchu.
Asi jo (úsměv). Když s přáteli mluvím, tak jim říkám, jo Praha je pěkná, ale zkuste z ní vyjet i dál. Je to tam krásné, levnější a je snazší poznat pravou českou kulturu. Myslím, že hodně lidí je překvapeno, jak nádherné to tu je.

Líbí se mi, jak tu všichni něco pohromadě podnikají

Co angličtina? Je zde vidět zlepšení oproti minulé výluce?
Jo, o hodně více lidí mluví anglicky, to rozhodně, hlavně mladší generace. Ale i přesto se tentokrát snažím více proniknout do češtiny a něco se naučit, tak to tak kombinuji. (smích)

To berete nějaké lekce?
To ne, ale když jsem tu byl naposled, tak ještě nebyly iPhony, víte? (smích) Používám různé překladače, touhle cestou je pro mě o hodně snazší se něco naučit. Něco si přečíst, správně to vyslovit. Znovu, je to tu pro mě tentokrát jednodušší.

Kolik ze spoluhráčů angličtinu neovládá?
Takových moc není, vlastně jen…

Kapitán, ne?
No… (smích) Ne, skoro všichni mluví anglicky a někteří kluci fakt dobře, protože byli ve Státech. Takže tak půlka umí velmi dobře, pár kluků jakžtakž a tak pět kluků anglicky neumí. Trenér mluví perfektně. Tomu minule, tomu to tak nešlo. (úsměv)

Jak na vás působí česká mentalita? Líbí se vám na ní něco?
Hodně věcí. Já jsem o tom mluvil s lidmi ze zámoří, diskutovali jsme o rozdílech, jaké to je, když žiješ někde jinde a užíváš si místní zvyky. Je tu daleko větší prioritou být s přáteli, rodinou, zajít si spolu na večeři, drink, na kafe. A to ve velkých skupinkách. Fakt se mi líbí, jak všichni něco pohromadě podnikají. Když to porovnám, tak u nás spíše lidé zůstávají doma a vyrazí si ven jen při nějaké vzácné příležitosti. Tady je to ale spontánnější, lidé drží více pospolu a je to skvělé.

A co takhle něco negativního?
(dlouho přemýšlí) Snad ani ne. Napadá mě jen jedno, ale možná je to vlastně pozitivní věc. Život tady je pomalejší, lidé nedělají vše tak zběsile jako v Americe. A to se dá vnímat jako pozitivní věc, ale i jako negativní, a to v případě, kdy něco honem rychle potřebujete. (smích)

Kdybyste si mohl vybrat něco z České republiky a přemístit to do zámoří, co by to bylo?
Vzal bych si odsud pár dobrých lidí (úsměv), dobrá piva. A co dál? Beru náměstí, a to proto, že ve Státech jsou všechna města nová a nemají žádná centra, vše je všudemožně rozloženo.

Vy využíváte svůj twitterový účet a pečlivě ho vedete a informujete fanoušky. Je jen pár hráčů v extralize, kteří sociální sítě používají v podobném stylu. Co si o twitteru myslíte?
Když se to dělá pořádně, tak je to opravdu dobrá věc. Někdo to používá k blbostem, sděluje, že zrovna jí sendvič a tak. Ale když se to používá rozumně, tak jde o skvělý způsob, jak komunikovat s fanoušky a ukázat svojí osobnost. Ale jsou tam hranice, nepíši nic negativního, ale jen pozitivně s humorem, s odstupem a o nezásadních záležitostech. Snažím se tweetovat zajímavě a ne ve stylu „Jdu na procházku.“ (úsměv)

Od klubu máte k dispozici automobil, máte v něm manuální převodovku, nebo v zámoří běžný automat?
Je to manuál. Řídí se mi to v pohodě, jezdím na motorce a tam máte také všechno ruční. Za volantem auta s manuální převodovkou jsem seděl poprvé v Brazílii.

Dlouhé čekání na titul? O to lepší budou oslavy

V Brazílii? To vypadá, že rád cestujete, není to ten další důvod, proč tu vlastně jste? Můžete říct, které další země jste navštívil?
Souhlasím. Z Evropy jsem byl třeba ve Francii nebo Anglii, z Afriky jsem viděl Keňu a Tanzanii, pak byla ta Brazílie nebo třeba Hawaii.

Jsou takhle akční, co se týče cestování, například i vaši spoluhráči či přátelé ze zámoří?
Já si myslím, že tam nikdo není, když to tak řeknu, uprostřed. Jsou lidé, kteří cestují hodně, vyhledávají dobrodružství a nevadí jim třeba patnáctihodinový přesun. A to přesně dělám já, vezmu motorku a nazdar. No a nebo sedíš doma a nevíš, jaký svět je kolem tebe. Třeba proto, že cestování tě prostě nebaví a není ti příjemné.

Co Vánoce. Strávíte je v Budějovicích?
Budu tady. Domů jedu teď v době nejbližší reprezentační přestávky, ale na svátky se zase vracím zpět.

Ale co vím, tak rodina už vás tu navštívila, že? Strávila se mnou v České republice čtyři pět dní. Ale holky jsem si užil, i když šlo o takhle rychlou návštěvu. Odloučení od rodiny, to je pro mě tady to nejtěžší. Jinak, mé nejstarší dceři je sedm a strašně se jí tu vše líbilo, užívala si to. Vzal jsem je na Hlubokou, do Krumlova, byli jsme jeden den v Praze, samozřejmě jsem jim ukázal budějovické centrum.

Poslední otázka, tušíte, kdy České Budějovice naposledy získaly mistrovský titul?
To nevím.

V roce 1951, na pohár se tu čeká už přes šedesát let…
Fakt? I Boston čekal na Stanley Cup dlouhou dobu, mám pocit, že to bylo třicet devět let.

Hm, to jsou oproti nám žabaři…
(smích) No jo, tohle už je příliš. O to větší pak ale budou oslavy! Já myslím, že tu máme dobrý tým.

Minule jste byl od fanoušků obdarován zlatým prstenem, já myslím, že když tu s námi zůstanete i tentokrát a pomůžete k titulu, tak vám rovnou udělají sochu a dají ji doprostřed náměstí. A pak si ho klidně i odvezte s sebou, jak jste říkal...
Tak to beru! (smích)