Pohled do historie hokejek

Už 4000 let př. n. l. se v Egyptě hrála hra podobná charakteru hokeje - na suchu, se zahnutými holemi a míčkem. Následně se zmínky o podobné hře objevují v různých civilizacích. Ke vzniku hokeje a hokejky ale vedla ještě dlouhá cesta - sport se rozvinul až v 80. letech 19. století v Kanadě, kde se začala hokejová hůl produkovat v tovární výrobě. Od té doby ale nejen podoba hokejky doznala značných změn, od původních celodřevěných hokejek se přešlo k moderním materiálům. V roce 1980 přišla na trh novinka, aluminiová hůl. Šlo o jakýsi hybrid hliníku a dřeva. Následoval překotný vývoj a v roce 1990 přišla éra celokompozitových holí z materiálů jako karbon či kevlar, které se používají nyní. Výhodou oproti dřevěné hokejce je lehčí váha hole (cca 400-450 gramů) a možnost pálit větší rychlostí díky většímu vypružení hokejky. Nevýhodou kevlarových holí je jejich cena.

O hokejkách s hospodářem Budějovic Šrámkem

Část hokejové výzbroje, kterou se ovládá kotouč. Definice hokejové hole není nijak složitá. Jenomže tím veškerá jednoduchost končí. Vše kolem problematiky hokejových holí nám objasnil hospodář týmu Jihočechů Jiří Šrámek, který má nejen hokejky v klubu na starosti.

"Vývoj hokejek šel hodně rychle dopředu. Dnes už jsou všechny kevlarové, lehoučké, s dřevem už hraje jen pár posledních, ale to jsou veliké výjimky. Mladí už jsou v tom vychovaní a od žáčků hrají s těmi moderními hokejkami," říká bývalý hokejista a člověk, který se v hokejovém prostředí pohybuje celý život. A má pravdu: s dřevěnými hokejkami už skutečně hraje na profesionální úrovni jen pár posledních mohykánů.

Jak je to tedy s pořizovací cenou holí? "Hokejky jsou nejnákladnější položkou v hokejovém klubu, co se týče výstroje. Cena jedné hokejky se pohybuje v průměru mezi čtyřmi a pěti tisíci korun. Pěkná darda," ulevil si Šrámek, který nepůsobí jako kustod jen v budějovickém týmu - v listopadu letí s reprezentací devatenáctiletých do Finska. "Každý hráč spotřebuje hokejek především podle svého postavení. Nejvíce lámají centři, kteří chodí na buly a agresivní hráči, kteří se tlačí k mantinelům nebo před bránu tečovat. V průměru se spotřeba pohybuje tak kolem třiceti až pětatřiceti hokejek na hráče za rok. Jinak toho ale hokejky vydrží dost, ale občas také nějaké reklamujeme. Pokud se třeba tři čtyři hokejky z jedné série, z várky, která chodí po šesti kusech, zlomí na stejném místě," ochotně odpovídá Šrámek.

Kde se dnešní hole vyrábí? "Hokejky se dělají v Číně, v Kanadě nebo ve Finsku. A teď mi zrovna přišel balík s hokejkami z Venezuely pro Martina Hanzala," usmívá se hospodář. "Hokejky se liší v materiálu, kdy mají poté svojí tvrdost tyče a potom lopatou – zahnutím a sklonem. Hráči mají ve firmách své vzory a podle toho se vyrábí hokejky přímo hráči na míru. Hokejky jsou ze dvou kusů, tyče jsou zvlášť, lopaty jsou zvlášť, každý hráč si najde tu kombinaci, která mu vyhovuje. Pak se to dá dohromady tak, že už není žádný spoj vidět," odhaluje Šrámek. Co takhle nějaký nevšední typ hokejky, našel by se v českobudějovickém týmu? "To bylo ještě za dob Petra Sailera, ten měl takové vrtule, ale když končil, tak už hrál také s normální lopatou," dodal s úsměvem Jiří Šrámek.

Jak tedy vypadá proces objednávání hokejek pro jednotlivé hráče? "Když hokejista chce pokračovat s těmi, co měl, je to signál pro naše dodavatele, kteří objednají onu sadu pro hráče u výrobce. S hráčem případně proberou, co by chtěl či nechtěl změnit a zadají to výrobci. Pak v sezóně už jen kouknu do regálů, co kde schází, telefonicky se hokejky objednají a do čtyř až pěti týdnů hokejky z Ameriky dorazí. Úsměvné je srovnání s dobou, kdy Šrámek sám hokej hrál: "Zavolali jsme do Horažďovic, přivezli balík hokejek a bylo po problému," usmívá se Šrámek.

Jak jsou na tom hráči Budějovic, jsou mezi nimi hráči, kteří na hokejce lpí? "Hodně hráčů si na to potrpí, vyzkouší si hokejku a řeknou: hůl je dobrá, ale zahnutí lopaty mi nesedí. Ale jsou naproti tomu hokejisté, kteří jsou v tomhle ohledu úplně pohodoví, třeba Franta Ptáček, tomu přijdou hokejky, on si ji upraví na výšku, vezme a hraje. Nebo Láďa Kohn. Ale je pravda, že u někoho je to s hokejkami opravdu neštěstí… Mladí se většinou přizpůsobí, ale ti starší dlouho hledají tu správnou hokejku," řekl Šrámek. V týmu Budějovic si na hokejkách potrpí například Květoň či Kotalík.

Aleš Kotalík o svém vztahu k hokejkám

"Na hokejky já jsem zatížený, musí mi sedět a potýkám se s tím prakticky celou kariéru. Když jsem začínal v juniorech, tak jsem ještě hrál s dřevěnými hokejkami. Pak ale přišly kevlarové násady s dřevěnými lopatami, na ty jsem přešel a pak už se člověk nemůže vrátit. Dlouhou dobu jsem pak používal hokejky, které mi strašně vyhovovaly. Potom se ale změnila firma a hokejky už nebyly takové, tak jsem musel přejít k jinému výrobci. Stále hledám ideální hůl a to už asi jiné nebude. Potřebuji cítit puk na hokejce, jinak jsem poloviční. Jediné co od hokejky potřebuji je to, aby byla co nejlehčí a to mi vyhovuje. Hokejky já osobně moc nelámu, protože je mám extra tvrdé. Spíš je tak měním, když jsou opotřebované."

Zajímavosti:

Zahnutí lopaty
Stan Mikita byl hráč slovenského původu, kterému se podařilo prosadit v NHL. A na svědomí má také jednu velkou inovaci hokeje z roku 1962 - do jeho "vynálezu" se totiž hrálo s rovnými lopatami (jeden takový již historický kousek můžete vidět na fotce ve srovnání s moderní holí). Mikita ale přišel se zlepšovákem. A přišel na něj vlastně náhodou. Omlouváme se mladším čtenářům, že necháváme komentář Mikity k příhodě v jeho rodném jazyce. "Raz sa mi čepeľ zachytila v medzere mantinelu a ostala ohnutá. To ma sralo...Do kabíny sme mali 21 schodov, kým by som šiel po novú - na každý zápas som mal tri - bolo by po tréningu. V snahe zlomiť ju som prudko odpaľoval puky. Všimol som si, že letia rýchlejšie a majú iný zvuk. Tak som drevenú čepeľ skúsiť ohnúť silou. Pár hokejok som zlomil. Kustód mi poradil, aby som čepeľ ponoril do horúcej vody. Urobil som tak, zaťažil som ju stoličkou - a bolo." Jak prosté. Hra se zahnutou čepelí měla jen samé klady a proto Mikita se svým spoluhráčem a kamarádem Hullem začali tento způsob běžně používat. Novinku rázem vzali za svou i ostatní.

Rituály s hokejkou
Hokejky někdy odnášejí to, pokud se hráči nedaří. Oblíbenou praktikou k protržení například střelecké smůly je to, že hokejisté máčejí lopatu do záchodu, např. českobudějovický bek Kolarz. Aleš Kotalík k tomu říká: "Co jsem zaregistroval, tak kluci mají hokejky například popsané – mají tam jména dětí, manželek, přítelkyň a já nevím, co všechno. Na to ale já pověrčivý nejsem."

Výroba kevlarových hokejek

Výroba dřevěných hokejek

---

Mohlo by vás zajímat z našich starších článků:
O brankářských maskách s Jakubem Kovářem
O vývoji hokejové výstroje s Františkem Ptáčkem
Rolba - stroj, bez kterého by se hokej už neobešel