Banes Motor České Budějovice
27.08.2012, Michal Špírek

Trenér Peter Draisaitl: Pořádek na ledě musí být

Č. B u d ě j o v i c e - Jako hráč si mimo jiné zahrál na třech olympiádách. Jako trenér nyní povede HC Mountfield do příští sezóny. Jde o Petera Draisaitla, který si poprvé ve své kariéře vyzkouší jiné, než německé angažmá. Přečtěte si rozhovor s mužem, který v dětství emigroval s rodinou do Německa a zde strávil celou hokejovou kariéru. V příští sezóně se chystá pozvednout prapor budějovického hokeje. "Už se nemůžu dočkat," vyhlíží Draisaitl začátek extraligy.

VIZITKA PETERA DRAISAITLA

Peter Draisatl je bývalý hokejista a nyní hlavní trenér HC MOUNTFIELD. Narodil se roku 1965 v Karviné, s hokejem začal v Opavě. Ve třinácti letech pak s rodinou emigroval do Německa, kde se mu podařilo stát profesionálním hokejistou a v německých klubech strávil úspěšnou kariéru. Působil převážně na pozici centra, třikrát se zúčastnil olympijských her (1988, 1992 a 1998), okusil atmosféru sedmi mistrovství světa a zahrál si i na Světovém poháru. Perličkou je situace z roku 1996, když Německo ve čtvrtfinále MS ve Vídni podlehlo České republice 1:6 a Draisaitl se potkal na ledě se dvěma dnešními spolupracovníky – Radkem Bělohlavem a Romanem Turkem. Kompletní hokejové statistiky Petera Draisaitla naleznete zde.

Draisaitl hrál jednu z hlavních rolích v nejznámějším penaltovém rozstřelu v historii německého hokeje. Na OH 1992 totiž Německo bylo blízko senzačnímu vyřazení Kanady ve čtvrtfinále, ale Draisatl při svých nájezdech smolně neuspěl, při rozhodujícím pokusu útočníka se puk dokutálel na brankovou čáru, kde se ale zastavil (ve videu v čase 7:50 - 9:05).

Má šestnáctiletého syna Leona, který patří k největším talentům německého hokeje. Trénovat začal hned po skončení aktivní kariéry, od sezóny 2001/2002 pak jako hlavní trenér působil v sedmi německých klubech. Ačkoliv od emigrace se Peter Draisaitl s češtinou prakticky nestýkal, hovoří ve své mateřštině aniž by si musel vypomáhat německými výrazy a slovní zásobu rozhodně neztratil, i když někdy přirozeně loví nějaké slovíčko déle z paměti. Na jihu Čech se chystá ordinovat důrazný hokej, v přípravě na zápasy rád využívá video.

ROZHOVOR S PETEREM DRAISAITLEM

"Že syn nemluví česky je jedna z největších chyb mého života."

Kdy ve vás po dlouhé kariéře hokejisty uzrálo rozhodnutí stát se trenérem?
Myšlenky jsem na to ke konci kariéry měl. Ale když se to pak ze dne na den stalo, tak jsem v tom najednou lítal. A už se to nedalo změnit (úsměv). A opravdu to bylo ze dne na den, to myslím doslova. Majitel v Oberhausenu vyhodil trenéra v play-off, řekl mi, že chce, abych dál vedl tým já, a já byl najednou trenér. Od hokejového prostředí jsem se oddělit nechtěl, chtěl jsem v něm dělat dále.

Máte nějaký okamžik ze své hokejové kariéry, na který nejraději vzpomínáte?
Zážitky byly, samozřejmě hlavně na mezinárodních turnajích. Celá kariéra ale byla zajímavá, všude se něco dělo, byla to dlouhá doba, hrál jsem dvacet let, takže mám více věcí, na které si člověk rád vzpomene.

Trénoval jste v Německu, kde jste si jako hokejista udělal slušné jméno. Teď přicházíte do nového prostředí, nemáte z toho obavy?
Vůbec ne. Zaprvé, já se nebojím vůbec ničeho, a zadruhé, já jsem to takhle chtěl, s myšlenkou odejít jsem si pohrával několik let dozadu. Vždy jsem měl přání zkusit něco úplně nového, vypadnout z Německa a podívat se na hokej někde jinde. Že to vyšlo tady, to mě strašně těší.

Váš syn se potatil a také hraje hokej, že?
Jojo, hraje hokej a teď se toulá někde po Kanadě (Leon Draisaitl hraje za tým Prince Albert Raiders v juniorské lize WHL, pozn. autora). Strašně tam chtěl odejít hrát, tak ať si to zkusí.

Varianta, že byste ho přivedl za sebou do Českých Budějovic, možná nebyla?
No ono k tomu zase tak daleko nebylo. My jsme tuhle alternativu vážně zvažovali, že by zkusil něco jiného a hrál tady. Jenomže s ním nebyla žádná řeč, chtěl do Kanady a nic jiného ho nezajímalo.

Z Čech jste odešel ve třinácti letech, takže se nyní po třiatřiceti letech vracíte i k češtině, je to tak?
Určitě. Co se týče mojí češtiny, tak já jsem po emigraci mluvil strašně málo, teď se zase pomalu učím.

A váš syn se česky domluví?
Ne, bohužel. A považuji to za jednu z největších chyb mého života, že jsem ho to nenaučil.

"Práce s mladíky je to, co ti dá jako trenérovi nejvíc."

V jednom z rozhovorů jste řekl, že vaším úkolem je zvrátit tendenci českobudějovického hokeje z posledních let. Můžete upřesnit, jaká ta tendence podle vás byla?
Já myslím, že to je jasné. Byly dobré začátky sezón, ale ke konci pak najednou Budějovice jako kdyby nebyly. To je jedna věc. Druhá věc je, že když jsem vedl svoje první rozhovory s představiteli Mountfieldu, tak tam bylo stoprocentně jasné, že tu chtějí vidět jiný hokej, jinou mentalitu, jinou ideologii hokeje. A to, co požadovali, souhlasilo s tím, jak se na hokej dívám já. Takže jsem do toho velmi rád šel.

Vy jste si „objednal“ videa ze všech loňských zápasů. Jaké to bylo pokoukání, jak se vám hra týmu líbila?
Viděl jsem to, co jsem očekával. Věděl jsem, že tu hrají vynikající hráči. Ale určitě se mi nelíbilo všechno. Co to bylo, to si nechám pro sebe (úsměv).

Video vůbec používáte při taktické přípravě týmu rád, že?
To ano a z toho už mě nikdo nevyvede, nejefektivnější věcí, jak hráčům ukázat, proč něco ano a proč ne, je, když to sami vidí.

Bolestí bylo loni střílení branek. Během 57 zápasů v sezóně hned jednatřicetkrát nastřílel HC MOUNTFIELD dvě branky a méně, není to zajímavé?
Hm, takové problémy já už měl v trenérské kariéře také. Když jsme vyhráli titul s Ravensburgem, kluci makali jako šrouby a nedalo se jim nic vyčíst, ale asi dvacetkrát jsme skončili s jedničkou nebo nulou. Takže já vím, že dávání gólů je specifickým problémem samo o sobě, to učit není lehké (úsměv). Ale přeci jen, snad nějakou cestu najdeme. Je to kolikrát o tom, jak hraješ jako tým. Z toho se pak vyvíjí nějaká produkce gólů.

Myslíte, že je v moci trenéra toto změnit?
(smích) Já bych byl jenom rád, když budeme dávat doma každý zápas pět sedm gólů, tak se zlobit nebudu.

Takže radši výsledek 7:5, než dejme tomu 3:1?
Hm, to ne, to určitě ne. Nějaký pořádek na ledě musí být.

V přípravě se setkáváte se zahraničními soupeři, jen poslední přátelák sehrajete s českým týmem. Není to pro vás, jako pro nováčka v českém prostředí, trochu škoda? Že nevidíte svůj tým v akci s protivníky, se kterými bude hrát v extralize?
Já nevím. Myslím, že ne. Příprava se pro nás takto vyvinula, turnaj v Rusku, European Trophy a vedle toho už žádný prostor není. Ty zápasy, co hrajeme, jsou velmi kvalitní, vše je v pořádku, mně to vyhovuje. Když hrajou týmy z jedné země proti sobě v přípravě, všichni hráči se znají a jestli pak jdou do sebe stoprocentně? To pochybuji, takže mi vůbec nevadí, že hrajeme se zahraničními soupeři. Dnes už se stejně tolik pracuje přes video, že hlavně tam vidíš detaily, o které se jedná. Z utkání jako trenér, co se analýzy týče, moc nemáš. Kolikrát se díváš na hokej a říkáš si „Ježiši, to bylo hrozný!“ A potom se podíváš na video a najednou je z toho „No tak hrozné to zase nebylo…“ Funguje to i naopak, myslíš si, jak jsme byli výborní, vyhráli jsme 4:0 a video pak odhalí strašné chyby. Až na videu vidíš, co a jak. Důležité je se na videu podívat i na soupeře, kluby z extraligy sleduji.

Do přípravy jste dostal k dispozici hodně mladých hráčů, jaký jste z toho měl pocit?
Pracovat s mladíkama je to, co ti dá nejvíc. Když koukají a ještě se učí, to je pro trenéra velmi vzácná práce, když vidíš, že máš klukům co říct. Teď jsme zrovna ve fázi, kdy kádr budeme muset zúžit.

Takže se musíte poprvé od příchodu proměnit v toho „zlého“…
No jo, jsou určitě příjemnější věci. Ale chci říct, že je to část mojí práce a já s tím nemám vůbec žádný problém. Pro všechny naše hráče se snažíme nastavit co nejlepší situaci.

Ohromil vás některý z mladíků natolik, že byste si řekl: „Tak toho musím mít v kádru“?
Zatím ne. Mladíci mě pozitivně překvapili, já jsem s tím počítal, že se o to poperou. Ale jedna věc, které se nezbaví a neobejde ji ani mladý hráč, tak i on musí někoho vytlačit. Jenom to, že je někdo mladý, nestačí, i on musí být pro tým přínosem. Mládí je fantastická věc, ale my se tady bavíme o profesionálním hokeji. Jak daleko to hráč dotáhne, to si rozhoduje každý sám za sebe, to já jako trenér, kromě toho, že s ním můžu každý den pracovat, moc ovlivnit nemůžu.

"Já problémy nevidím, nikde. A když se vyskytnou, tak se vyřeší."

Spekulovalo se o tom, že tým by měl posílit na pozici centra. To se nakonec nepovedlo…
Nepovedlo, ale aktuálně nevidím, že bychom někoho potřebovali, máme tady na centry Knotka, Kašpaříka, Langhammera a Červeného, velmi dobře to hraje ještě Mertl, takže v tom jsme postavení celkem solidně, uvidíme zda v sezóně budeme ještě něco potřebovat.

Podařilo se domluvit s Alešem Kotalíkem, s tím jste musel být spokojen…
Jasně. Aleš je z Budějovic, něco málo také už odehrál, že (úsměv). Jsem jenom rád, že je tady a zamlouvá se mi jeho činnost, je viditelný, komunikuje pozitivně v kabině.

Jak se díváte na případné posílení v případě stávky v NHL? Neměl byste radši z pohledu trenéra po celou sezónu k dispozici jeden kádr?
Na to se musí koukat ze dvou stran. Jedno hledisko je to, že já mám rád, když si každý hraje tam, kam patří a dělá si svoje. Když k výluce ale dojde, tak neukázat budějovickému publiku odchovance, to by byla také blbost, že. Takže se budeme snažit najít nějakou rovnováhu, abychom tady mohli bez problémů pokračovat a přitom ty hráče jako bonbónky přivést. Ale to jsou věci, které budeme řešit, až se stanou.

Jste z realizačního týmu jediným, který nemá předchozí úzké vazby na českobudějovický klub. Jste rád, že jste se ocitl v takovém prostředí, že vás třeba spolupracovníci dokážou snáze a rychleji zapojit do života klubu?
Já si myslím, že to nemohlo být lépe postavené. Všichni jsou to mladí kluci, kteří chtějí něco dokázat a pracují od rána do večera pro naše hráče a pro klub. A identifikace je věc , která mě strašně zajímá, na které si potrpím a tím pádem to nemůže být lepší, než mít tady vedle sebe kluky, kteří ten klub mají v srdci.

Jaké jsou vaše poznatky při porovnávání života v Německu a v Čechách? Nic vás zatím negativně nepřekvapilo?
Ne, tak to vůbec. Takové myšlenky v sobě ani nenosím. Já jdu na věci s pozitivním přístupem, nevidím důvod, proč bych měl někde hledat a vidět problémy. Já problémy nevidím, nikde. A když se vyskytnou, tak se vyřeší.

Představte si, že je pátek 14.9., hala se plní a vy stojíte na střídačce při prvním extraligovém kole. Budete nervózní?
Nervózní možná není to správné slovo, ale nějaké to napětí v tom musí být, bez toho to nejde. Člověk se připravuje na něco důležitého a cítí ten tlak, pozitivní tlak, který ve sportu vždycky je. Proto to dělám, to já mám rád. Už se nemůžu dočkat.

Sociální sítě

Branky a nahrávky: 5. Remeš (Vachun, Lev), 6. Pitel (Willmann), 29. Vachun (Mar. Kříž, Hoch), 31. Pitel (Willmann, Hoch), 39....