Jak došlo k tomu, že jste si pro play-off nechal udělat masku pokrytou masem?
Líbí se mi kampaň „To bude maso!“. Potřeboval jsem novou masku, protože ta stará toho už měla dost za sebou, byla pro mě už nebezpečná. Takže jsem přemýšlel, co si na novou nechat nastříkat za motiv. Šel jsem tedy za Radkem Papáčkem (tiskový mluvčí klubu, pozn. autora), jestli by neměl nějaký nápad a shodou okolností, v ten samý den on měl v plánu jít s tou samou věcí za mnou. Radek už měl něco vymyšleno, dali jsme hlavy dohromady a přišli na to, co bychom si tak představovali. Je to perfektní nápad a snad splní svůj účel.

Hlavní motiv designu masky je jasný – syrové maso. Vzadu je na masce ale přeci jenom ještě něco, a předpokládám, že to byl váš nápad. Co znázorňuje William Wallace, postava z filmu Statečné srdce s Melem Gibsonem v hlavní roli?
Tím jsem přispěl já. Zaprvé je to můj nejoblíbenější film, moje nejoblíbenější filmová postava. A zadruhé se k play-off jeho postava jako symbol podle mého hodí.

Sám Wallace ale nakonec moc slavně neskončil, byl popraven…
(úsměv) Slavně neskončil, ale jeho následovníci nakonec vyhráli a všichni Wallace oslavovali. Tak uvidíme, jak to bude tady.

Mluvil jste o tom, že ve staré helmě už jste se necítil bezpečně. Jak dlouho taková maska brankáři vydrží?
Záleží, jak u kterého gólmana. Jsou masky, které jsou těžší a bytelnější, jsou masky lehčí, kterého toho samozřejmě tolik nevydrží. Ne každý má navíc to štěstí, že toho do hlavy moc neschytá, někoho to trefí vícekrát. Co vím, tak třeba Eďák (Roman Turek, pozn. autora) měl svojí masku snad šest sedm let, to mně by tedy určitě nevydržela.

A kolik toho tedy vydržela vaše poslední helma?
Měl jsem jí od začátku loňské sezóny. Ran schytala dost a už to přes ni dost bolelo, tak jsem měl strach, aby se mi něco nestalo. Helma změkla, začala praskat, rány byly více cítit a věděl jsem, že už je to pro mě nebezpečné. Takže jsem si masku pořídil novou.

Nebál jste se před rozhodujícími zápasy sezóny změnit helmu? Třeba už jen z pověrčivosti, ale i z toho důvodu, že by třeba neseděla jako ta předešlá?
Toho jsem se neobával. Určitě bych nešel do zápasu s novou helmou hned den poté, co mi přišla. Měl jsem jí čtrnáct dní k dispozici v tréninku, abych si zvyknul, takže žádný problém nebyl (Kovář nastoupil v helmě již v posledních zápasech základní části, pozn. autora).

Změna masky a vůbec ve výzbroji, to musí být pro gólmana hodně nepříjemné. Na kterou novou část výzbroje se nejhůře zvyká?
Je to hodně různé. Ale třeba pro mě osobně, protože jsem hodně pohyblivý gólman, tak mi největší problémy dělají nové kalhoty a nová brankářská vesta. Zrovna letos jsem dostal nové, ale nezvykl jsem si na ně, takže jsem je vrátil a chytám dál ve starých věcech. S lapačkou nebo vyrážečkou problém není, během týdne se rozhýbou.

Jak to probíhá, než se k vám nová helma dostane? Asi to nevypadá tak, že bouchnete do stolu – zítra tu chci mít novou helmu, ať je na ní znázorněno syrové maso a postava z filmu Statečné srdce…
Tak to ne. Nejprve musím za manažerem, aby mi novou helmu vůbec schválil. Pak se zavolá výrobci, helma se vybere, objedná a až přijde, tak se rovnou odesílá člověku, který se postará o nástřik.

Přizpůsobují výrobci masku přímo pro váš obličej, mají třeba nějaký váš odlitek?
To ne. Jsou různé druhy masek, různé velikosti. Takže mi přivezou tak tři čtyři druhy, já si vyberu tu, která mi sedí nejvíce.

Zmínil jste, že je více typů brankářských helem, jak se třeba díváte na helmu s košíkem, kterou používal třeba Dominik Hašek? Neuvažoval jste o tomto typu třeba někdy?
Dlouho jsem chytal s touto klasickou helmou, masku jsem nasadil až v dorostu. Ale popravdě, dneska se mi tento typ už vůbec nelíbí. Hlavně je pro gólmana strašně nebezpečný, tohle bych si na hlavu už v životě nenasadil.

Když si vzpomenete na designy masek předcházející této „masové“, jaké to byly?
Předtím jsem chytal jenom v bílé masce, na tu další jsem hodně plánoval. Chtěl jsem něco originálního, co ještě nikdo neměl. Helmu jsem nakonec rozdělil napůl, měla dvě tváře znázorňující nebe a peklo. Líbila se mi, bylo to dobře udělané a byla to moje nejoblíbenější helma. Třeba se k tomuto motivu v budoucnu jednou ještě vrátím.

Zamýšlíte se třeba nad tím, jaké barvy je vhodné pro nástřik použít a jaké ne? Říká se, že černá opticky zmenšuje a není tak pro výzbroj ideální.
Na to vůbec nekoukám. Snažím se, aby mi to slušelo, aby barvy k sobě co nejvíce ladily. Loni jsem měl tmavou výzbroj, která mohla, a možná i opticky zužovala, ale rozhodně si nemyslím, že to mohlo mít vliv na moje výkony a výsledky. Letos mám výstroj o něco světlejší, na příští rok zase přemýšlím, že se vrátím zase k tmavější a dokonce plánuji, že bych tam zapojil více černé barvy.

Koukáte po očku na ostatní gólmany, například jak si vyzdobili svojí helmu?
Ani ne tak na helmu, ale spíš na výzbroje celkově. To mě zajímá. Ale určitě bych se nechtěl po nikom opičit. A myslím, že jsem byl loni první gólman, který přišel s trochu novým designem a letos už to po mně pár gólmanů, i když v jiných barvách, tak možná trošku okoukalo. (smích)

Takže není žádný takový „módeman“ mezi gólmany, kterému byste záviděl jeho nápady?
To ani ne, v tomhle si dokážu poradit, dokážu si vybrat věci, které vypadají dobře. Jedna věc je samozřejmě inspirace, druhá je opičení se, ale já prostě chci mít na sobě něco, co jsem já vymyslel, co mě vystihuje a co je mi vlastní.

---

Plante a Cheevers, to jsou průkopníci v oblasti brankářských helem

Být hokejovým brankářem před rokem 1959, to bylo opravdu jen pro otrlé povahy. Gólmani chytali bez helmy, a tak na konci kariéry vypadali v extrémních případech třeba jako Terry Sawchuk. Pak ovšem brankář Montrealu Canadiens Jacques Plante zakryl svoji tvář helmou a změnil tak tvář celého hokeje - helma se zavedla do vybavení výzbroje brankáře. Přesuňme se o půl století a dostáváme se do doby, kde masky už neplní jen svou ochrannou funkci, ale slouží i jako prostor pro vyjádření osobnosti gólmana. Ti na své masce pomocí nástřiků zobrazují různorodé výjevy. Jde třeba o motivy, které mají za cíl „postrašit“ a psychologicky nahlodat protivníky, ať už tím, že si na masku necháte nastříkat lebku nebo třeba zeď, na znamení, že jen tak něco za svá záda nepustíte.

Prvním gólmanem, který si svou masku vyzdobil, byl Gerry Cheevers. Šlo o ryze praktickou věc – Cheevers si na masku maloval stehy tam, kam ho zasáhl puk a naznačoval tak, jak by vypadal jeho obličej bez ochranné pomůcky. Brankářský kolega si Cheeverse po letech dobíral s legrací s tím, že tolikrát ho puk do helmy určitě netrefil a počet štychů spíš odpovídá počtu celkových úspěšných zásahů Cheeverse. Po tomto prvním uměleckém kousku brzy následovaly další a další výtvory, a dnes je již vzácností, když gólman nevyužije prostor na své helmě a nastoupí s jednobarevnou maskou.

Jak šel čas...

Jak se vyrábí hokejová maska?

Pokud vás téma brankářských masek zaujalo, určitě si nenechte ujít video, které vám v deseti minutách ukáže, jak se taková maska vyrábí a jak se zdobí.