Hrál jsem nejprve fotbal

S hokejem jste začínal v Praze. Jaké byly vaše začátky?
Začínal jsem s fotbalem na Rudé hvězdě Praha. Přišli za námi, jestli nechceme hrát ještě hokej a tak jsem se přihlásil. To mi bylo asi tak osm nebo deset let. Po roce se klub sloučil se Slávií a mě pozvali na výběr. Nakonec si nás Slávia vybrala asi pět.

Ve Slávii jste prožil vaše žákovská i mládežnická léta?
Já jsem hned nastoupil za starší žáky a později pak za dorost. Tenkrát měl dorost čtyři ročníky. Jeden rok jsme dokonce hráli i nejvyšší dorosteneckou soutěž. V roce 1968 jsem začal hrát za muže. To jsem ještě stále hrál i fotbal.

Jako mladík jste to měl určitě těžké.
Nejprve jsem byl v kádru a první dva zápasy jsem ani nehrál, ale Slávia oba prohrála. V dalším utkání v Třebíči jsem už hrál a pak už jsem odehrál všechny zápasy a ještě souběžně hrál i za dorost.

Na vojnu jsem chtěl do Písku

Kde jste strávil vojenská léta?
Chtěl jsem do Písku, ale Slávie mi to nezařídila. Narukoval jsem do Litoměřic. Pak tam všechny sporty zrušili a já skončil v Dukle Liberec. Tam jsem byl rok a pak z toho udělali Duklu Jihlava B.

Vy jste si zahrál i za A tým Dukly Jihlava. Jak jste se tam dostal?
V roce 1971 se hrálo mistrovství světa ve Švýcarsku. Hodně hráčů z Dukly tam hrálo a tak nás šest hráčů převedli do Jihlavy. Pak už jsme tam zůstali do konce sezóny a já měl tu čest zahrát si tam i play-off proti Slovanu Bratislava a dokonce jsme vyhráli titul! Já mám vlastně jediný titul a to s Jihlavou.

Kam vedla vaše cesta po absolvování vojenské služby?
Vrátil jsem se zase do Slávie. Velký zájem měl Litvínov, ale Slávie mě nepustila. Tak jsem tam hrál až do roku 1975.

V roce 1974 jste zažil svoji nejlepší sezónu v tehdejší první národní lize (pozn. - 2. nejvyšší soutěž). Kolik jste nastřílel branek?
Povedla se mi sezóna a dal jsem 57 branek za 44 zápasů! To je dodnes rekord této soutěže. Fakt se mi dařilo.

Měl jsem devět nabídek z ligových klubů

Po takovéhle sezóně jste určitě mířil výše, než byla druhá nejvyšší soutěž?
Dostal jsem devět nabídek z prvoligových klubů. Vybral jsem si Gottwaldov. Tam to ale nedopadlo, protože pro mě neměli bydlení. Byl jsem ženatý a potřeboval jsem byt. Jinak bych asi ve Slávii zůstal.

Nakonec jste tedy skončil v Českých Budějovicích.
Tady jsem dostal byt hned. Nebyla to žádná sláva, ale alespoň něco. Bydlel jsem v Čechově ulici, což bylo legrační.

Ovšem idylka se nekonala. Slávie vám přestup nepovolila.
Všechno trvalo tři čtvrtě roku. Pak se stalo to, že Slávie byla v druhé lize poslední a domluvili jsme, že se vrátím a když se zachrání, tak mě pustí. My jsme všechno vyhráli a já dal v jedenácti zápasech jedenáct gólů. Dodnes mě mrzí, že se se mnou Slávia nerozloučila.

Hned v prvním zápase jsem dal gól

Pak už nic nebránilo vašemu nasazení v tehdejším Motoru.
Hned v prvním zápase jsem dal Plzni v power-play gól. Dorazil jsem střelu Maříka. Na to do smrti nezapomenu. Dlouho jsem jen stál a tohle byla odměna za to všechno. Pak jsem se pomalinku zabydloval v týmu. Chvíli trvalo, než si na mě hráči zvykli. Hrál jsem tu až do roku 1986. Některé sezóny byly dobré, některé horší.

Za Motor jste odehrál ještě hodně zápasů. Která sezóna byla z vašeho pohledu nejlepší?
Jeden rok (1979) jsem byl dokonce nejlepším střelcem klubu. Byl jsem dokonce lepší než Jarda Pouzar. Vůbec nejlepší ale byla sezóna, kdy jsme hráli o titul (1980/81). To jsem dal dokonce 29 gólů.

Na které spoluhráče vzpomínáte nejraději?
V té době měli Budějovice vynikající centry. V sezóně, kdy jsme hráli o titul, jsem hrál s Norbertem Králem a Honzou Tlačilem. Tam se nám opravdu dařilo. Bylo jedno, kdo z nás dá gól. Tady byl vždy technický tým a chytří hokejisté.

Karel Pražák mě vzal trénovat dorost

Konec kariéry se přiblížil v roce 1986. Jak jste odešel z vrcholového hokeje?
V sezóně 1986/87 mi bylo 36 let a to už bylo na tehdejší dobu hodně. Byl jsem sice v kádru, kdyby bylo potřeba, ale odešel jsem do Písku dělat hrajícího trenéra. Tam jsem vydržel sezónu. Pak mě Karel Pražák vzal zpět trénovat dorost.

Nakonec jste u mládeže zůstal 23 let. Nechtěl jste někdy trénovat i muže?
Nevím. Dělal jsem dost dlouho u mládeže. Měli jsme i úspěchy. V mladším dorostu jsme vyhráli přeborníka České republiky a v přeboru ČSFR jsme skončili druzí. Pak jsme udělali přeborníka republiky ve starším dorostu. Měli jsme tehdy výborné mužstvo: Prospal, Král, Štrba, Krátoška, Sailer. To byl super tým a ti kluci chtěli hrát.

Mládež trénujete už dlouho. Jaký je rozdíl mezi tehdejšími a dnešními mladými hráči?
Ten rozdíl je obrovský. Dnešní přístup hráčů je tragický. Vždycky se v duchu omlouvám těm, kterým jsem kdysi nadával a peskoval je. Všechno je už výchovou z domova. Dnešní děti nemají k nikomu úctu. V současnosti je ale málo dětí a nikoho nemůžete vyhodit. Musíte trpět hráče, kteří vám kazí trénink, protože na to nemají. Podle mě to bude ještě horší.

U hokeje jste už dlouho. Stále vás trénování baví a budete ještě pokračovat?
Já už nějaký rok nepracuji jako profesionální trenér, ale chodím normálně do práce. Letos to je možná poslední rok. Dostal jsem sice nabídku, ale je tam pro mě časový problém. Já rád pomůžu, ale už ne jako profesionální trenér. Teď na to nedovedu odpovědět.