08.10.2009, Tadeáš Nový

Michal Mikeska: Do zahraničí už se určitě nechystám

Č. B u d ě j o v i c e - Má být velkou posilou, která pomůže týmu HC MOUNTFIELD atakovat nejvyšší příčky. Čekají se od něj body a činy v rozhodujících okamžicích. Michal Mikeska je na podobná očekávání zvyklý. Po třech letech v ruské Ufě se vrací do extraligy, aby se připomněl českým fanouškům. Zahraničí považuje za uzavřenou kapitolu. "Nepodepsal jsem na tři roky, abych pak zase odešel," tvrdí odhodlaně.

Michale, v novém klubu jste necelý týden. Jak rychle si zvykáte?
Zvykám si dobře, všechny kluky znám. Mluvíme stejným jazykem, takže zatím žádný problém nemám a starám se jenom o hokej.

V den svého příjezdu do Budějovic hrál HC MOUNTFIELD doma se Spartou. Viděl jste zápas?
Jo, byl jsem se kouknout. Byl to hodně bojovný a vyrovnaný zápas. Bolely mě u toho nohy, když jsem viděl, jak tam u toho kluci lítali (usmívá se).

Hned v druhém zápase na ledě Liberce jste nastoupil, dokonce do první lajny. Bylo to vaše rozhodnutí, nebo jste svůj start konzultoval s trenérem?
Já jsem si to taky tak představoval. Chtěl jsem co nejdříve naskočit, protože není nač čekat. Trenéři byli stejného názoru, což bylo dobře. Tak jsem do toho skočil rovnýma nohama.

Příští zápas vás čeká zítra na lědě Litvínova, kterému se aktuálně nedaří. Může to být výhoda?
Je úplně jedno, jestli se jim daří nebo ne, to je jejich problém. My musíme hrát to, co chceme my a donutit soupeře, aby na naší hru přistoupil. To nám musí vyhovovat a to je pro nás dobré.

Podepsal jste smlouvu na tři roky, je vám třicet tři. Je to signál, že už se na žádné zahraniční angažmá nechystáte?
Ano, do zahraničí už určitě nepůjdu. Nepřišel jsem sem proto, abych někomu ukázal, že chci zase odejít. Chci hrát dobře tady.

V rozhovorech jste zmiňoval, že cesta domů z Ruska byla velmi náročná. Byl kočovný život hokejisty v Rusku jedním z důvodů, proč jste se vrátil zpátky do Čech?
Život v Rusku je náročný, protože tam člověk není s rodinou. I když tam pak rodina je, stejně pak musíte s týmem třeba na osm dní odletět po výjezdech na venkovní zápasy, pak se vrátíte, spíte na báze, takže tam toho času s rodinou opravdu moc není. Potom odjednou, dva měsíce tam nejsou. Už toho mám dost, užil jsem si svoje.

Rodina se s vámi tedy přestěhuje do Budějovic?
Hledám bydlení a školu a potom se rodina nastěhuje a budeme spolu žít v Budějovicích.

Prošel jste velkými kluby a hrál vedle hráčů, jako je Hejduk, Bulis, Hemský, Radulov, Pěrežogin. Vedle nich jste si vedl výborně. Teď přicházíte do menšího klubu, kde na vás budou všichni koukat, jako na hlavního tahouna a lídra týmu. Není to svazující?
To se uvidí. Doufám, že mi to tu půjde (usmívá se).

Vzpomenete si, kolik jste už vystřídal klubů?
Jsem dost konzervativní typ. Vystřídal jsem klub, jenom když mě Pardubice poslaly na hostování do Havířova, to nebylo z mojí vůle. Takže Pardubice, Havířov, Ufa a teď Budějovice. Když budu počítat i nižší soutěž, tak nemůžu zapomenout na Třebíč, kde jsem hokejově vyrůstal. (Michal Mikeska zapomněl připomenout Novosibirsk. pozn. aut.)

Zjišťoval jste nějaké informace, než jste v podepsal smlouvu? Hrával jste s Janem Snopkem, Tomášek Vakem.
Volal jsem si se Snopínem, s tím jsem měl dlouhý rozhovor. Mluvil jsem s Tomášem Vakem. Zkoušel jsem volat Jindrovi Kotrlovi, ale měl jsem staré číslo, takže mi to zvedl úplně někdo cizí. Samozřejmě jsem se poptával, to je jasný.

Byl už jste se podívat na město?
Zatím hledám bydlení, takže se do města moc nedostanu. byl jsem jednou na večeři, ale zatím nemám potřebu. Až za mnou přijede rodina, tak se budem rozhlížet.