Minulý čtvrtek zakončil českobudějovický tým suchou přípravu. Je to přesně ta část, o které hokejisté říkají, že ji nemusí. Běžecké boty, kola, kolečkové brusle, tenisové rakety, sem tam kopačky a k tomu vysoké teploty okolního vzduchu a sluneční žár. Chtělo by se říct, že je to prostě tradice, nuda a všední šeď několika nutných měsíců na přelomu jara a léta. Pak téměř měsíc volno a poté výjezd na led.

Ne. Zrovna takhle si tuhle přípravu českobudějovičtí hráči letos pamatovat nebudou. Byla prostě jiná a to se netýká jen nepříjemného počasí, které léto ve své většině zrovna nepřipomínalo. Nechybělo v ní sice tradiční doplňkové náčiní a šatna českobudějovických hokejistů byla znovu naplněná jízdními koly, ale ta příprava byla letos trochu jiná.

Jana Tlačil, který byl po sezoně potvrzen v roli hlavního kouče, si tentokrát na českobudějovické hráče vymyslel něco nového. Měsíc červencové dovolené byl rázem pryč. Trénovalo se vždy v několikatýdenních blocích a pak následoval týden volna - lépe řečeno individuální přípravy. Celkem se tohle všechno opakovalo třikrát a skončilo to právě před necelým týdnem. „Když se trénovalo, a pak byly tři týdny volna, prakticky to vyšlo vniveč,“ vysvětloval už úvodu přípravy svou změnu trenér českobudějovických hokejistů Jan Tlačil.

Ovšem to nebylo všechno, na co si hráči museli zvykat. „Nějakou změnu to přinese. Uvidíme, jaké budou náplně tréninku a cvičení,“ zamýšlel se po startu přípravy pro Deník Jiří Šimánek, který byl v té době těsně po operaci křečových žil. A co tedy tréninky přinesly?

Ježdění na kole po Stromovce vystřídaly výjezdy do kopců u Třebotovic nebo na Hlincovu Horu. Zdát se hráčům mohlo třeba o výbězích po tzv. Dubičáku, známém kopci na Českobudějovicku a s nadšením nebudou asi vzpomínat ani na místní tartanové dráhy několika sportovních areálů, které v rámci letní přípravy navštěvovali. Na nich běhali úseky, skákali přes překážky a podobně. „Hráči dobře pochopili, že k úspěchům se mohou dostat pouze přes tvrdou letní přípravu, a trénovali velmi zodpovědně,“ říkal potěšeně pro MF Dnes trenér Jan Tlačil krátce po tom, co jeho svěřenci uzavřeli druhý blok letní přípravy.

Neméně náročné bylo i několikadenní soustředění ve Frymburku v polovině května. Hráči se opět vrátili na tradiční Šumavu, tentokrát však v netradičním provedení. „Vše se netočí jen kolem kola,“ upozornil pro Deník navrátilec s mistrovským pohárem Petr Sailer. „Máme tu asi jen jednu etapu. Jinak jsou tréninky zaměřené na běhání a posilování. Všechno je podle moderního trendu. Tréninky jsou svižné a nejsou tak dlouhé jako v minulosti, kdy se trénovalo dvě hodiny jenom proto, aby se zabil čas. Je to výživné a intenzivní. Podobné tréninky bývaly už dříve za Pepy Jandače, kterého většina hráčů zažila. Tuto změnu jsme přivítali.“

No, ale i během přípravy se našel čas na odlehčení. S chutí si hráči několikrát zahráli přátelská fotbalová utkání po různých obcích na Českobudějovicku nebo se vydali s raketou na tenisový kurt. „Hrát dobře tenis umí vesměs všichni,“ sdělil pro MF Dnes Jan Tlačil. A podobně mluvil například i o golfu, který hokejisté v letních měsících také s oblibou praktikují.

Jihočeši se třeba zapojili do charitativního turnaje na Hluboké, kde vyhrál Lukáš Poživil v kategorii s handicapem 0 – 18 a Ivan Huml 18,1 – 36. V českobudějovickém hokejovém týmu je ale více výborných golfistů. O svých schopnostech určitě dobře ví Milan Gulaš, Jiří Šimánek, Petr Sailer či Petr Gřegořek.

Kdo je ale třeba nejlepší na kole či na kolečkových bruslích? Na kole se prý činili Ptáček nebo Kotrla a na in-linech je to prý těžko srovnatelné. „Kdybych byl v brance a někdo na mě vystřelil tak jako Frolo při jednom zápase, tak se snad schovám za tyčku," pravil pobaveně znovu pro MF Dnes Tlačil a naznačil tím, kdo by v klubu vyhrál soutěž o fotbalistu s nejtvrdší ranou.

Jak na tom s tvrdostí střelby budou hokejisté ve své parádní disciplíně, to se bude posuzovat zase už od pondělka.