23.10.2008, Miroslav Mayer

První gól Romana Horáka

Č. B u d ě j o v i c e - Utkání se Slovanem Bratislava vyšlo MOUNTFIELDU náramně. Při vedení 4:1 ve třetí třetině nasadil trenér Ernest Bokroš do zápasu i čtvrtý útok Horák, Mertl, Kuchejda. Ten při každém svém pobytu na ledě předváděl v soupeřově třetině svoji chuť do hry, obratnost a dravost. Vrcholem jejich pobytu na ledě se stal pátý gól do soupeřovy branky z hole nejmladšího hráče na ledě Romana Horáka ml.“ Je to něco úplně neuvěřitelného a skvělého pro mě“, sděluje první dojem z gólu mladý hráč.

Ve dvou extraligových zápasech se teprve rozkoukával, ale hned při prvním startu v lize mistrů už dokázal dát svoji první branku v seniorském hokeji. Pokud dostane další příležitost předvést se, určitě nezůstane jen u tohoto úspěchu. Další šanci by mohl dostat hned v pátek proti Plzni.

Všiml jsem si, že vám spoluhráči vzali na střídačku puk, se kterým jste vstřelil svůj první gól mezi seniory. Schováte si ho, nebo ho někomu darujete?
Mám ho schovaný a nechám si ho v šatně pro štěstí. Dělal jsem to tak i s puky, které jsem měl za první gól z dorostu i z juniorů. Jeden z těchto puků už jsem si odnesl domů a jeden mám stále v hokejové tašce.

Prozraďte, kolik jste dostal po utkání se Slovanem různých gratulací či SMS?
Gratulovali mi všichni spoluhráči. Zpráv jsem měl na mobilu hned při prvním pohledu asi dvacet pět. Bylo to od všech možných příbuzných a známých a také od mého agenta. Všichni mi gratulovali, že mi to tam “spadlo“.

Jak s odstupem dne hodnotíte zápas se Slovanem?
Dneska jsme se bavili v šatně, že Slovan byl spíše slabším soupeřem. Pro nás je důležité, že jsme vyhráli po dlouhé době. Myslím si, že tohle bude zlomový bod a měli bychom jít nahoru. Všechno ukáže zápas s Plzní.

Váš útok byl při nástupu do utkání ve třetí třetině hodně aktivní a dělal soupeři velké problémy. Vyplývalo to už z rezignace hráčů Slovanu?
My jsem nastoupili za stavu 4:1 a možná, že už Slovan nehrál úplně naplno. My jsme se ale chtěli předvést, chtěli jsme ukázat, že tam jsme a že tam patříme. Myslím si, že to bylo spíše kvůli těmto důvodům, než kvůli rezignaci soupeře.

V předchozích zápasech jste hrál spíše se zkušenými hráči a včera jste hrál naopak s mladými. Byl mezi tím nějaký rozdíl?
Ti mladší hráči jsou už také hodně herně vyspělí. Rozdíl byl možná v tom, že se více bruslí a chodí se více do soubojů, není tam ještě tolik zkušeností.

Myslíte, že vám výkon proti Slovanu pomůže k tomu udržet se v extraligovém mužstvu?
Doufám, že ano. Na druhou stranu určitě jeden gól ještě neznamená, že bych měl stále hrát. To musím ještě potvrdit dalšími výsledky. Je to dobrý začátek.

Vraťme se na začátek této sezóny. Suchou letní přípravu jste absolvoval s prvním mužstvem a po týdnu přípravy na ledě jste se vrátil do juniorky. Bylo to pro vás překvapení, že tak brzo jste zpět u juniorů?
Já jsem od začátku počítal s tím, že půjdu hrát zpátky do juniorského týmu, ale chtěl jsem si zahrát alespoň nějaký přípravný zápas, když ještě nešlo o body, ale to bohužel nevyšlo. Na druhou stranu vím, že je zde hodně nabitý kádr plný kvalitních útočníků. Teď se trochu uvolnilo místo, pro mladé hráče jako jsem já, díky výměně Šimánka za Jareše. I tak je tady čtrnáct nebo patnáct útočníků, kteří mohou hrát.

Začátek sezóny vám herně ani bodově moc nevyšel. Čím myslíte, že to bylo?
Je to tak, ale nevím čím to mohlo být. Asi jsem měl nějakou herní krizi, kterou se mi snad podařilo překonat a teď doufám, že půjdu zase nahoru.

Mohla ta příčina být i v odchodu vašeho „parťáka“ Robina Soudka, který zkouší štěstí v zámoří?
Ano, i to je možné. Ze začátku jsem hledal podobného spoluhráče jako byl Robin. Hráli jsme spolu tři roky a byli jsme na sebe už zvyklí a na hře to bylo znát. Musím se naučit hrát s každým spoluhráčem, bylo jasné, že spolu s Robinem nebudeme hrát celý život.

V sobotu jste nastoupil do juniorské extraligy a hned jste zaznamenal v utkání tři asistence. Bylo to způsobeno působením u prvního mužstva?
Ty dva zápasy, co jsem sehrál, mi určitě pomohly. Jsem teď sebevědomější s pukem, více si věřím. Ten rozdíl mezi soutěžemi seniorů a juniorů je prostě znát.

Věřil jste, že za současné situace prvního mužstva dostanete šanci v extraligovém utkání?
Na jednu stranu jsem tomu nevěřil. Vím, že mužstvo za současné situace musí vyhrávat a myslel jsem, že nebudou trenéři chtít dát šanci mladým. Na druhou stranu musela přijít nějaká změna. Vyšlo to na mě a teď uvidím, jak s touto situací naložím.

Zároveň jste v situaci, na kterou nejste zvyklý. Do teď jste byl zvyklý být hodně na ledě a teď tolik času na ledě nemáte a někdy dokonce sedíte na „bidýlku“. Jak tuto změnu snášíte?
Je to pro mě rozhodně nezvyk, ale je mi sedmnáct let a nemůžu čekat, že budu hrát oslabení a přesilovky. Já jsem trpělivý a počkám si. Samozřejmě bych chtěl hrát, ale jsem vděčný za každou šanci, kterou dostanu a snažím se to zužitkovat.

Chyběl jste na soustředění reprezentační osmnáctky. Teď jste opět v nominaci na přátelské zápasy s polskou dvacítkou.
Mám informace, že na soustředění jsem nebyl pozván schválně, aby se ukázali další hráči, které chtěli trenéři vidět. Scházíme se třetího listopadu a sehrajeme tři utkání.

Příští rok vám bude osmnáct let, nakukujete do seniorské nejvyšší soutěže. Nemyslíte i na reprezentační dvacítku?
To se bude odvíjet od toho, jak budu teď hrát. To není jen o tom, že se budu někde „klouzat„ se seniory, ale musím tam taky něco předvést.

Nejen hokejem je mladý člověk živ. Jak zvládáte školu a ostatní zábavu?
Se školou je to teď horší. Snažím se do ní chodit, když to jde. Na diskotéky se nedostanu, protože máme zápasy a ráno hned tréninky. Někdy se dostanu do kina.

Takže nemáte ani čas na seznámení s nějakou slečnou?
(lehký úsměv) No, něco se už rýsuje. Uvidíme.