10.06.2008, Tomáš Zetek

Martin Hanzal pojede relaxovat na Euro

Č. B u d ě j o v i c e - Všechno je jednou poprvé. Tahle okřídlená fráze pro něj platí dvojnásob. Martin Hanzal má za sebou přelomový rok. Zažil premiéru v NHL a vydržel v prvním týmu Phoenixu celou sezonu. "To považuji za svůj největší úspěch v této sezoně," přiznává českobudějovický odchovanec. Coyotes se do play off neprotlačili, a tak pozvánka kouče Hadamczika na světový šampionát příjemně prodloužila sezonu. "Moc jsem si to užil," usmívá se dvacetiletý útočník.

Máte za sebou první sezonu v NHL. Jaká byla?
Jsem nadmíru spokojený. Sám jsem nečekal, že to dopadne takhle dobře.

V čem byl váš premiérový rok v nejprestižnější lize světa tak úspěšný?
Udržel jsem se celou sezonu v prvním týmu, což jsem si dal jako cíl před sezonou. Z tohoto hlediska jsem opravdu moc spokojený. Málokomu se to hned v první sezoně povede a já si moc vážím toho, jakou mi dává klub a trenér důvěru.

Nejen že jste se v týmu udržel. Navíc jste dostával hodně prostoru na ledě. Proč myslíte, že vám kouč tolik důvěřoval?
Určitě to bylo tím, že se před sezonou ve Phoenixu změnilo vedení klubu. Dali si za úkol dostat do týmu mladé hráče a zabudovat je s delší koncepcí do kádru. Z tohoto hlediska jsem měl samozřejmě štěstí, že se k podobnému kroku rozhodli zrovna teď, když jsem měl před sebou začátek v NHL.

Průměrný ice time (čas strávený na ledě) jste měl přes patnáct minut na zápas. Na to, kolik jste na ledě trávil času a odehrál přesilovek, však vaše produktivita nebyla tak závratná, nebo ano?
Měl jsem třicet pět bodů, což je podle mého názoru na první sezonu v NHL slušný výsledek. Jen těch gólů jsem mohl dát trochu víc, to je pravda. Na druhou stranu, já jsem nikdy nebyl žádný velký střelec.

Myslíte, že touhle sezonou jste dal vedení klubu najevo, že máte na to stát se v brzké době hvězdou týmu?
Doufám, že ano. Nebude to samozřejmě nic jednoduchého a budu na sobě muset ještě hodně pracovat. Ale když má člověk důvěru a dostává prostor, je vždy jednodušší dostat se k nějakému úspěchu. Já tuhle šanci musím využít, protože vím, že se třeba nemusí opakovat.

Bylo vůbec v sezoně něco, co vám může zkazit dobrý pocit, když se nad prvním rokem v nejprestižnější soutěži světa zamyslíte?
Asi jen zranění, co mě potkalo v únoru.

Bylo to něco vážného?
Měl jsem vyhozené rameno, ale naštěstí jsem nemusel na operaci. Tím pádem jsem přišel pouze o deset utkání. Kdybych musel podstoupit operaci, bylo by to samozřejmě na delší absenci a těžko říct, jak by se pro mě sezona dál vyvíjela.

Zranění je tedy jediné, co vás mrzí. A co fakt, že jste s mužstvem nepostoupil do play off?
To mě taky hodně mrzí. Ale bral jsem situaci realisticky. Měli jsme nejslabší tým v lize a ani se s postupem nějak nepočítalo. V závěru základní části jsme byli blízko play off, takže jsme začali přemýšlet, že by to šlo. Na poslední chvíli nám ale postup do Stanley Cupu utekl. Byla to škoda a zažívali jsme v první chvíli velké zklamání. Sezona ale nakonec z hlediska klubu nebyla špatná.

Měl jste šanci si už tak dobrou náladu ještě vylepšit. Kouč Alois Hadamczik vás totiž pozval poprvé v kariéře na seniorský turnaj. Zahrál jste si na mistrovství světa…
Pozvánka do národního týmu mě pochopitelně velice potěšila. Komu by to ve dvaceti letech neudělalo radost, že? Byl jsem moc rád, že jsem byl součástí dobrého týmu a mohl bojovat za čest naší země. Jediná škoda byla, že jsme neprošli do bojů o medaile.

Jak na vás působila atmosféra světového šampionátu?
Zažil jsem řadu akcí na mezinárodní úrovni v mládežnických výběrech, ale velké mistrovství je specifické. Byl to skvělý zážitek po všech stránkách. Atmosféra byla umocněna tím, že se hrálo poprvé v Kanadě, kde jsou lidé do hokeje opravdu hodně zažraní.

Do turnaje jste vstupoval jako centr druhé útočné formace, ale na téhle pozici jste nakonec moc času neodehrál…
Bral jsem to v pohodě, když jsem byl přeřazen. Byl to můj první velký turnaj a po všech stránkách jsem se rozkoukával. Když přišel Tomáš Plekanec, bylo mi jasné, že se posune na moje místo. V týmu byla řada zkušenějších hráčů, než jsem já. To bylo třeba respektovat a plnit pozici, kterou mi trenér určí.

V současné době si užíváte volna doma v Českých Budějovicích. Jak jej trávíte?
Snažím se nabírat síly na letní přípravu, která je velice důležitá. Ještě pojedu s přítelkyní na dovolenou do Španělska a pak už začnu pomalu trénovat. Volno si zpříjemním i fotbalovým Eurem.

Pojedete se podívat do Švýcarska na nějaký zápas české reprezentace?
Ano. V úterý jedeme s Milanem a Zbyňkem Michálkem, Jirkou Novotným a Pepou Kučerou na zápas s Tureckem. Trochu si vyřvat hlasivky a zafandit fotbalistům.

Je pro vrcholové hokejisty velký problém sehnat lístky na podobnou akci?
Kdybych neznal pana Zíku, tak asi ano. Ten totiž pracuje s panem Spálenkou, mým agentem, pro firmu Sport Invest. Ta zastupuje brankáře Petra Čecha. Díky tomu se můžeme na Euro podívat.