S jistou dávkou nadsázky lze říci, že naši mladí hokejisté si sérii prohráli již v pondělí v Pardubicích. Východočeši si díky vavřínům z prvního zápasu upevnili sebevědomí a hlavně si mohli určit taktiku, s kterou na nervózní domácí vyrukují. Moc nepřekvapilo, že zvítězil pragmatismus, čili velice tuhá obrana středního pásma. Hosté pak vyráželi k ojedinělým, avšak velmi nebezpečných brejků. A protože dokázali svojí hru udržet až do konce, radovali se nakonec z titulu pro mistra republiky právě oni.

V hodnocení zápasu se všichni shodují... "Měli jsme špatný začátek, dostali jsme první nešťastný gól. V půlce zápasu se nám podařilo nepříznivý průběh zlomit. Po vyrovnání ale mužstvo ztratilo lehkost a přišla branka na 3:2. Kluci se snažili, ale Pardubice to už nepustily," litoval po utkání domácí trenér Jan Tlačil, který však nezůstával nic dlužen své pověsti a již chvíli po závěrečném ceremoniálu bavil všechny svými vtípky. Pochopitelně, že stejně jako jeho ovečky i on chtěl zlato, druhé místo však hodnotí vysoko: "Kdo by tohle řekl po 1. kole, kdy nám lidé říkali, co s tímhle týmem chceme dělat!"

Na utkání byl přítomen i domácí manažer ing. Jaroslav Pařízek: "Pardubice první zápas vyhrály, takže přijely bránit. Jejich defenzíva byla vynikající, hru měli hosté zorganizovanou výborně. Ten obranný val se těžko překonával. Vždyť ve třetí třetině jsme měli všehovšudy jednu vyloženou šanci. Chleba se lámal za stavu 2:1, kdy pardubičtí otočili na 3:2."

Nejdůležitější moment zápasu. Budějovičtí junioři žili ve druhé třitině sen o třetím zápase. Avšak pouze několik vteřin. Hosté dokázali ihned po druhém domácím gólu vyrovnat a nahlodaného sebevědomí Jihočechů využít k vítězné brance ještě před druhou sirénou. "Je to škoda. Tam se lámal chleba," v podstatě citovala generálního manažera HC ČB slovenská akvizice v juniorském týmu Ján Mucha. "Rozhodně chci do prvního týmu Budějovic. Bude to ale záležet jen na mně," popisuje své plány sympatický mladý bek.

Pardubičtí měli z titulu obrovskou radost. Své emoce nekrotili na ledě, ani v šatnách. Vítězné kolečko mezi mantinely, nahrávání vítězných chorálů v útrobách druhé plochy. Vyrušit kohokoli v červeném dresu z vítězné agónie nebylo snadné. Nakonec se mi se svými pocity svěřil 17-tiletý bek Pavel Kosejk: "Vyhráli jsme první zápas a tak jsme mohli přijet bránit a nenutit se do hry. Domácí byli výborní. Nebylo to vůbec snadné, ale když jde o titul, tak se prostě soustředíš."

Jeho slova potvrzují fakt, že domácí nápor otupilo pardubické nasazení a hokejové srdce. Hostující hráči poctivě bruslili a nebáli se padat do střel. My však můžeme být na svůj výběr hrdí. Budějovičtí mladíci po celou sezónu předváděli vynikající výkony a i když se jim nepodařilo své úsilí dotáhnout až na úplný vrchol, jsou velkými nadějemi. Můžeme jenom doufat, že co se jim nepovedlo v juniorské kategorii, dokážou jednou v extralize seniorské.