07.05.2026, Marek Dvořák

Už se nemůžu dočkat, až na sebe ten dres znovu obleču, říká mladá posila Samuel Drančák

V Motoru vyrůstal až do dorosteneckého věku. Následně se rozhodl k odchodu do kanadské juniorky, kde odehrál tři sezony. Minulý rok s týmem Penticton Vees dokráčel až do semifinále WHL a zároveň s reprezentací do dvaceti let vybojoval stříbrnou medaili na světovém šampionátu. Nabral nové zkušenosti, zkusil si jiný styl hokeje a následně se rozhodl pro návrat domů. Samuel Drančák , dvacetiletá staronová posila Motoru, se již nemůže dočkat dalších startů za mateřský klub.

Samueli, nejdřív bych se vrátil k uplynulé sezoně. Z klubového hlediska to bylo docela zajímavé, když jste se během roku přesouval z Red Deeru do Pentictonu. Jak se tento přesun seběhl?

Když jsem se po pauze vracel do Red Deeru zpátky, čekal mě tam nový trenér. Dá se říct, že jsem si konečně užil tu první půlku sezony. Dařilo se mi a dostal jsem spoustu prostoru. Řekl bych, že i díky tomu jsem následně dostal šanci na dvacítkách, za což jsem byl hodně rád. Z týmového hlediska jsme byli dost na hraně postupu do play-off a tým se dost omladil. Vědělo se, že tam nejspíš již příští rok nebudu.Takže mi chtěli dát šanci hrát v dobrém týmu, udělat nějaký úspěch a podívat se daleko v play-off. Ozval se asi Penticton. Znamenalo to, že rovnou po mistrovství dvacítek jsem se stěhoval tam a užil jsem si to. Tým byl jiný, je to jiné město, jiné prostředí, a i týmově to klapalo, takže uplynulou sezonu bych určitě zhodnotil kladně.

Z individuálního hlediska to taktéž bylo poměrně slušné. V obou částech sezony jste dohromady nastřádal přes čtyřicet bodů. Souhlasíte?

Na začátek musím říct, že rozhodně nejsem nijak hodně bodový hráč. Snažím se být platný jak v obraně, tak v útoku, ale vyloženě na body se nesoustředím. Každopádně bych to určitě zhodnotil pozitivně. Jsem za tu sezonu spokojený, i co se týče toho mistrovství. Samozřejmě, že to vždycky může být lepší, ale když to shrnu, jsem spokojený.

S Pentictonem jste následně vypadli až v semifinále WHL. To bylo docela zajímavé tažení play-off, že?

Penticton byl nováček ligy, takže bylo to úplně jiné, protože tým byl složený úplně jiným způsobem. Bylo tam spousta starších kluků, všechno bylo pro ně nové, ale povedlo se nám vyhrát vlastní divizi a poté v play-off, se to sešlo tak, že jsme měli dost cestování. Následně jsme ve finále konference narazili na tým, u kterého se předpokládalo, že to celé vyhraje. Samozřejmě, že nás mrzí, že to skončilo 4:0 na zápasy. Troufnu si říct, že jsme si zasloužili vyhrát alespoň jeden zápas. Každopádně bych řekl, že to týmově dopadlo pozitivně. Nikdo nečekal, že by se mohlo povést něco takového, protože se jen sezonu předtím postoupilo z BCHL. Druhé místo v konferenci a top čtyřka celkově, je tak určitě velice pozitivní.

V prosinci poté přišla šance jet na šampionát dvacítek. Bylo to do určité míry překvapující, nebo jste nominaci čekal?

Řekl bych, že ani jedno z toho. V létě jsem objel všechny přípravné kempy, ale věděl jsem, že to bude s nominací tak nějak na hraně. Jak jsem říkal, v té první části sezony se mi dařilo a cítil jsem se dobře. Měl jsem nějaké herní sebevědomí, takže jsem věřil a doufal v to, že bych se tam mohl dostat, což se mi nakonec i povedlo. Doufám, že jsem nezklamal. Jsem hodně rád, že jsem mohl být součástí takového týmu, a i ten výsledek byl super. Byla to skvělá zkušenost.

Jak říkáte, určitě to byla skvělá zkušenost. Myslíte, že může pomoct i do budoucna, třeba i s ohledem na možné budoucí starty v dospělém týmu?

Určitě. Myslím, že je pro každého hokejistu nejvíc objíždět ty všechny turnaje a oblékat národní dres. Byl to skvělý vrchol. Mohl jsem tak ukončit po čtyřech rocích dohromady s těmi stejnými kluky vše tím největším turnajem v mé dosavadní kariéře. Byl to určitě skvělý úspěch. Na druhou stranu, to ale bylo trošku hořko – sladké kvůli tomu konci. Každopádně byla to super zkušenost, co může pomoct i do budoucna.

Po sezoně jste se pak rozhodl pro návrat domů do Budějovic. Jak se to seběhlo? Byl jste v kontaktu s někým z týmu již v průběhu sezony?

Ano, už od chvíle, co jsem z Motoru odešel, jsem zde každé léto trávil poměrně dost času. S trenéry i s kluky jsem v kontaktu poměrně dost, takže bych řekl, že od Motoru jsem nikdy doopravdy neodešel. Postupně se to časem rýsovalo a jsem rád, že to nakonec takhle dopadlo. Už se nemůžu dočkat, až ten dres na sebe znovu obleču.

Tým prochází určitou přestavbou. Kolik lidí v nynější kabině již znáte?

Řekl bych, že znám většinu kluků, co v týmu byli v sezoně, co jsem odešel. Zároveň jsem s týmem trénoval minulé léto, takže kromě těch pár kluků, co přichází nyní se mnou, znám všechny.

Co se od vašeho angažmá dá očekávat? Napadá mě příběh Tomáše Cibulky, který se z Ameriky vracel za podobné situace jako vy a nyní podepsal smlouvu s Edmontonem….

S Cíbou se známe, je to skvělý kluk a hrozně mu to přeji. Samozřejmě jsem za něj velmi rád. Nikdy nevíte. Je to pro mě určitě sen, který se jemu nyní splnil. Věřím, že si v NHL i zahraje. Co se mě týče, tak těžko říct. Já se teď hlavně soustředím na další sezonu. Chci se dostat do chlapského hokeje. Chci hrát a chci být lepší dál a dál. Uvidíme, kam až se to povede.

Jaký je váš další program pro další měsíce? Začnete suchou přípravu s týmem?

Ano, připojím se k týmu. Vrátil jsem se teprve před pár dny, takže mě ještě čekají určité hovory s panem Nedorostem. Zároveň se určitě uvidím s trenéry a s kluky, takže se moc těším a už se nemůžu dočkat, až to začne