před 2 dny, Michal Špírek

Budějovickému hokeji přeji do budoucna jen to nejlepší, loučí se Ladislav Čihák

Tři roky stál na střídačce Banes Motor jako hlavní trenér Ladislav Čihák, po boku měl asistenta Jiřího Hanzlíka. Pod jejich vedením skončil tým dvakrát šestý, v aktuální sezóně devátý. Teď se cesty trenérů s Motorem rozcházejí. Jak se Ladislav Čihák ohlíží nejen za uplynulou sezónou, ale za celým svým působením?

Sezóna je z pohledu Motoru u konce, po obsazení deváté příčky v základní části skončila vyřazením v předkole. Jak ji hodnotíte?

Byla rozporuplná. Měli jsme špatnou přípravu. Přestože jsme dobře a hodně trénovali, příprava se nám nevyvedla. Nicméně načasování bylo nejspíše dobré a první čtvrtina sezóny byla naprosto fantastická, kdy nám vyšla hlavně bodově. Potom bohužel začala přicházet zranění, včetně klíčových hráčů a brankářů. A náš kádr nebyl až tak široký. Navíc šlo o olympijskou sezónu, kdy šly zápasy rychle za sebou, nebyl čas regeneraci ani uzdravení. V naší výkonnosti tak docházelo k výkyvům, ale na druhou stranu, který tým ty výkyvy neměl? Vzhledem k tomu, že jsme kolikrát hráli opravdu na pár lidí, nebo hráči hráli jen s velkým sebezapřením, tak bych řekl, že jsme sezónu nakonec zvládli.

Mužstvo jste i napotřetí vedl do předkola.

Troufnu říct, že jsme v něm byli lepším týmem, ale samozřejmě, Kometa byla efektivní, z minima vytěžila maximum a stačilo jí to. Bohužel byla v sérii úspěšnější. Chtěli jsme jít dál, do čtvrtfinále, ale letos to oproti dvěma předchozím sezónám nevyšlo.

Ještě se vraťme i k vámi zmíněné první čtvrtině. Jak si vysvětlujete, že v ní tým tak dominoval a že už se k podobným výsledkům v sezóně nepřiblížil?

Všichni jsme si po nepovedené přípravě uvědomovali, že za to musíme vzít, kluci k tomu tak také přistoupili. Byla to asi nejhezčí část sezóny. Jak herně, tak výsledkově.

Na závěr sezóny se tým v rámci možností dal zdravotně dohromady, trojice hráčů ale do předkola zasáhnout nemohla.

Koleso (Josef Koláček) byl po komplikované operaci ramena. Přišli jsme tak o kluka, kterého jsme si dvě sezóny připravovali, letos dostal roli, hrál i přesilovky, začal dávat branky a své nové pozice v týmu se zhostil perfektně. Pak bohužel přišlo zranění a pro nás šlo o velkou ztrátu. Milan Doudera se potýkal s následky po otřesu mozku, kdy trpěl bolestmi hlavy. Matej Kašlík byl mimo hru po plicní embolii a doktoři vydali jasný zákaz, aby v sezóně dál nepokračoval. Když vám z užšího kádru dlouhodobě vypadnou tři hráči, je to znát.

Kometu jste byli v předkole schopní zatlačit, Motor byl ve všech zápasech aktivnějším celkem. Ale vše ztroskotalo na produktivitě. Za čtyři zápasy bodovalo jen pět útočníků, z toho jen tři měli více než jeden bod. Zbytek nic. Jak si tento výpadek ofenzivy vysvětlit?

Nemluvil bych o výpadku, jde o to, že play-off je prostě jiné. Určitě jsem ale čekal bodový přísun od Nicka Olesena a Branta Harrise. Kluci v první lajně si odvedli své, odmakali si to a přispěli i bodově, stejně jako obránci. Ale příspěvek druhé lajny prostě chyběl. Kluci tedy také nebyli úplně stoprocentně fit, Nick měl něco s tříslem, ale snažil se stále hrát. Na to se ale vymlouvat nemůžeme, s podobnými bolístkami určitě bojovali i soupeřovi hráči. Šancí jsme měli dost, nebyli jsme efektivní, Kometa ano.

Koho tipujete na letošního mistra extraligy?

Nechci tipovat. Play-off je nevyzpytatelné, vždyť kdo by loni ukázal na Kometu? A vyřadili Spartu i Pardubice. Určitě to ale budu sledovat.

Vaše působení v roli trenéra Motoru je po třech letech u konce. Když si vezmeme kádry z jednotlivých sezón, které jste v Budějovicích odtrénoval, tak většina jmen zůstala shodná po celé období. Sázeli jste na sehranost, na to, že hráči se budou sezónami stále zlepšovat?

Ano, takhle jsme o tom přemýšleli. Chtěli jsme pracovat s kluky, které v týmu máme. Nerad měním po sezóně půlku kádru. Vždy jsme se tak rozhodli, že kluky podržíme, že s nimi chceme dál pracovat. Někdo měl vzestupnou tendenci, v mých očích třeba Matěj Toman, někdo bohužel sestupnou nebo došlo ke stagnaci. Kluci dobře trénovali, makali a snažili se, ale progres u některých nebyl takový, jak jsme doufali. Třeba v Mateji Kašlíkovi jsme viděli přínos, výborný bruslař, dobrý kluk, ale třeba jemu konkrétně se to angažmá nepovedlo i kvůli zraněním a velmi častým onemocněním, což hráči nepomůže. Klukům jsme zkrátka věřili a i dnes si za tím stojím, možná jsme mohli udělat pár kosmetických změn, ale jinak bych ani z dnešního pohledu neudělal nic jinak.

S čím budete mít navždy spojené českobudějovické angažmá a co byste za ty tři sezóny vypíchl?

V první řadě jsem byl moc rád, že jsem mohl spolupracovat s Jirkou Hanzlíkem a Jirkou Novotným, stoprocentně jsem jim věřil a v trenérském štábu nám to fungovalo. Do klubu jsme přivedli kondiční trenéry a videotrenéry, v tomto jsme strašně moc zapracovali. Dobrá byla spolupráce s fyziem, trenérem brankářů nebo kustody, realizační tým byl zkrátka dobrý. A kluci, které jsme přivedli a vše se učili za pochodu, odvedli nakonec skvělou práci, patří jim velký dík a jsem rád, že jsem je poznal a mohl s nimi pracovat. Další věcí, co se mi líbila, bylo, že hala byla stále plná. Někdy třeba s trochu komornější atmosférou, ale nebylo se čemu divit, někdy ty naše herní výkony nebyly dobré. Lidé ale stále chodili, za našeho působení padly dva divácké budějovické rekordy. Přebírali jsme tým, který v předchozí sezóně skončil třináctý a v první sezóně jsme pak málem přešli přes mistrovský Třinec do semifinále. Hezké vzpomínky, jsem rád, že jsem měl kolem sebe lidi, na které jsem se mohl spolehnout a kteří mi strašně moc pomohli. Bez nich by to mé angažmá myslím nebylo ani takhle dlouhé.

A že na poměry trenérského života dlouhé bylo. V historii českobudějovického hokeje není moc trenérů, kteří by vedli tým ve třech sezónách po sobě.

Jsem za to rád a chtěl bych poděkovat i vedení, které nás podrželo a které nám tu příležitost dalo. Cítili jsme od vedení podporu a byli s námi trpěliví. S Hanzim jsme chtěli pokračovat, ale Venca Nedorost měl jiný názor, na což má plné právo a my to respektujeme. Motor budu rozhodně dál sledovat, přece jen tři roky trenéřiny je super čas.

Co byste přál českobudějovickému hokeji a jeho fanouškům do budoucna?

Jen to nejlepší. Ať z toho mají radost, ať můžou dál fandit svému týmu a vidí ho v tabulce co nejvýše.

A co vaše budoucnost?

Teď odpočívám, nic neřeším a některé věci si nyní nechávám čistě jen pro sebe.