Mladý českobudějovický brankář Jan Chábera si s sebou do zápasu přinesl fantastickou sérii 188 minut bez obdržené branky. Tu mu však hned po necelých čtyřech minutách přeťal ústecký Šaffer. Přesto byl Chábera jedním z nejzářivějších článků jihočeského mužstva. "Dnes jsem si skutečně užil hodně situací, kdy nás soupeř přečíslil. Dost jsme pouštěli střední pásmo a z toho pramenily ty nájezdy," popisovala jedna z hvězd utkání svou nelehkou pozici. "Oni to hráli tak, že to dávali na zadního hráče, který si najížděl mezi naše obránce, a pak se často stalo, že na mě chodili Ústečtí, většinou obránci, sami," vysvětloval taktický tah soupeře muž, který přiměl nejednoho ze Severočechů zpytovat svědomí. I přesto byl mladík dost zklamaný. "Jestli se mi dařilo zastavovat jejich útoky? No, asi moc ne, když jsem dostal tři branky," pousmál se trochu smutně veliký talent v jihočeské brance. Jak viděl gólvé akce Lvů zpod masky? "První gól byl ze situace tři na dva. Náš bek to trochu moc stáhl do středu a on na mě jel ze strany sám a trefil to pod vyrážečku. Druhý gól byl v přesilovce, tam jsme se nedomluvili s Pepou Jindrou, on nevyhodil a následovala rychlá kombinace, kdy ten střelec už jen nastavil hokejku. A trestné střílení, to je těžké, někdy ho chytím, jindy ne, on prostě vystřelil a trefil to," zesumarizoval pro sebe nepříjemné momenty Chábera, který svou úctyhodnou sérii bez obdrženého gólu nakonec zastavil na čase 192 minut a 32 sekund. "Vůbec jsem to nepočítal, vím jen, že to byly tři zápasy, ale na to se nehraje a přijít to stejně muselo" osvědčil mladík svou skromnost. Nyní ho čeká nová situace. Na jih Čech dorazil Roman Turek, který se s největší pravděpodobností stane jedničkou jihočeského brankoviště a pro Cháberu, který drží svůj průměr na skvělém čísle 1,25 gólu na utkání, tak zbyde jen pozice náhradníka. "Já to neberu jako žádnou křivdu. Přijel Roman, asi bude chytat, na mě je, abych zachytal co nejlépe, když dostanu šanci a podle toho, co mi říkal trenér, chce mě udržet v nějakém zápasovém rytmu, tak uvidíme," uzavřel rozhovor nadějný lovec puků.

Při situaci, kdy hvězdné duo Prospal - Dvořák září momentálně na finských ledech, měl jihočeský management připravenu jinou variantu, která nakonec vyšla jen z poloviny. Start Martina Štrby navrátivšího se ze Spartaku Moskva nakonec ztroskotal na vyřízění transferkarty, ale Petr Vampola z Liberce v utkání hrál. "V Liberci je to teď dobré, hraju v základní sestavě, celkem se daří. Do Budějovic jsem ale přijel pomoci moc rád, je jen velká škoda, že to dneska nevyšlo, ale život jde dál, přeju Budějovicím ať se jim daří a třeba se tady ještě ukážu a pomůžu víc než dneska," vykreslil svou situaci sympatický liberecký Tygr. Ten v konfrontaci se Lvy zaujal zejména skvělým pohybem a velkou aktivitou, bodově však svou snahu nakonec nevyjádřil. "Utkání dnes bylo určitě srovnatelné s extraligou, hrál první s druhým, oba týmy mají výborné hráče a kvalita utkání byla rozhodně velice vysoká," skláněl poklonu oběma mužstvům extraligový host. Jeho činorodý pohyb v útočném pásmu nešel přehlédnout, problémem ale byla menší sehranost se spoluhráči. "Je to tak, sice jsem dneska hrál se stejnými hráči jako ten první zápas za Budějovice, ale samozřejmě to ještě nebylo ideální. Přesto si myslím, že jsme nehráli vůbec špatně a je škoda, že se ty puky občas neodrážely více k nám," postěžoval si trochu na vyšší moc sympaťák, který prošel vsetínskou hokejovou líhní. Mezi Vampolovým zaměstnavatelem z Liberce a centrem jihu Čech panuje v současnosti skutečně čilý ochodní ruch, zatím poslední akcí "kulový blesk" je odchod Jaroslava Modrého na sever. Kdo bude kompenzací za tuto posilu, to se zatím neví. "Já jsem o tomhle zatím nic neslyšel. Já jsem se do Budějovic přišel hlavně rozehrát po tom zranění, které jsem utrpěl loni i zkraje té letošní sezóny a prioritou je pro mě určitě extraliga," neskrýval Vampola touhu zůstat v Liberci. "Na druhou stranu, jak jsem řekl, vždycky sem rád přijedu Budějovicím pomoci. Je tu kvalitní zázemí, kvalitní mužstvo a přeju jim jen, aby se vrátily do extraligy."

Jedním ze dvou hráčů ústeckých Lvů, který si vyzkoušel i českobudějovický dres, byl Václav Kočí. Ten v loňském neúspěšném extraligovém roce nastoupil v Českých Budějovicích ke třem zápasům, ale prakticky se vůbec neprosadil. Veliký rozdíl oproti tomu, co mladý bek předvedl ve vzájemném souboji v sobotním podvečeru. "Myslím si, že ta změna je u mě zejména v psychice. Trenér mi věří, hraju přesilovky, dostanu se častěji na led a tím to asi je. Také hraje roli, že se nám daří i jako týmu, protože kdybych hrál například v Třebíči, asi by můj výkon nebyl takový," vysvětloval svůj výkonnostní růst Kočí. Zlom nastal pro dlouhovlasého hráče loni. V Liberci nedostal příležitost vůbec, krátká epizoda na jihu Čech také nevyšla, a tak se prosadil až po přesunu do největšího severočeského města. "Pro mě to bylo vysvobození, protože díky tomu přestupu jsem konečně začal hrát, začalo se mi celkem i dařit a hlavně jsem si zase začal věřit," přikyvoval sympatický obránce a přešel k hodnocení právě proběhlého zápasu. "Dneska to bylo hodně kvalitní utkání, hodně se bruslilo, bylo to skutečně dobré. Já sám jsem se cítil také moc dobře, nohy vůbec nebolely, paráda," neskrýval Kočí spokojenost, ke které měl také pořádný důvod. Jeho mužstvo zvítězilo na ledě lídra, navíc způsobem, za který by se nemusel stydět žádný kvalitní celek extraligy. Pětadvacetiletý obranář navíc vstřelil vítěznou branku atraktivního duelu. "David Pazourek vybojoval puk u mantinelu, poslal ho Víťovi Jankových, který mi to dával údajně naslepo před branku. Já jsem tam naštěstí byl a měl jsem štěstí, vyšlo to. Měl jsem tam předtím dvě šance, které jsem nepromněnil, tak to vyšlo do třetice," potvrzoval Kočí nečekaný fakt, při němž vyplynula na povrch neobvyklá taktika Ústeckých, kteří přečíslovali domácí díky nájezdům obránců. Tak se dostal Kočí dokonce i do samostatného nájezdu, který však v osmé minutě zneškodnil Chábera. Rozdíl mezi mužstvy byl minimální, ta špetka navíc vězela podle ústeckého střelce v následujícím. "Byli jsme asi o něco lepší v pohybu a celkově jsme možná i o něco víc vyhrávali osobní soubouje, zejména v útočném pásmu, to asi rozhodlo."