včera, Michal Špírek

Teď už je na mně, abych splatil projevenou důvěru, říká Pavel Novák

Dvaadvacetiletému hráči se nerozjela sezóna v zámoří podle představ. A tak útočník Pavel Novák neváhal a vyslyšel volání mateřského týmu. Stal se tak posilou Motoru a teď už se nemůže dočkat extraligového startu. Trenéři s ním počítají do sestavy hned do pátečního duelu.

V letní přípravě jste dřel s vidinou toho, že chcete získat stálé místo v AHL, zabojovat o NHL. Odletěl jste na předsezónní kemp... A teď už nechám vyprávění na vás. Co se dělo?

Začal tréninkový kemp v Minnesotě, kde jsem i poměrně dlouho zůstal, na farmu jsem byl poslán až na konci září. Odehrál jsem i jeden přípravný zápas NHL, což byla super zkušenost a moc si jí vážím. Na farmě jsme měli kemp, v rámci kterého jsme hráli dva přípravné zápasy. V jednom jsem nastoupil v první lajně, v dalším ve druhé, tak jsem si říkal, ty jo, to vypadá dobře, to se mnou počítají. Zápasy se mi sice nepovedly bodově, ale herně byly myslím solidní. Před dalším utkáním jsem se podíval na sestavu a byl jsem třináctý útočník, po dalších pár dnech už jsem byl poslán dolů do East Coast. To už jsem začal intenzivněji komunikovat s Budějovicemi. Ty se mnou ostatně komunikovaly co týden už od září, ptaly se, jak to se mnou vypadá. Ale poslání do ECHL pro mě představovalo takový zlomový moment v mém uvažování, co a jak dál s kariérou. Zda chci být nadále na hraně AHL a East Coast, nebo jít jinou cestou. A dospěl jsem k názoru, že bych se rád vrátil domů. Cítil jsem, že Budějce o mě mají zájem a cítil jsem velkou důvěru.

Bylo těžké rozvázat v zámoří smlouvu?

Řešilo se to poměrně dlouho. Nejdřív jsme jednali s Budějcema. Následovalo řešení s Minnesotou, kdy myslím udělali velmi dobrou práci agenti a nakonec se zvolila varianta rozvázání smlouvy. Pak jsem musel projít waiver listem a konečně jsem mohl přiletět, doma jsem od nedělního večera. Ze strany mojí ani Minnesoty nebyla při jednání žádná zášť, byť samozřejmě nešlo o nijak příjemnou situaci. Vše proběhlo v pořádku, popřáli jsme si jen to nejlepší, se spoustou lidí ať už z Minnesoty nebo Iowy mám velmi dobrý vztah, jsme v kontaktu a zajímali se o mě i poté. Toho si vážím a je pro mě důležité, že tyto vztahy se nepřetrhaly.

Jakou roli hrálo ve vašem rozhodnutí vrátit se do Motoru to, že v létě jste s ním zažil tréninky na ledě, kdy vás trenéři přibrali do přípravy?

Musím říct, že obrovskou. Když jsem o tom v létě přemýšlel, říkal jsem si, ty jo, může nastat takováto situace, tak bych chtěl s Motorem do přípravy jít, abych viděl, jak to probíhá, třeba se i trochu ukázal trenérovi. Myslím, že to splnilo účel a ukázalo se, že rozhodnutí využít možnosti s týmem trénovat bylo správné a poměrně dost pomohlo tomu, že jsem teď tady.

A navíc jste se v týmu setkal s Tomášem Cibulkou, vaším tréninkovým parťákem z letních příprav.

Cíba je dobrý kamarád, i s ním jsem přesun řešil. Jsem rád, že jsme spolu v týmu, i když ani jeden z nás před sezónou asi nepředpokládal, že k tomu dojde (úsměv). Ale to se v životě děje, jsme oba šťastní a myslím, že si to budeme dost užívat.

Velmi šikovný na hokejce, bruslivý, ale i silový, takový bojovník. Takhle vás vidí kouč Ladislav Čihák. Berete takovou charakteristiku?

(úsměv) Jo, určitě. Jestli mě něco charakterizuje, tak si myslím, že ten bojovník. A myslím, že mám i poměrně dobrý čich na góly, tak doufám, že to dokážu fanouškům v Budějcích předvést.

Tu šanci dostanete, pokud se vše stihne papírově vyřídit, hned proti Olomouci, trenéři s vámi do sestavy počítají.

To samozřejmě moc rád slyším. Od trenérů a vedení jsem cítil důvěru, teď už bude na mě, abych jim ji splatil a ukázal, že se nespletli.

Stojí za připomenutí, že už jste starty v seniorském hokeji v Motoru nasbíral.

Už někdy v šestnácti jsem hrál za áčko pod panem Prospalem v Chance lize. To jsem byl ještě hodně mladičký, nabíral jsem zkušenosti, s dospělým hokejem jsem se tehdy teprve srovnával. V extralize jsem pak nastupoval během covidu. Teď mě ale čeká úplně jiná zkušenost, myslím, že extraliga šla od té doby obrovsky nahoru, přišlo sem spoustu velmi dobrých hráčů. A těším se na plné stadiony, když jsem proti Pardubicím viděl tu atmosféru, tak to je něco, co nás žene doma dopředu.

Jak jste se těšil na českou kabinu?

Chyběla mi, je fajn přijít a mluvit s klukama v mateřském jazyce. Ale využiju i angličtinu, v týmu je pár hráčů, co mluví anglicky, takže když je třeba, můžu přepnout. Ale zatím jsem toho s týmem moc nezažil, přece jen bylo hodně zařizování, těším se tak na zážitky v dalších dnech.

A jak vyhlížíte návrat zpět na evropské rozměry kluziště?

Tak v Čechách jsem hrál a tak vím, co od toho čekat. Ale zároveň vlastně nevím (úsměv). Protože extraliga je skutečně úplně jiná soutěž, než jsem byl zvyklý. Žádná přehnaná očekávání nemám, myslím, že nějakou dobu to přece jen bude trvat, než se srovnám. Ale myslím, že mi pomůže to, jak se těším, jak jsem rád, že jsem zpátky, že bude na stadionu rodina, přítelkyně, kamarádi.

Kdy vás naposledy viděli hrát naživo?

Přítelkyně viděla minulý rok pár zápasů v Americe. Rodiče snad naposledy někdy na mistrovství světa v Edmontonu, pak možná ještě v Kelowně, ale od té doby ne, jen vše přes televizi. Moc se těší a už plánují, kam všude vyrazí.