26.07.2024, Václav Plachta

Jan Ordoš: Den za dnem se musím co nejlépe připravit na start nové sezony

Svěřenci Ladislava Čiháka zahájili svou přípravu na ledové ploše a pilně se připravují nejen na start nového ročníku, ale také na přípravné zápasy. Následující duely netrpělivě vyhlíží také Jan Ordoš, který doufá v minimálně stejně dobré výkony, jaké předváděl ve své první sezoně v českobudějovickém dresu.

Honzo, volné dny jsou pryč a v pondělí vám začala příprava na ledové ploše. Jak moc jste se na led Budvar arény těšil?
Samozřejmě ta doba bez ledu už byla dlouhá, takže se člověk už hodně těšil. Ty začátky ovšem bývají trošku náročnější.

Šlo o váš první pobyt na ledové ploše od posledního zápasu?
Já osobně jsem byl párkrát na ledě i v červnu, abych z toho úplně nevypadl. Bylo to pro mě takové zpestření suché přípravy. Naposledy jsme hráli koncem března, takže jsme byli prakticky čtyři měsíce bez ledu.

Jak jste strávil své volné dny, ať už šlo o čas po sezoně, nebo mezi přípravami?
Hned po sezoně jsem měl berle, takže jsem toho moc dělat nemohl. Až poté, co jsem začal trochu chodit, tak jsme odletěli se snoubenkou do Thajska. Potom, co začala už příprava, tak jsme v mezičase ještě odjeli na krátkou dovolenou, při které jsme trávili čas hlavně v rodinném kruhu.

O vašem zranění v sérii se třineckými Oceláři se už hodně napsalo. Promluvilo ovšem tohle zranění i nějakým způsobem do vaší přípravy?
Na začátku suché přípravy jsem prvních čtrnáct dní musel ještě něco vynechat, hlavně běhy mi dělaly docela problém. Klenba byla totiž ještě hodně slabá a necítil jsem se vůbec dobře. Na ledě už jsem teď stoprocentní a jak je noha zpevněná v brusli, tak o zranění ani nevím.

Na začátku přípravy na ledové ploše vás čeká ještě VO2 max test. V čem tento test spočívá?
Je to test na kole, kde nám vypočítají zátěž podle našich hodnot. Zátěž se postupně zvyšuje, dokud to vydržíme. Člověk se tak dostane na své maximální hodnoty.

Co říkáte na program přípravných zápasů, který čítá i dva turnaje se zahraničními soupeři?
Bude to určitě zajímavá konfrontace, hlavně na turnaji ve Švýcarsku. Určitě se na tyhle zápasy těším, ale ještě více se těším na ligu a ostré zápasy o body.

V loňském ročníku jste vůbec poprvé v extraligové kariéře nastupoval mimo libereckou organizaci. Jak na tento rok budete vzpomínat?
Pro mě to byla úplně nová zkušenost. Nějaká očekávání na mě byla a já si musel zvyknout na mnoho nových věcí a třeba i na náročnější tréninky. Sezona byla sama o sobě povedená, ale mrzí mě ten závěr. Po základní části, kdy jsem odehrál všechny zápasy, tak jsem přišel kvůli trestu o předkolo a pak jsem se před čtvrtfinále zranil. Na play-off tedy z osobního hlediska moc v dobrém nevzpomínám, ale už jsem to nějak dokázal vytěsnit z hlavy a snažím se co nejlépe připravit na následující sezonu. Věřím, že jsem si letos už smůlu vybral, a když tomu půjdu naproti, tak se mi to naopak v dobré obrátí.

Jak těžké pro vás bylo sledovat zápasy předkola z tribuny s vědomím, že klukům nemůžete pomoct?
Bylo to hrozné. Já osobně tohle vyloženě nesnáším a chci být pokaždé na ledě. Když jsem byl poprvé pouze na tribuně, tak mi to bylo až nepříjemné. Člověk dře celou sezonu a pak přijde o tu nejlepší část sezony. Nebylo to příjemné, ale co bylo, bylo a teď už je přede mnou další sezona.

Co říkáte na svou bilanci třiadvaceti vstřelených gólů?
Vždycky jsem si přál pokořit metu dvaceti gólů a jsem rád, že se mi to povedlo zrovna v mé první sezoně za Motor. Pro nadcházející sezonu mám tedy laťku nastavenou a ta očekávání budou určitě vyšší. Věřím, že každodenní prací a tréninkem se mi opět povede dosáhnout podobných čísel. Příprava bude ovšem ještě dlouhá a den za dnem se musím co nejlépe připravit na start nové sezony.

Povedené výkony budete chtít určitě napodobit i v následující sezoně. S čím tedy vy osobně půjdete do dalšího ročníku?
Primárně budu doufat, že se bude dařit týmu, a že dojdeme co nejdál a já se budu snažit tomu jakkoliv přispět. Ať už góly, bojovností, nebo hrou v oslabení. Budu dělat maximum pro to, abych pomohl co nejvíce týmu a byl jeho platným členem.

Postupně jste se usadil ve formaci po boku Milana Gulaše a Jáchyma Kondelíka. Jak jste si pochvaloval vaši vzájemnou spolupráci?
Oba to jsou výborní hráči. Kondel to navíc potvrdil zlatou medailí z mistrovství světa, což je ohromný úspěch a zážitek na celý život. Každopádně, ať už mě dá trenér do lajny s kýmkoliv tak věřím, že si s klukama vyhovíme a řekneme si, co a jak. Zase tolik tedy ani neřeším, s kým zrovna hraju.

Co říkáte na dosavadní skladbu nového kádru?
Na papíře vypadá tým dobře a přijde mi i silnější, než ten loňský. Bude ovšem záležet na tom, jak si to všechno sedne. Na ledě zatím máme za sebou pouze pár tréninků a půjde o to přenést tu sílu z papíru i na ten led.

Do Motoru přestoupil také dánský reprezentant Nick Olesen, se kterým jste si už pár zápasů, během vaší jediné sezony v zahraničí, zahrál. Byl už tedy čas zavzpomínat na vaše předchozí společné angažmá?
Pamatuju si, že k nám tenkrát přišel na pár zápasů na hostování, protože jsme měli několik zraněných hráčů. Samozřejmě jsme o sobě tedy věděli, ale zatím jsme společnou sezonu neprobírali. Řeč spíše přišla na město Oskarshamn, kde jsme společně hráli a Nick tam odehrál i celou loňskou sezonu.