12.10.2023, Michal Špírek

Motor je prostě srdeční záležitost, zdůvodňuje svůj příchod Jáchym Kondelík

Jáchym Kondelík kontakt s Motorem i přes dlouholeté působení v zámoří neztratil. Nejenže sledoval, jak si vede, ale v létě s mužstvem vždy i trénoval. Když se nyní rozhodl, že v zámoří neabsolvuje druhý rok z podepsaného nováčkovského kontraktu, měl hned jasno: "Chci domů, do Motoru, tam, kde mě hokej naučili!"

Rozhovor s vámi jsme nabídli fanouškům i v letní pauze, kdy jste se chystal na sezónu za mořem. Můžete přiblížit, co následovalo?

Když jsem do Ameriky odlétal, bylo samozřejmě mým cílem zabojovat o NHL. Nebo mít alespoň pocit, že mám velkou šanci. A takhle mi to prostě nepřišlo, těžko říct, jak tomu doopravdy bylo, ale sám jsem necítil velkou důvěru a příležitost a tak jsem si řekl, že po sedmi letech je čas vrátit se. Rozvázání smlouvy s Nashvillem tak přišlo z mé strany, požádal jsem je o to s tím, že bych chtěl zkusit něco jiného.

S vaší první sezónou v AHL přitom v klubu panovala spokojenost, že?

To je pravda. Ale neviděl jsem to nyní tak, že bych se v letošní sezóně mohl dostat do NHL. Zvážil jsem, že pro mě bude lepší jít stejnou cestou, jakou zvolil třeba budějckej Jirka Smejkal, který hrál po působení v zámoří v Evropě. Chci být dobrý tady, hrát dobře na evropské scéně a budu věřit, že se do NHL jednou vrátím. Když jsem teď přiletěl do zámoří, řekli mi, že začnu na farmě a že se uvidí. Nashville má nové vedení a trenéry a bohužel pro mě to měl letos nastavené tak, že potřebovali svůj tým dát co nejdříve dohromady, protože s příchodem nového trenéra se kompletně změnil styl, který tým doposud hrával. Takže šanci v přípravě na NHL dostávali kluci, s kterými se počítalo do NHL, já se do tohoto výběru nedostal. Hrál jsem v rookie turnaji, ve všech zápasech mezi sebou, s mými výkony jsem byl spokojen, ale šanci proniknout letos do NHL jsem neviděl.

Když se rozneslo, že v zámoří končíte, asi to vzbudilo pozornost u více týmů. Ukázal jste ale na Motor - proč?

Ano, nabídek jsem měl více. Nesnažil jsem se ale na to koukat z pohledu, kde bych si třeba vydělal nejvíc, ale Motor je pro mě prostě srdeční záležitost. Rovnou jsem řekl, že bych o hraní v Budějovicích měl velký zájem, že bych si s vedením chtěl minimálně promluvit. Mám tu rodinu, stejně tak tu má rodinu má přítelkyně. Díval jsem se na to tak, že bude hezké, když budu tam, kde mě hokej naučili.

S mužstvem Motoru jste se v létě připravoval. To je pro vás nyní nesporná výhoda, že víte, do čeho jdete, že?

Je super, že jsem poznal trenéry, vím už přibližně, co od kluků očekávají a vyžadují. Vím, jaké jsou tréninky, že vše má kvalitu, že je vše v obrovské rychlosti. Zároveň jsem rád, že znám kluky a nejdu do neznámého prostředí, některé spoluhráče znám už několik let, protože jsem se v Motoru připravoval šest let po sobě. Myslím, že tým je v Motoru kvalitní jak po herní, tak po lidské stránce. Těším se na to.

Zmínil jste, že se těšíte na rodinu, na prostředí v Motoru. Ale co si od angažmá slibujete po hokejové stránce?

Rád bych, aby se v Budějcích hrálo o titul. Takže to je můj ultimátní cíl. Kluky jsem sledoval už předtím, než jsem začal teoreticky zvažovat, že bych se vrátil. A myslím, že tým je tu letos výborný. S mladšími kluky, ale zároveň se staršími zkušenými hráči, což je vždycky dobrá kombinace. Systém hry, který Motor hraje, se samozřejmě ještě budu muset pořádně naučit. Ale podle toho, co jsem viděl, věřím, že to bude dobrý, rychlý hokej. A věřím, že i do budoucna tu bude dobrý tým.

Kdy se zapojíte do tréninku a kdy věříte, že budete připraven do utkání?

První trénink mě čeká hned v pátek a s panem trenérem si ještě musíme promluvit o tom, kdy bych mohl jít do utkání. Záleží i na tom, kdy se podaří vyřešit papírové náležitosti, ale kdyby šlo všechno hladce, mohl bych teoreticky už v neděli naskočit.

Po fyzické stránce jste připraven?

Cítím se skvěle. Teď jsem týden tedy nebyl na ledě, ale to věřím, že spraví dva tři tréninky. Třítýdenní kemp v Americe mi hodně pomohl, abych se dostal do co nejlepší fyzické formy.

Loni jste absolvoval kvůli bolestem operaci zad. Tyto problémy už jsou tak zažehnány?

To už je vše v pohodě. Celé léto jsem na tom s Davidem Nehodou ze STACA hodně pracoval, dennodenně, někdy i dvoufázově. Veškerá příprava byla zaměřena samozřejmě na výkonnost směrem do sezóny, ale zároveň i na má záda.

Jak na vás působí extraliga, myslíte, že vám bude herně sedět?

V první řadě pro mě bude velká výzva a úkol se adaptovat na velké hřiště. Jsem rád, že jsem tu mohl každé léto trénovat, že mi to tak evropské rozměry kluziště připomenulo a já zjišťoval, že je to přece jen jiný hokej, dá se říct prakticky i trochu jiný sport. Ale věřím, že se do toho rychle dostanu a těším se na to.

V AHL jste sehrál v uvozovkách jen 40 zápasů. Předtím jste hrál univerzitní hokej. Považujete se vy sám ve třiadvaceti za hotového hráče pro seniorský hokej?

Na univerzitě jsem strávil čtyři roky, kde je průměrný věk hráčů v soutěži třeba 24 let, spousta hráčů odtud chodí rovnou do NHL, hrají tam i šestadvacetiletí hokejisté. To už tedy je dle mého chlapský hokej. Myslím, že sezóna v AHL mi v tomto ohledu také pomohla, hokej tam je velice kvalitní. Věřím, že na extraligový hokej jsem připraven a že s profesionálním hokejem rozhodně dokážu držet krok.

Jaké byly reakce na váš návrat doma?

No všichni byli nadšení! Myslím, že největší radost měla moje malá neteř, která miluje hokej. Nejspíš ho bude i hrát. Ta bude letos určitě mým fanouškem číslo jedna (úsměv).

Na co se teď nejvíc těšíte?

Až vlezu na led, až budu mezi klukama, až to všechno začne. Poslední týden byl hektický, spousta telefonátů, spousta řešení, co a jak, což vždy představuje určitý stres. Ve středu jsem telefonoval snad dvěstěkrát. Takže teď se vlastně úplně nejvíce těším na to, až si večer vypnu mobil. A pak už v pátek na trénink.